Adrenalin je hormon akce, reakce a stresových situací. Načichneme jím, když se dostaneme tak říkajíc do „úzkých“ . Začneme se potit, rozšíří se nám zorničky a srdce bije jako o závod. Pro někoho je to droga.
Pro člověka mé povahy je to okamžik totální paniky a hrůzy. A dneska se mi to stalo. Byl na mě chrstnut kýbl adrenalinu. Adrenalinová lázeň….zlatá rána.
Šéf přede mě ráno bezmyšlenkovitě a s naprostým klidem položil klíče od auta…od jeho auta….začala mi šumět krev ve spáncích…klíč s koněm… Hlasitě jsem polka a v nádechu zvedla prst k projevení odporu, na který ale nebyl brán zřetel. Šéf evidentně adrenalin rád, proto mě pověřil odvézt „to“ auto, kolem kterého chodím s podivně hysterickou úctou, z bodu A do bodu B. Vzdušnou čarou asi kilometr, v mých očích 1522 kilometrů zaminovanou lesní cestou nad propastí.

Já, osoba, trpící průjmy a zvracením kdykoliv se přiblíží něco nevyhnutelného a definitivního, jsem se slzami v očích a staženými půlkami přijala výzvu. Bylo to, jako když se Nicolas Case poprvé setkal s Eleanor….jako když Michael Knight mrknul na Kita a Kit na něj.
Auto jsem odemknout zvládla. Sedla jsem si a najednou získala pocit, že jsem usedla do švýcarských hodinek. Zvyklá na dvě plastová kolečka a výstražný trojúhelník jsem s očekáváním otočila něčím, co vzdáleně připomínalo klíč. Auto na mě mrklo a ozval se ten zvuk…ten dechberoucí, orgasmický a syrově bublající zvuk. Přestože mi adrenalin zamlžil brýle, jsem se rozjela. A nebudu vás napínat. Neutrpěl újmu ani vůz a až na pár fibrilací ani já. A víte co? Narodila jsem se pro adrenalin. Sice mi to stačilo na půl roku dopředu, ale zvykla bych si.
PS: S opovržením ale pojedu dnes domů svojí fabčou. S mojí klidnou, manuální a Hrozně Temperamentní Plížilkou 
0 Komentářů

Napište komentář

©2024 Ženy s.r.o.

nebo

Přihlášení

nebo    

Zapomenuté heslo

nebo

Create Account