Martina – Objal ji, políbil do dlouhých vlasů, jako za starých časů.
Martina – “Počkej!” zařval, “Už to stačí, něco mne tady vzadu tlačí.”
Martina – Přišel domů nečekán, v ložnici byl ňáký pán – Franta Vomáčka.
Miluš – Zase to dopadlo špatně. Zítra se potřetí žení. Neví proč.
Kája – Můj pes je věrný přítel – máme se rádi jako kamarádi.
Tereza – Nebyla nahá – bílé ponožky jí zůstaly. Pomoc si volat nebude.
Tereza – Prosím o doklad totožnosti, pane řidiči. Kam jedete? Stíhejte ho!
Léňa – Byla kočka a ta snědla otráveného křečka. Zemřela i kočka.
Silva – Sklenice vody, smích dětí na zahradě, pohled do dálky, naposled
Silva – Jedno dítě, druhé dítě, rozvod, vztek, ticho, naděje, láska, smrt
Zuzka – narodila se, vyrostla, hledala sebe, založila rodinu a byla šťastná
Jitka – Přišel a naladil rádio – nešlo. Protivný šum přerušil ohlušující výbuch.
Jitka – Mouka, cukr, vejce, kypřící prášek, zamíchat, upéct a máte bábovku
Jitka – Máme prase. Zase. Už se nese chleba, ten je třeba.
Jitka – Sex je prima, někdy dřina. Bez peřiny je nám zima
Jitka – Kousla ho, pak znovu, zemřel v tichém objetí s kobrou.
Afrodita – Umřels mi. Bolíš mne. Nedám to sama. Nádech – výdech. Dám!
Afrodita – Jsem jaká jsem, nebudu jinačí. Zalíbit se všem, to nestačí.
Jindřiška – Běží malá myšička, vykuluje očička na kocoura mlsného, právě probuzeného.
Jindřiška – Na vysoké vyhlídce fotí se rodina – ještě jeden krok dozadu.
Jindřiška – Nech ty nehty, nebo budou lechty a pak velký chechty.
Povedli se, že? Napíšete vlastní? Deset slov – ne méně, ne více. Počítají se i spojky, předložky atd., nepočítají se se interpunkční znaménka (háčky, čárky, pomlčky, tečky…).
Nezapomeňte sledovat Olívii na Facebooku. Každý čtvrtek je tam nová povídka;)
