Dnes jsme s M. jeli na výlet, protože máme k dispozici Citroena C3 na testování a zvolili jsme výlet nedaleko Prahy do zooparku, podívat se na statek, zvířátka a naučnou stezku. Celkem jim to tam frčí a hlavní point se hned dozvíte, proč to píšu, tak čtěte. Mají tam hospůdku a jelikož jsme měli hlad, zamířili jsme si to tam. Pan číšník nás mile přivítal. U vedlejšího stolu seděla jakási rodinka. Starší pár s dospělou dcerou a jejími dvěma dětmi. Zaslechli jsme, jak se číšník omlouvá, že bohužel nemůže vydat jídlo, protože jim spadnul systém EET a bez toho nemůže vydat jídlo. Paní se hned rozohnila a ostře na něj spustila nemilý slova. Bylo mi ho líto, ale paní nebyla jediná, kdo byl hladový. My jsme také měli hlad! Jsem velmi vděčná sobě, rodině a příteli, že jsme tak trpěliví a empatičtí lidi. Chápaví prostě, rozumíte mi. Také jsme mohli zvolit cestu takovou, že ho dořvem, ale proč? On za to přece nemůže… Každopádně, pan číšník se všechny snažil ujistit, že snad se za chvíli systém rozběhne… A víte, jak to chodí? Kdo si počká, ten se dočká. Dočkali jsme se my a i další tři stoly, ale počkejme, tohle není konec příběhu.
Pan číšník každého obešel a zapsal si, co kdo bude jíst. Když už nesl polévky, všimla jsem si, že polévku donesl jako první ke stolu, ke kterému přišli lidé jako poslední. Nejprve by samozřejmě měla dostat ta naštvaná paní s pánem, dcerou a jejími dětmi, pak bychom měli dostat jídlo my, ale chápu, jak byl už z toho systému tak dost nervní, donesl to prostě přednostně jinam. Já se akorát nahnula k M. a povídám mu, že to není moc OK, že by to mohlo někomu vadit. No a netrvalo dlouho, donesli polévku nám a ta naštvaná paní si toho všimla a začala jedákovat na číšníka, jak je možný, že my dostáváme polévku první, když oni tam čekají nejdýl apod. No a do toho se už vložil její muž a začal nadávat dost sprostě.
Povím Vám, nebylo mi z toho moc dobře, hádali se tam jak psi a já si říkala, že až dostanou jídlo, bude to oukej. Číšníka mi bylo líto a já si znovu říkala, proč jsou na sebe lidi tak zlí, že mají malou trpělivost. Je potřeba se umět vžít do obou stran, ale víte jak, určitě by to šlo slušněji.. 🙂 My jsme také vydrželi, i když se ho M. slušně dvakrát ptal, jestli nám to jídlo dá dříve než se spustí systém. Čekali jsme na jídlo přes hodinu. A přesto jsme byli milí a snažili jsme se to panu číšníkovi ulehčit.
Jestli bych měla být s M. alespoň trochu inspirací, ráda bych Vám na tomto příběhu poukázala, že všechno jde lépe i s TRPĚLIVOSTÍ…My už spolu jsme také nějaký ten pátek a bez trpělivosti by to rozhodně nešlo a co teprve, až budou děti…
A co mě donutilo napsat tento článek? Dnes jsem shlédla přednášku od Petra Ludwiga a přesně v části 1 h 20 minut…. ZAČÍT U SEBE a zlepšovat vztahy všude… Dám Vám odkaz na tu přednášku, protože tu by měl vidět každý. Udělejte si na to čas. Díky!
Přednáška zde *gift*
img_11621
PS: A jestli nejste moc trpěliví, buďte víc u vody a v přírodě.. 🙂
Bakulka

0 Komentářů

Napište komentář

©2024 Ženy s.r.o.

nebo

Přihlášení

nebo    

Zapomenuté heslo

nebo

Create Account