1. část příběhu naleznete zde
 2. část příběhu naleznete zde
3. část příběhu naleznete zde
 4. část příběhu naleznete zde
 5. část příběhu naleznete zde
 6. část příběhu naleznete zde
 7. část příběhu naleznete zde
 
 
Mozek je řízen našim pocitem.
Hned ti to vysvětlím. V našem nevědomí, máme uložené všechny naše programy, které náš mozek používá. Je jich tam nepřeberné množství a my ani nevíme, co tam vlastně všechno je. A to je přesně ono. Za jeden den dokáže náš mozek vymyslet spoustu věcí. Všechno si uloží do svého nevědomí – do své knihovny. A když se setká s nějakou situací, nejdříve prohledá svou knihovnu. Pokud už danou situaci nějakým způsobem řešil, vytáhne potřebný program a automaticky se začnou odehrávat všechny ostatní věci.
Mozek nejenže hledá jak danou situaci vyřešit, ale taky hledá způsob řešení, který je nejčastěji používán. A nejčastěji je používán způsob, který je spojen s intenzivním pocitem. Ale pozor, mozek nerozlišuje, zda je pocit příjemný nebo ne. Ale čím je prožitek intenzivnější, tak tím víc si danou událost zapamatuje. A když pak narazí na něco podobného, automaticky vytahuje ze svého sejfu daný pocit a myšlenku. Ta myšlenka vzbudí zase jiný pocit a ten vzbudí další myšlenku. Tím se ta původní myšlenka prohlubuje a stává se „hmatatelnější“. Jako by nám vystupovala z šedi myšlenek. A tak to je.
Náš mozek si dané myšlenky propojuje s pocity a tím myšlenku posiluje. Když nám posiluje myšlenku, která se nám líbí, tak je to super. Horší to je, když začne posilovat myšlenku, která se nám nelíbí. Jako je například myšlenka, „jsem tlustá“. Když si ji řekneš, tak člověk začne vnímat, jak má těžké břicho, jak mu není úplně dobře. Jak se úplně do sebe stáhne. Jak je všechno ztuhlé. Tím výrazně podpoří tuto myšlenku a tím se myšlenka stává hmatatelnější. A hned si vyzkoušej říct, že si připouštíš být štíhlá. Všímáš si, jak se ti okamžitě změní pocit? Tak málo stačí. Stačí si jen věci připustit. Stačí jen změnit pocit a věci se vyvíjejí jinak.“
To co Květina říkala, nebylo až tak mimo. Asi na tom něco bude. „No a jak mám tedy začít?“ snažím se vyzvědět. „Jednoduše,“ odpoví Květina, „stačí si jen všímat pocitů. Proto jsem ti taky neustále ukazovala všechny ty rostliny, stromy a zvířata. Abys začala vnímat, že žiješ. Abys dokázala vnímat svět okolo sebe a abys dokázala vyjít z tunelu nepříjemných myšlenek.“
„No to je opravdu krásné, ale ty nesprávné myšlenky se neustále vracejí a než jsem schopna zareagovat, tak už se v ní utápím. To je alespoň moje zkušenost.“ odpověděla jsem. „Ano,“ souhlasila Květina, „to se na začátku opravdu stává. A nejen na začátku. Mozek přemýšlí pořád ve starých kolejích a hlavně, při jakékoliv změně, hned nabízí tu starou alternativu. Tu on dobře zná. On se nás ve skutečnosti ptá, jestli raději nechceme to staré. My jsme většinou přesvědčeni, že se nám to staré vrátilo a že nový způsob nefunguje. Nevíme, že se mozek jen ptá, jakou cestou se má dát. On je totiž hodně zmaten a chce jít tou správnou cestou a chce po nás, aby jsme mu to jasně řekli. V tu chvíli je to na nás, abychom řekli, že to chceme jinak. Většinou k tomu ale nedojde. My jsem zničeni z toho, že to zase nevyšlo a opět se objeví staré pocity a myšlenky a opět najedeme do starých kolejí. Je nutné si ale uvědomit, že se jen mozek ptá, zda to tak chci. A já musím zcela jasně říci, že to tak nechci. To je pro mozek to nejdůležitější.
Ale já bych pro tebe měla návrh.
 
pokračování příště

0 Komentářů

Napište komentář

©2024 Ženy s.r.o.

nebo

Přihlášení

nebo    

Zapomenuté heslo

nebo

Create Account