
Stres je automatická reakce našeho těla na ohrožující situaci. To jestli naše tělo a nevědomá mysl situaci vyhodnotí, jako nebezpečnou neumíme úplně vědomě ovlivnit. Celý proces je rychlejší než naše vědomá mysl. Nicméně to, jak se stresem nadále pracujeme už kontrolovat můžeme.
Je tedy otázka naší volby: podlehneme stresu a dovolíme mu, aby byl škodlivý, nebo jej využijeme k tomu, abychom situaci zvládli?
Výborná zpráva je, že budeme-li věřit, že nám stres pomáhá a je pro nás užitečný, přestane být jednak ochromující a druhak nebezpečný pro naše zdraví. Na základě vědeckých závěrů, které prezentovala Kelly McGonigal na Teds Talks, můžeme tvrdit, že lidé, kteří věří, že je pro ně stres užitečný, nemají žádé zdravotní problémy způsobené stresem. A to už stojí za to zamyslet se nad naším postojem ke stresu, ne?
Další zajímavé zjištění, které Kelly McGonigal prezentovala, je, že při stresu se nám uvolňuje do těla oxytocin. Správně, je to hormon lásky, jehož tvorba se zvyšuje například při mazlení. Tento hormon je zodpovědný za naši empatii a sklon se chovat společensky - navazovat vztahy. Při stesu nám pomáhá hledat pomoc u svého nejbližšího okolí. Pokud tuto pomoc přijmeme nebo ještě lépe toto nutkání obrátíme ven a začneme pomáhat ostatním my, má to velmi blahodárný přínos na naši psychiku a obnovení sil.
Závěr tedy je - udělejte si ze stresu přítele - nebude Vám pak škodit, ale bude Vám pomáhat .
Celé video, které trvá 15 minut si můžete prohlédnout níže. Pro ty, kdo rádi titulky, nastavte si slovenské titulky, české nejsou k dispozici.
Krásný den, pouze s užitečným stesem Vám přeje Simona.
Místo, kde můžeš psát a diskutovat
super rady
A Vy to umíte? Resp. jde Vám tento způsob úspěšně převést do praxe? On je taky stres a stres...ukažte mi člověka, který bere stres pokaždé jako něco dobrého...já i když se nad tím mnohdy snažím pozastavit...a brát jej jako takový "pohon" (v určitých - ne moc složitých - situacích), tak to funguje možná na chvilku - takové to uchlácholení sebe sama, co trvá pár minut, kolikrát se na problém snažím podívat z "vnějšku" (odprostit ho od sebe, jako by žil svým životem a já se na to dívám jako divák), říct si: není to tak hrozné, má to řešení/můžu si za to sama, tak to teď musím zase dát do pořádku, ale...no....efekt nic moc ....a rozhodně to na mě nefunguje na opravdový stres z opravdových problémů...
Díky, osobně to umím,pro mě je stres pozitivní hnací motor a nejlíp pracuji právě pod pozitivním stresem))
dobré a cenné rady, díky = nebo taky: Co Tě nezabije, to Tě posílí!