Když jsem se od přítele dozvěděla, že se chce stěhovat na Ibizu, byla jsem v šoku. Nejen, že jsem kolem sebe konečně našla lidi, s kterými jsem mohla sdílet a posouvat se dál, ale představa Ibizy, ostrova, kde se jen paří, všude hraje nahlas hudba a berou se drogy, pro mě byla nereálná.
Když jsem na Ibizu přijela, cítila jsem, že je to všechno úplně jinak. Slunce, moře, krásné pláže a energie lidí i ostrova mě doslova uchvátila. Ve vzduchu byla cítit láska a svoboda.
Při procházce jsem narazila na krásný prosklený komplex, 5 metrů od moře, kde jsou každý den západy Slunce. Tak se to dotklo mého srdce, že jsem si řekla, že kdybych měla být na Ibize, chci žít tady. Dívala jsem se do těch prosklených bytů a představovala si, jak tady musí být nádherný výhled, kolik tam uvnitř musí být světla, které tolik miluji.
Při zpáteční cestě jsem šla jinou cestou a uviděla jsem název tohoto komplexu – Brisas del Mar. Udělala jsem si fotku s vědomím, že si to dám do své vize a budu tady jednou žít…
(fotka pořízenná 8.10.2013)
Krásná představa co říkáte?
Musím se přiznat, fotku jsem si do tabule vizí nakonec nedala. Ale spíš bych vám chtěla říct o energii, kterou jsem cítila, když jsem tento dům viděla.
Stála jsem tam v úžasu s otevřenou pusou a cítila jsem, jak se všechny buňky radují a prožívají se mnou tento silný okamžik. Energie, která mi proudila celým tělem a mé srdce se radovalo. Radost, štěstí, nadšení!
Po 2 letech jsme se na Ibizu opravdu stěhovala, na tento komplex jsem si ani nevzpomněla a šli jsme do baráčku. Pak přišla zima a na Ibize je velké vlhko, v baráku jsme prostě nemohli vydržet, a tak jsme si našli byt nový. Zaplatili jsme zálohu 600 Euro a pak už se nám nikdo neozval. Okradli nás. Rychle jsme si našli další byt a v den, kdy jsme šli podepsat smlouvu a převzít klíče nám řekli, že chcou teď hned peníze na 6 měsíců dopředu. Podvedlli nás. Jeli jsme domů, zklamaní a vyčerpaní.
Ale, protože se nic neděje náhodou, samozřejmě se na internetu objevil můj vysněný byt. Hned v první linii u moře. Stála jsem v tom bytě, bylo to tak krásné! Uvědomila jsem si, že jsem v bytě, ve kterém jsem chtěla tak moc žít. Že jsem přesně v bytě, na který jsem se při mé první náštěvě na Ibize koukala a přála si ho. Trvalo to 3 roky. Byla jsme tak vděčná. Zázraky se dějí!
I když spíše než zázraky si uvědomuji sílu našeho myšlení a vytváření si naší vlastní reality, energii, kterou vytvoříme, když něco opravdu chceme.
A tak vás žádám, pojďme žít své sny, představujme si sami sebe v dokonalém zdraví, v našem vysněném domově, v naší práci, která nás baví a kterou milujeme a pomáháme jí ostatním. Žádejme věci, které chceme a cítíme.
Buďte detailní. Cestu si ale neplánujte, tu nechte na Vesmíru, který je dokonalý a má pro vás plán a cestu mnohem lepší, než si vy dokážete vůbec představit. Soustřeďte se na pozitivní a jasný cíl toho, čeho chcete. Dejte do toho emoce, své srdce. Nemějte v mysli slovo ALE. Tvořte si svůj život. Začněte teď hned!
A na závěr vám přikládám několik fotek z mého zhmotněného snu.
Tady se tvořilo 🙂 (fotografie pořízené 31.1.2016)
A jaké sny máte vy? Pište do komentářů *heart*
