Tak a v návaznosti na poslední příspěvek toto:
Myslíte si, že lidé, kteří tak říkajíc, vedou jiné lidi, nemají emoce a pocity? Obdivujete, že jsou tak milí, vstřícní, štědří, srdeční, plní humoru a optimismu a říkáte si, jak to dělají, že se nenaštvou?
Ale naštvou 
jen se svými pocity a se sebou umíme nakládat trošku jinak.
Tak tedy zde tipy pro pokročilejší, když vás někdo hodně štve - protože ne, opravdu není vše odrazem tebe a vážně někdy můžeš narazit na čistokrevného blba. Světe div se 
Opravdu se v sobě usměj a pošli mu vzduchem pomyslnou pusinku. Funguje to.
Pokud máš pocit, že vážně již není o čem, tak dotyčnému v duchu poděkuj, popřej mu ať se mu na jeho cestě daří, ale mimo tvůj život a život tvé rodiny.
Pokud jsi začátečnice a vyčítáš si, že nějaké tzv.negativní pocity vůbec máš, zavolej si sama sebou stvořenou kouzelnou vílu. Dobrou čarodějku. Ta je ihned u tebe, pohladí tě po vlasech, osloví tě jménem a sdělí ti, že i kdyby si byla ta nejpříšernější ženská na světě, stejně tě miluje To funguje úplně nejlíp
A nebo taky můžeš řvát. Ovšem ideálně v přírodě, do stromu, ten to pojme a nebo do polštáře. Nejde o útlum, ale o to, že ty emoce jsou tvoje a že náležejí tobě. Čili vylívat si je – často na zcela nevinném, náhodně kolemjdoucím, nemá kýžený hluboký transformační efekt. I když se ti samozřejmě také částečně uleví, jenže pak se zase můžeš zhoupnout k sebeobviňování, jak že si to nezvládla. A tak dokola.
Jak říkám, strom to dá
No a v neposlední řadě jsou tu kamarádky V jejich přítomnosti se vyohnit je taky prima. Za chvíli se tomu všemu opět smějete a můžete dál s grácií vystupovat na jevišti zvaném svět.
Tak přeji krásnou práci s vnitřním ohněm. Je fajný. A hlavně, dá se božsky přetransformovat do kreativní energie!
Čili to vše zakázané, to co se nesmí, to potlačené, protože přeci musíš být hodná holčička a nesmíš se vztekat, je perpetuum mobile pro tvou sexualitu a energii do všelijakých projektů, které tě naplňují…
To si nevěděla?
B.K.
