Tento web využívá cookies. Jeho používáním s tím vyjadřujete souhlas. Více informací

avatar
Renata Petříčková
Vloženo 22. 6. 2021
Líbí se mi

ROZHOVOR: Fyzioterapeutka Lucie Pytlová (nejen o bosých nohou): Pocit volnosti pro nohy pro nás není běžný...

avatar
Renata Petříčková
Vloženo 22. 6. 2021
Líbí se mi
ROZHOVOR: Fyzioterapeutka Lucie Pytlová (nejen o bosých nohou): Pocit volnosti pro nohy pro nás není běžný...

ROZHOVOR: Fyzioterapeutka Lucie Pytlová (nejen o bosých nohou): Pocit volnosti pro nohy pro nás není běžný...

Fyzioterapeutka Lucie Pytlová je autorkou knihy Barefoot: žij naboso, která rozhodně není jen o těm pro nožky volných botách, ale hlavně o nohách, o její citlivosti, síle i slabostech. A o tom, jak jí dáváme zabrat a jak následky nevhodných bot i chůze napravovat.

Ale hlavně – jak procítit dokonalé propojení nohou a celého těla. Autorku jsem pozvala k minirozhovoru, ač otázek by bylo... protože celé téma otvírá oblast, o které se toho obecně mnoho neví, a přitom je to taková škoda.

Velká část knihy je věnována bosé chůzi…

Bosá chůze po rovném povrchu je úžasná, to kdo zkusil, už ví.  Napadlo mne však, co když budu záměrně chodit bosa nebo v barefoot obutí do kopce, z kopce. Do schodů, ze schodů. Je tam vyšší námaha? Přičemž mám ale třeba pocit, že přední část nohy, prsty si vyloženě tím rozložením do prostoru při chůzi do kopce, do schodu, libují….

Jsem ráda, že považujete bosou chůzi za něco skvělého, já to mám podobně. Záměrně chodit do kopce, schodů? To jste mě pobavila… Popravdě, neznám nikoho, kdo by to takhle dělal. Ono ať chcete nebo ne, terén se mění s každým krokem, o to víc, když jdete naboso nebo v barefootech. To si podle mě člověk v klasických botách neuvědomuje, protože necítí skoro vůbec zem, po které jde. Ale ano, určitě je výšlap nebo sejití kopce, schodů těžší nežli procházka po rovině. To platí asi obecně . Jedním z rizik takovéto vyšší námahy může být přetížení nohy zejména v případě, že s chůzí naboso nebo v barefootech začínáte. Je to podobné jako když jdete do posilovny se slabými břišními svaly. „Nepřepálit to hned ze začátku!“

Ten Vámi popisovaný slastný pocit z chůze naboso vychází z volnosti nohy a přímého kontaktu s přírodním terénem, který buďme upřímní, není pro civilizovaného člověka moc častý. Prsty nejsou stlačené v botě k sobě jako v klasické obuvi. Přední část nohy se může plně rozprostřít na zem. Celá noha se nechává masírovat přítomnými hrbolky. Cítíte prohřátou zem atd. Prostě, paráda! Zrovna minulý týden jsem si na dovolené u jezera Sadská sundala po delší době boty, a moje pokleslé příčné klenby si libovaly. Zvlněný terén je skvěle promasíroval a vnímala jsem, že jim to dělá moc dobře.  

Všude propagované teplo na nohy (i v čínské medicíně, chladné nohy zatěžují prý ledviny) versus Váš názor, že nohami se ochlazujeme. Miluju studené nohy a přežiju jakékoliv vedro s bosýma nohama na studené podlaze. A trpím na podlaze teplé nebo kobercové. Jak to s těmi „nutně pořád teplýma nohama“ je? Předpokládám, že škodlivé je jen vyloženě podchlazení.

Tvrzení, že nohy mají být stále v teple je nedomyšlené. Ještě před nedávnem jsme chodili více naboso a žili v teplotně proměnlivém prostředí. S ústředním topením jsme se stali citliví na nízké teploty, a nohy o to víc, protože je ještě zavíráme do málo prodyšné obuvi. 

Velký strašák v podobě „studených nohou“ vznikl, myslím, právě ruku v ruce s nošením bot, které omezují jejich pohyb a zvyšují teplotu a vlhkost, ve které nohy musejí být. Méně pohyblivá noha má za následek to, že se do ní vhání menší množství krve, která nese teplo. Představte si, že vás někdo na měsíc zavře do místnosti, kde se nemůžete hýbat, a která je stále vytopena na 25°C. Pak máte náhle vyběhnout ven do zimy, kde je 0°C. Jak se budete cítit? Asi dost křehce, slabě, vytvořila by se u vás velká citlivost vůči chladu. Něco podobného děláme svým nohám, které se navíc starají o termoregulaci těla. Můj závěr je tedy takový: „Když máme nohy stále v teple, není to zdravé“. Podchlazení to je už jiná kapitola, ale k takovému stavu bychom museli být v extrémně chladném prostředí po delší dobu. Na druhou stranu pokud vás láká otužování nohou, platí zlaté pravidlo: „ Chce to postupně a s mírou“.

