Od tmavýchokamžiků k psaní motivační knihy: Neuvěřitelný příběh studentky psychologie

Rozhodla jsem se pro vás vyzpovídat Pavlínu, studentku 3. ročníku bakalářského studia psychologie na FF UK v Praze. Zajímá se o koučování, seberozvoj a pozitivní psychologii. Má za sebou řadu zkušeností v podobě mnoha praxí z různých oblastí, například s průvodcováním nevidomých, dělání společnosti seniorům, péče o vozíčkáře, doprovázení autistů či trávení volného času s dětmi na dětské psychiatrii. V současnosti píše motivující knihu protkanou svým životním příběhem nejen o tom, čeho všeho je možné dosáhnout za pouhý jeden měsíc, pokud se člověk nevzdá. 
 
Pájo, nejprve musím říct, že jsi pro mne byla objevem nedávno se konané akce ŽEN s.r.o., Den, kdy najdu lásku. Byla jsi mou účastnicí na kurzu Míň věcí, víc zážitků a já z Tebe cítila takový příval energie, jako už dlouho z nikoho. Před nějakým časem tomu ale bylo naopak, svěříš se nám, co Tě v životě potkalo? 
 
Jsem moc ráda, že jsem mohla dorazit na celou akci i na tvůj workshop. Jak jsem již psala na svém blogu, měla jsem spoustu důvodů, proč bych nejradši zůstala v posteli. Nikam se mi prostě nechtělo. Ale i kdybych celý den nezažila nic jiného, setkání s tebou mě totálně nabilo.
Můj život prošel již několika metamorfozami. Dlouhodobé vážné problémy v rodině, neodžitá těžká puberta, do toho nutnost převzít roli matky, studovat gympl, zdravotní obtíže, maturita, bydlení na vlastní pěst apod. Říkala jsem si, že už mám to nejhorší za sebou. Uups. Omyl. 
 
Příběh je to na knihu, která vím, že se dokonce z Tvé strany opravdu chystá, ale alespoň ve zkratce nám ho přibliž pro naše čtenářky, prosím. 😉
 
Knihu opravdu chystám. Baví mě psát, co si pamatuji, jen stále chyběly pořádné nápady, zápletky. Nakonec tomu život sám dodal tu správnou “pecku”. Chystané literární dílko bude zahrnovat pouze jeden měsíc mého života – a to po jednom z pro mě nejhorších období. Znáš to, když už si myslíš, že nic horšího nepřijde….V knížce se ovšem věnuji času po – nepitvám se příliš v tom, co bylo, ale co následovalo. A to rozhodně stojí za to! 
Není tomu tak dávno, vlastně je to přesně půl roku, co jsem ze dne na den přišla doslova o všechno. Lidé si často mylně myslí, že mládí nemá starosti. 🙂 No, já se jednoho dne ocitla bez financí, bydlení, přítele, zdraví a vlastní důstojnosti. Dostala jsem výpověď v práci, jelikož jsem se psychicky složila. Vracela jsem se k rodičům, kteří se mnou nemluví, s holým zadkem a několika modřinami a šrámy na těle i na duši navíc… Do toho jsem měla psát bakalářku, chystat se na zkouškové, bylo před Vánoci a já měla těžký zánět močových cest, morče a pár krabic. Nebýt přátel, byla bych nejspíš na několik dní okusila žití na ulici.
 
O tom, že život není peříčko už něco víš. Život Ti hodil pár klacků pod nohy, ale Ty jsi sebrala poslední síly a otočila ho naruby. Co Tě nakoplo vydat se opačnou cestou a začít znovu?
 
To je těžká otázka. Nebudu říkat, že je to snadné, a že by to třeba nešlo udělat lépe. Prostě mě život naučil, že jsem vždy ve finále odkázána opravdu jen sama na sebe. Když se “nevzmužím”, udělá to za mě někdo? Ne. Fight or flight. Boj nebo útěk. Já jsem vždy pro boj až do konce. Za své sny, hodnoty, za sebe a svůj život. Samozřejmě k čemu by to vše bylo bez podpory přátel, a kdyby mi Šéf nahoře nedržel pěsti. Věřím v to, že je nad námi někdo/něco víc.
Když jsem se “otočila” a viděla svůj dosavadní život, došlo mi, že je něco sakra blbě. Něco se prostě změnit muselo – a jelikož jsem nikdy nebyla troškař, změnila jsem tentokrát (skoro) všechno. A zatím si nemůžu stěžovat :). 

