Pokračování .... tanečnice

Buďte střelci a vyprdněte se na to, co si o vás kdo může říkat.

Pokračování blogu Tanec vám dá energii, šmrnc a příval endorfinů. 

Pět, šest, sedm, osm …. ruka letí vzhůru, druhá splývá podél těla, nohy se hýbou v rytmu oblíbené písně, sem tam kroužek bokem a sedmé nebe. Otočka, ruce se zmítají nad hlavou, svůdný pohled a parket jen pro sebe. Všichni koukají, nemohou ani dýchat nad tou krásou, která se před nimi nachází. Uvnitř neuvěřitelný pocit štěstí, energie sršící kolem dokola …. i takové umíme být. Neodolatelné, krásné, svůdné a hlavně své.

Ruku na srdce dámy, kolikrát si dovolíte, takto si připadat třeba i v kuchyni, koupelně, kdekoliv? Já často a mohu jen vřele doporučit. Ten pocit volnosti, krásy a všeho krásné okolo je k nezaplacení. Kolikrát se mi stalo, že jsem se písní nechala unést natolik, že mi bylo jedno, jestli na mě někdo kouká a co si o mě myslí. Mě totiž bylo krásně a to mi nikdo vzít nemůže.

Naposledy se mi toto přihodilo na benzínce po cestě do Ostravy, kdy jsem po třech a půl hodinách musela zastavit a vydechnout. Koupila jsem si kávu, cigára, osvěžila se a vydala se zpět k autu. Času jsem měla dost a cítila jsem, že se potřebuji protáhnout než se vydám dál. Chvilku jsem chodila okolo auta, ale moc to nepomáhalo. Cítila jsem velkou únavu. Nemohla jsem pokračovat dál, protože jsem slíbila své slečně, že dojedu v pořádku. Vzala jsem sluchátka, otevřela kufr od auta, přendala kávu a rozhodla se, že budu chvíli poslouchat oblíbené písně, které mě vždy nakopnou. Sem tam krápalo, ale v tu chvíli mi to nevadilo. Nejsem přeci z cukru. Nevím přesně ve kterém okamžiku jsem odhodila zábrany a kdy přesně jsem vstala a začala tančit. Ráda bych si vzpomněla na tu píseň, ale bohužel. Jediné na co vzpomínám je, že mi bylo krásně. Nevnímala jsem absolutně okolí, zavřené oči a svůj parket na parkovišti. Kamioňáci se museli dost dobře bavit, když si na to vzpomínám, zahraniční turisté jakbysmet a Češi? Mno, to si umíte představit sami, že .

Jak by jste asi zareagovali vy, kdyby jste někoho takového viděli? Auto s otevřeným kufrem, před ním ženština se sluchátky na uších, telefonem v ruce, která tančí? Někteří by neudělali nic, někteří by zírali a ten zbytek by dělal, že tam není. Musím říct, že by mě to nepřekvapilo, ale co mě dostalo, byl kluk, který se mlčky přidal a v tom mírném dešti sdílel se mnou parket na D1. Šílené, stává se to možná jen párkrát za život, ale stojí to za to. Poté, co jsme dokončili své vystoupení, jsme se zasmáli a on se uklonil a prohodil jen: “Thank you, you were great. Good luck.” Cítila jsem se vyjímečně, oplatila jsem mu poklonu a špitla ”you to.”

Z tohohle zážitku žiji dodnes a doufám, že dlouho budu. Jste první, se kterými se o něj dělím a doufám, že vám pomůže v překonání sebe samých. Pokud to tak potřebujete, udělejte to. Pokud vám to zvedne náladu, nasaďte sluchátka a povolte uzdu sobě a jděte do toho na tisíc procent. Nepotřebujete publikum, kostýmy, zkoušky a trenéra. Potřebujete jen sami sebe, aby vám bylo lépe a aby jste mohli jít dál. Udělejte to sami pro sebe, pro váš úsměv, kterým umíte nakazit ostatní. Buďte střelci, vyprdněte se na to, co kdo o vás bude povídat, kamarádi a blízcí ocení a možná vám někdo dodá sílu, jako mě cizinec na D1. Hodně štěstí