Každý z nás touží být milován, přijímán a každý z nás chce někam patřit. Tato touha po lásce a přijetí druhými je tím, co nás motivuje jednat tak, jak jednáme. Dnešní společnost nás od dětství vede k tomu, že lásku je třeba si zasloužit a naplnit očekávání druhých. 
Sebeláska voní
Kolik jen času a energie věnujeme druhým lidem a kolik jen sobě? Kolik věcí ve svém životě děláme jen proto, že se to musí a očekávají to od nás druzí? A děláme skutečně to, co chceme a co nás baví?
Mnoho z nás má špatný pocit, když se věnujeme sami sobě a od dětství jsme vedeni k tomu, že máme více myslet na druhé než-li na sebe. Je pro nás důležitější, co si o nás myslí druzí a častokrát tak jednáme v rozporu sami se sebou. Bojíme se být sami sebou, protože se bojíme, že nás druzí zavrhnou.
Tři kroky k sebepřijetí
1. Poznejme sami sebe
Ano, chce to velkou dávku odvahy začít sloupávat všechny masky a podívat se na sebe do zrcadla se vším, co k nám patří. Je to však úplně první krok na cestě k sebepoznání i sebepřijetí.Skutečným mistrem se může stát jen ten, kdo opravdu zná své silné a slabé stránky.
2. Přijetí
Když už víme, kdo jsme, a podařilo se nám sestoupit do hlubin vlastního nitra, je dalším krokem (sebe)přijetí. I když se nám třeba nelíbí ten pohled do zrcadla, je třeba se to naučit přijmout, protože přijetí je skutečným klíčem k (sebe)lásce a to je klíč ke dveřím otvírajícím se k lásce. Přijměme všechny naše emoce, tělo i naše myšlenky. Láska k druhým začíná tou láskou k sobě samým. 
3. Vděčnost
S poznáním sebe samé a přijetí je důležité naučit se i vděčnost za vše, co nám život přináší. Můžeme být vděční i za to, že jsme tady, za naše fyzické tělo, za rodinu, přátele,….Myslím, že na světě není člověk, který by neměl být za co vděčný.
Zkusme se místo nekonečného honění se za štěstím z vnějšího světa naučit se být vděční.

0 Komentářů

Napište komentář

©2024 Ženy s.r.o.

nebo

Přihlášení

nebo    

Zapomenuté heslo

nebo

Create Account