Proč se mi nedaří se změnit, když chci? Asi jsem prostě taková!

Není žádným tajemstvím, že naše myšlenky utvářejí naší realitu.

Věděly jste, milé dámy, že jich máme za den přibližně 60 000? Ano, je to opravdu velké množství a tak není divu, že velká většina z nich ani nevstoupí do našeho vědomí - tedy si je neuvědomujeme. O tom, že do velké míry bývají laděny spíše negativně, se raději dnes nebudu rozepisovat.

Proč se nám tedy nedaří změnit se, i když doopravdy chceme?

Odpověď je jednoduchá, řešení složitější. Chtění samotné totiž zdaleka nestačí.

Naším hlavním sabotérem jsme my samy a náš autopilot, který způsobuje, že většinu myšlenek a tím pádem i činností opakujeme stále do kolečka, aniž bychom tomu přikládaly zvláštní pozornost.

Každý den, znovu a znovu. Ne nadarmo se říká, že zvyk je železná košile.

No dobře, to je fakt. Máme se ale kvůli tomu spokojit s tím, že jsme prostě  už takové a jinak to nebude?

Vězte, že pokud sama sobě říkáte, že jste asi zkrátka taková a že kdybyste chtěla, tak by se přece něco už dávno změnilo, jste na omylu. Co víc, stavíte se do role oběti a zříkáte se zodpovědnosti za to, jaký máte život. Zříkáte se příležitosti pro změnu. K tomu, abychom se mohly stát tou ženou, jakou doopravdy jsme, se nejdříve musíme oprostit od toho, kým nejsme. Opustit nánosy a převzaté vzorce a začít vědomě vytvářet nové Já.

Moc dobře to vím, že se to řekne lehko! Ale jak opustit tenhle začarovaný kruh?

Mé zkušenosti zcela přesvědčivě napovídají, jak moc důležité je zabývat se tím, jakým způsobem přemýšlíme, čemu ve svém životě věnujeme pozornost a jaký význam přikládáme událostem, které se nám dějí. Je to běh na delší trať.

A všechny víme, že  u každého běhu je důležité odstartovat, vyběhnout, udělat ten první krok. Poté už jsme na cestě...

A tak vám dnes nabízím několik důležitých otázek na zahřátí. Pokládám si je sama vytrvale už nějakou dobu každé ráno, až se z toho stal zvyk. Oproti mnoha jiným je však v tomto případě podporující a já všemi smysly vnímám, jak blahodárný vliv tento malý ranní rituál má.

1. Jakou ženou si už nepřeji nadále být?

2. Jakou ženou si přeji stát se namísto toho?

3. Jakým myšlenkám dnes budu věnovat pozornost pro to, aby se mé přání splnilo? A co pro to konkrétně udělám právě dnes?

Přeji, ať je zítřejší ráno jiné... s odvahou myslet jinak, lépe... než jste myslela včera.

Věřím, že to je důležitý krok na cestě ke štěstí.