Jak říká čínská medicína, častý pocit chladných nohou není dobrým znamením a zatěžuje ledviny. Sama se považuji za zimomřivého jedince, ale bosá chůze mě zocelila. Mívala jsem často studené nohy, ale dnes jsou takové mnohem méně. Když jdu naboso nebo nechám nohám volnost v barefootech, prohřejou se a s nimi i zbytek těla. Co tedy se studenýma nohama? Nechte je, hýbat se. Pokud ale delší dobu sedíte, jistí to teplé ponožky. Nepleťme se, teplé bosé nohy nás dokáží ochladit, ne studené! Funguje to tak, že se do nohou přesune velké množství teplé krve z našeho těla, a přes nohy se teplo rychle odevzdá okolí.

Děkuji za vyčerpávající odpověď, která nám i obecně vysvětluje, jak svobodně a přirozeně se nohy chovají, když jim tu svobodu dáme. Přejdeme však ještě k tématu bot a podpatků…

Dotaz mnoha žen: V podpatcích mne tolik nebolí nohy (mluvíme o podpatku cca 5 cm vysoký, víc ne), v placaté botě mě bolí nohy. Je za tím nezvyk na ploché boty, zvyk na tu nepřirozenou chůzi? Ono totiž… i z toho podpatku si člověk snadno zase odvykne a po opětovném nošení podpatkových bot pak bolí nohy, jak jsem zjistila.

Zvyk je želená košile. Mohou nás nohy bolet pouze z toho, že nemáme podpatek, na který jsme zvyklý celý život. Může to být z toho, že v „placatých“ botách není najednou podepřená klenba. Změna s sebou často přináší nějakou formu bolesti. V tomto případě by mělo jít hlavně o nepříjemnosti spojené s dočasným namožením svalů nebo protahováním zkrácených svalů a šlach (podpatek vám zkrátí nejsilnější šlachu těla – Achillovu šlachu). Znám mnoho případů lidí, co začali chodit v barefoot botách a už se nemohou vrátit zpět ke klasickým, právě z důvodu pohodlnosti. Já osobně nosím barefooty nebo kompromisy sedmým rokem a podpatek mi vadí hodně. Bolí mě za chvíli nohy a cítím, jak se mi mění postavení celého těla.

Pracovala jste také v Psychiatrické nemocnici v Bohnicích a mne napadá, jestli jste pozorovala nějakou souvislost v rámci psychosomatiky zad. Volající duše, nepřiměřená zátěž  nebo napětí volá nejprve skrze záda, říká se….

Vidíte tohle rčení ani neznám, ale myslím, že je dost trefné. Tělo a naše mysl jsou úzce propojené. Když se dostanete do stresu, zvýší se automaticky napětí svalů ve vašem těle. Naopak, když se zklidníte, i svaly se uvolní. Lidé s psychickými problémy musejí čelit mnoha tlakům. Stresu, který vzniká přímo na základě jejich onemocnění v jejich hlavě. A bohužel i sociální stigmatizaci, kdy se ve společnosti na psychický nemocné stále kouká jako na trochu divné. Tato zvýšená zátěž se promítá do postavení jejich těla, mají tendenci shrbit se, chtějí se vlastně „schovat“ před okolím. Pokud je takový stav dlouhodobý, tak na těle najdeme zvýšené napětí svalů v oblasti krku, bederní páteře a také ztuhlý hrudník. Ale nebojte, bolest zad není vstupenkou do Bohnické nemocnice, stresorů je v nynější době prostě hodně.

Děkuji, ale určitě je dobré brát ztuhlá záda jako blikající kontrolku. Tejpování: překvapil mne ten návod v knize, myslela jsem, že to patří do rukou jen odborníkům, ale pečlivým zkoumáním návodu jsem přišla na to, že to doma zvládnout lze, na co si dát pozor? Míru natažení před nalepením?

Myslím, že samotné nalepení tejpu je docela jednoduché. Jde spíš o to, aby člověk věděl, kam a jakým způsobem ho nalepit. S tím Vám samozřejmě nejlépe poradí odporník např. fyzioterapeut. Zjistí, co máte za problém a vymyslí, jak tejp nejlépe nalepit. Pokud víte přesně, co chcete řešit, dá se návod lepení tejpu někde nastudovat. Nalepit ho sám nebo s pomocí druhé osoby. Máte pravdu, odhadnout správnou míru natažení tejpu před lepením, je asi to nejtěžší .  

Tak a zase jsme o mnoho chytřejší. Pokud vás rozhovor zaujal, směle se vrhněte i do knihy, která otevírá úžasný svět smyslové radosti pro naše nohy a potažmo celé tělo i náladu. A ukazuje nám, jak se navrátit k přirozenosti, protože co si budeme povídat, ještě jsme se evolucí nevyvinuli v druh, který má místo zdravé nohy kopýtko bez citu čekající na umělé obutí.

Děkuji Lucii Pytlové za krásný rozhovor, a ještě více za báječnou knihu. Autorka má poradnu na facebooku: https://www.facebook.com/Fyzio-Barefoot-poradna-106082924997914/?ref=pages_you_manage

 

A kde knížku najdu: https://www.alferia.cz/barefoot-zij-naboso-9992/

Foto: z archívu Lucie Pytlové a autorka

Místo, kde můžeš psát a diskutovat

Pro možnost vložit komentář musíte být přihlášena.

ŽENY s.r.o. v číslech

3 887
testovaných produktů
99 358
registrovaných inspirativních žen
210 746
vložených hodnocení

Chci odebírat novinky na svůj email.