Nebyla jsem z těch, kdo mají velkou výdrž. Jako typický blíženec fůra nápadů, ale máloco mne dokázalo udržet tak dlouho, abych to dotáhla do konce. Ovšem s dospělostí se tento jev změnil. Nápady jsou stále, ale neodcházím od nich. Vydržím, a proto mne okolí již celkem dlouho považuje za trpělivou, odolnou, odhodlanou, silnou mladou ženu. Zvláštní, jak umí člověk vyzrát.
A přesně tak to mám s webovým projektem „Život s RS“. Před třemi lety jsem se rozhlédla a nenašla to, co jsem potřebovala. Tak jsem sama vytvořila. Ani jsem netušila, že já, která má odpor k technice, bych se mohla zamilovat do práce na webu. Stránky se staly mým virtuálním dítětem.
Jak šel čas, k mé hrůze „dítě“ začalo chřadnout. Proč? Netušila jsem. Stále za něj dýchám, ale něco je špatně.
Jako dítě jde k lékaři, mé webové robátko šlo k auditorce. Ta našla neskutečnou řadu chyb. Ale prošla jsem díky ní tvrdým rychloškolením, v němž mne naučila, co udělat jinak a lépe, jak pomoci k životu. Ovšem nejpodstatnější bod potřebuje práci odborníka, což samozřejmě není zadarmo.
Kde nic není, ani smrt nebere. Tak kde vezmu já? Jak to udělat, abych zajistila finance pro redesign stránek, dokončení animovaného videa a postavení spolku, který bude aktivně pomáhat.
Je jen jediné místo, kde mám jako fyzická osoba, která se snaží dělat něco dobrého, šanci najít finanční podporu. Crowdfundingový server na němž jsem sama při mnoha různých kampaních přispívala na smysluplné věci. Tak jsem naťukala první slova, první věty, první informace a zaslala první e-mail. Brzy přišla velmi pozitivní odpověď, která mne naplnila energií a nadějí.
Jenže záhy přišla i studená sprcha a maraton.
„Vymyslete odměny, které dárcům nabídnete. Napište kompletní příběh, čím více informací, tím lépe. Natočte profesionální video, doplňte fotografie z projektu a odměn. Nebojte se, bude Vás to bavit.“
Bavit? Dělat to vše v rozjeté organizaci a s týmem lidí, ano, to by byla zábava. Ale co já tak asi mohu nabídnout? Úsměv?
A přesně v tento okamžik jsem děkovala mamince za to, že nás vedla ke spořivosti. Samoživitelka se třemi dcerami si nemohla moc dovolit. Nejen jídlo a voda, ale i topení bylo drahé, takže jsme se smály „studenému odchovu“. Díky tomu jsem přesně v tom nejzásadnějším okamžiku dostala do rukou přeplatek z vyúčtování tepla, který mi měl původně posloužit k překlenutí období před nástupem na chráněné místo.
Takže jsem peníze vzala a začala hledat možnosti odměn. Vnutila jsem se několika organizacím, ukecala slevy, kde se dalo, natočila profesionální video dle podmínek serveru a díky geniálnímu grafikovi vytvořila i fotografie toho, co zatím ani fyzicky neexistuje. V bytě se mi navršilo množství věcí pro odměny a to ještě nejsou kompletní, protože ostatek nemá smysl dělat, dokud nebudu vědět, že kampaň bude úspěšná (ani zatím není, zač bych ostatek vytvořila).
Světe div se, ale po třech měsících tvrdé práce kampaň pro Život s RS s honosným názvem „Oživte web pro lidi s roztroušenou sklerózou“ opravdu spatřila světlo světa.
Chybí jen poslední bod – propagace. Proč? Protože celá kampaň je hop nebo trop. Já mám hotovo, nyní mohu jen šířit, komentovat, reagovat, sdílet. A mám 45 dní od spuštění kampaně na úspěch či propadnutí. Když uspěje, finance dostanu a budu moci zaplatit odměny, ale především potřebnou práci na webu (k čemuž první vyhlásím konkurz). Pokud neuspěje, finance se dárcům vrátí a mne zbydou jen oči pro pláč a spousta nedokončených dárků k ničemu.
Propagace, ale jak, kde, kam…? Až pak mi konečně svitlo. Kdo jiný, než my, ženy, umíme rozvířit ten správný zájem, pořádnou šeptandu, klevetění, brebentění, šuškání. Na koho jiného se obrátit právě v tuto chvíli.
Proto vás všechny s úctou žádám…
STŮJTE PŘI MNE A PODPOŘTE KAMPAŇ PRO ŽIVOT S RS
Oživte web pro lidi s roztroušenou sklerózou
Vaše Vendulka
PS: Proč nepíši bližší informace o celém projektu? Protože se je dočtete v kampani a nechci papouškovat sama sebe a vás nudit.
