Tento web využívá cookies. Jeho používáním s tím vyjadřujete souhlas. Více informací

evionka
evionka
Vloženo 20. 3. 2018
Líbí se mi

Příběh na cestu

evionka
evionka
Vloženo 20. 3. 2018
Líbí se mi
Příběh na cestu

Příběh na cestu

V perské mystice se vypráví příběh o poutníkovi, který namáhavě putoval na své zdánlivě nekonečné cestě. Ten muž byl až po krk ověšen břemeny. Na zádech vlekl pytel s pískem, kolem těla měl omotán velký měch s vodou. V pravé ruce svíral neforemný kámen, v levé říční oblázky. Na krku se mu na roztřepeném provaze houpal starý mlýnský kámen. Kolem jeho kotníků se ovíjely rezavé řetězy, na nich v prachu a písku vláčel těžká závaží. Poutník se snažil udržovat rovnováhu, aby mu z hlavy nespadla napůl shnilá tykev. Řinčení řetězu doprovázelo každý jeho krok. Vzdychaje a sténaje pohyboval se poutník pomalu kupředu, naříkal na tvrdý osud a mučivou únavu.

Za poledního žáru potkal poutníka rolník. ,,Ó znavený poutníče, proč držíš ty oblázky?", zeptal se. ,,Jak hloupé", odpověděl poutník, ,,ale doposud jsem si jich nevšiml. " Odhodil kaménky do dáli a cítil se mnohem lehčeji.

Po dalším dlouhém putování mu rolník znovu kráčel vstříc s otázkou: ,,Řekni, znavený poutníče, proč se moříš s tou prohnilou tykví na hlavě a proč za sebou na řetězech vláčíš ta těžká železná závaží?" Tu odvětil poutník: ,,Jsem velice rád, že jsi mě na to upozornil. Nevěděl jsem, co si tím působím." Setřásl řetězy a tykev roztříštil v příkopu u cesty. Cítil se opět lehčeji.

A přece čím déle šel, tím častěji naříkal. Rolník se vracel z pole, když tu náhle s úžasem pohlédl na poutníka. ,,Ó, dobrý muži, v ruksaku neseš písek, přestože kam až tvoje oko dohlédne, je více písku, než bys kdy mohl unést. A jak veliký je tvůj měch na vodu - jako bych chtěl přejít poušť Kavír. Přitom vedle tebe teče čistá řeka, která tě na tvé pouti bude ještě dlouho provázet." ,,Děkuji ti rolníku, teď si uvědomuji, co všechno jsem s sebou nesl. " S těmito slovy poutník roztrhl měch a poloslaná voda se vsákla do prachu. Pískem z ruksaku vyplnil díru na cestě.

Pak v zamyšlení zůstal stát a pozoroval zapadající slunce. Poslední sluneční paprsky jej osvítily a jemu se náhle rozřesklo, pohlédl na sebe a na krku spatřil těžký mlýnský kámen. Najednou pochopil, že právě tento káme mu za chůze ohýbá hřbet. Rozvázal provaz a kámen odhodil daleko do řeky. Osvobozen od svých břemen putoval poutník večerním chladem dál.....

Místo, kde můžeš psát a diskutovat

Pro možnost vložit komentář musíte být přihlášena.
Maruš11
Maruš11 30. 3. 2020

Odpovědět

ŽENY s.r.o. v číslech

3 887
testovaných produktů
88 843
registrovaných inspirativních žen
210 746
vložených hodnocení

Chci odebírat novinky na svůj email.