Právě jsem dočetla nádhernou knihu od Elizabeth Haran s názvem Údolí naděje.
Přiznám se, že první stránky mě moc nezaujaly, ale než jsem se rozhodla, zda knihu odložím a vrátím do knihovny, kde na ni čeká několik dalších čtenářů, najednou jsem byla zatažena do děje a knížka je krásná, přímo se dá říci, že nádherná.
Něco o knize z internetu: Matyldiny sny o rodinném štěstí vezmou za své, když na zásnubní hostině ztropí její opilý otec nečekaný skandál. Dosud vážená rodina je najednou přetřásána na veřejnosti a zostuzená dívka prchne z města do tichého vnitrozemí. V zapadlé vesnici nepotká nikoho, komu by se mohla vyplakat na rameni, proto svou bolest svěří papíru. Vůbec netuší, do jaké pasti se dostane, když se z knihy stane bestseller…
Celý děj knihy se odehrává v Austrálii, v místech, kam se hned tak nikdo z nás nepodívá. Matylda se při svém útěku z domova nejprve vydá do Wilcannie, zapadlé vesničky, kde ale nemá co dělat, a tak začne svůj příběh “dávat” na papír, aby ulevila svému smutku. Časem se zde seznámí s místními lidmi, kteří se dozvědí, že píše a chtějí, aby jim své dílo předčítala. A nakonec Matyldu přesvědčí, aby knihu vydala, protože se jim děj hodně líbí. Matylda se vrátí domů, ale zde se postupně nejprve její sestry, později i tisk, dozvědí, že kniha vyšla a Matylda znovu utíká, tentokrát do Modrých hor, kde prožívá chtěná i nechtěná dobrodružství…(více se dozvíte v knize)
Jak jsem se dočetla v knize, Modré hory se jmenují proto, že zde roste plno eucalyptů, jejich listy jsou stříberně modré 🙂
.
Přeji Vám krásné čtení.
Hudlenka
Hudlenka