 
Věnuješ se tématu psychologie, kterou studuješ, přispíváš do několika online magazínů, ale také ji aplikuješ v praxi. Jak ti studium tohoto oboru pomohlo? Usnadnilo Ti to v nějakých případech pohled na věc či jednání v určitých situacích?
 
Tady se musím hodně smát. 🙂 Poslední měsíce jsem se svými spolužačkami řešila to, že když “dojde na věc” aneb ocitneš se v hajzlu, jsi tam sama za sebe a sama se sebou. Přiznám se, že naopak fakt, že tento obor studuji, mi dlouho bránil vyhledat pomoc, když jsem sama potřebovala. Také mi bylo o to trapnější, že si nedokážu zvládnout ani sama svůj život, a že jsem včas nerozpoznala určité aspekty přesto, že je sama studuji a jednou chci pomáhat druhým! (Zase si říkám, že se pak alespoň budu umět lépe vžít.) Spíše než psychologie taková je zásadní pozitivně myslet, nebát se si říct o pomoc a zaměřit se na to, co funguje. To se ovšem řekne velmi snad no. Šedivá je teorie, zelený strom praxe.
 
Svěřila ses mi, že bláznivých situací máš v posledním půl roce až až. Podělíš se s námi o nějakou historku ze života? Jestli úsměvnou či naopak, to nechám na Tobě, ale moc dobře vím, že máš o čem vyprávět. 🙂
 
Ano, každý den si užívám plnými doušky a je z čeho vybírat. Jsou vlastně vždy kombinací několika emocí najednou, ale snažím se je všechny bez rozdílu pojímat humorně. Kupříkladu před pár týdny jsem se vracela domů ze zkoušky. Byl večer a já pevně svírala v kapse svůj pepřový sprej. I vzhledem k prožité minulosti jsem za posledních 6 měsíců  absolvovala několik lekcí sebeobrany ve stylu MMA a nyní dělám Tai-chi, takže jsem důrazně varovala všechny své kamarády a kamarádky, ať zruší ten super zvyk mě zdravit tím, že mi sáhnout nečekaně na rameno apod. Chodila jsem se sluchátky, což mi tedy omezuje celý jeden smysl. Najednou mi někdo skočí na záda. Reaguji okamžitě. Otáčím se a vší silou se rozmachuji loktem, jedna rána, přesná. Tušé, prasáku!!! Jak už asi tušíš, byl to Janek, jeden z mých kamarádů. Dlouho jsme se neviděli a tak o mých změnách nevěděl nic. Dost koukal. Teda spíš tak napůl…Viděli jsme se o dva týdny později. Už z dálky na mě volal “tadyyyyy, já přichááázííím”. Dobře, měl na to právo. Jeho modrý monokl mu ladil s bundou… 
 
 
 
Rozhodla jsi se psát články i pro ŽENY s.r.o. (Creative Girl). Co plánuješ přinášet pro naše čtenářky? Na jaké články se můžeme těšit? 
 
Ještě v sobotu po našem rozhovoru jsem se do “toho” dala. Nyní dodělávám poslední mikroúpravy na svém webu a snažím se denně přispívat na blog. Neskutečně mě to baví a naplňuje! Milé čtenářky i případní čtenáři se rozhodně mohou těšit na mé příběhy ze života, zážitky, historky všeho druhu, poezii a zájemci i na odkazy na mé “psychologičtější” články. Časem přibydou ukázky z chystané knížky a o prázdninách budu rozjíždět svůj kurz na téma Time management. 🙂
 
Wau, moc se těšíme! Já tedy obzvlášť, jelikož Tvé články se čtou samy. Na závěr nám prozraď, máš nějaké životní motto, kterým se řídíš?
 
Vzhledem k mé impulzivní a temperamentní povaze je pro mě nesmírně těžké si vybrat jen jedno. Pro pohyb/fitko/běh se řídím heslem: Nemůžeš?? Přidej!!, do kůže mám vryto již zmíněné heslo Fight or flight, abych si vždy připomněla, jakou cestou chci jít a často mi pomáhá i japonské přísloví (zvláště v posledních měsících, kdy nechávám svou kreativitu vyvěrat naplno): Vize bez akce je sněním, akce bez vize je noční můrou. 
 
Články od Pavlíny můžete hltat ZDE. Nezapomeňte kliknout na tlačítko Inspirovat se, aby vám žádný z jejích čtivých článků ze života neunikl.

Zdroj: Veronika Šubrtová

0 Komentářů

Napište komentář

©2024 Ženy s.r.o.

nebo

Přihlášení

nebo    

Zapomenuté heslo

nebo

Create Account