Tento web využívá cookies. Jeho používáním s tím vyjadřujete souhlas. Více informací

H-Ellen
H-Ellen
Vloženo 23. 6. 2019
Líbí se mi

Oběť....

H-Ellen
H-Ellen
Vloženo 23. 6. 2019
Líbí se mi
Oběť....

Oběť....

Každá situace, kterou potkáte nebo která potká vás, vás má něčemu naučit. Už dávno neřeším šraňky, které spadnou těsně před mým autem, protože mám čas na třídění myšlenek. Nebo jen na koukání kolem sebe. Vím, že nic neuspěchám, když se budu rozčilovat. S pousmáním sleduju ty strašněspěchající, jak krkolomně a v nepřehledných úsecích předjíždějí, jen aby se posunuli vpřed aspoň o jedno jediné auto a pak na semaforech stojí v řadě před náma. To si fakt moc pomohli…..

Jak teď hodně jezdíme, zjišťuju, že ať řídím, či se jen nechám vézt, mám spoustu zajímavých myšlenek. Na tvoření, na psaní, na rozebírání vztahových situací a ze všeho se snažím vzít si něco pro sebe.

 

Ve svém docela pokročilém věku už mám spoustu věcí na háku, ale taky mohutněji než dřív tahám kostlivce ze skříní. A že jich tam je…..

 

Jeden se jmenuje „oběť“.

Být obětavým je docela fajn, pokud jste se tak rozhodli. Jestliže víte, že něco chcete udělat i za cenu, že druhá strana to tak úplně neocení – jen z dobrého pocitu, že můžete - je to naprosto v pořádku. Ovšem průser je, když někomu chcete pomáhat a za to očekáváte vděčnost až na půdu. Za svůj život jsem vysledovala už opravdu velkou spoustu takových příkladů. Včetně vlastních upozaďování a obětí. Ale jak se člověk pořád učí, nějak těch učebních látek pořád neubývá. A nejen to. Jdou stále hlouběji a hlouběji.

Do nás samých.

 

Onehdá jsem byla svědkem jedné události. Nebudu popisovat, o co šlo, protože je to i pro mne, která nemá problém se svěřovat, docela intimní záležitost. Prostě jedna osoba dostala něco, co druhá ve stejné situaci nikoliv. A bylo to té druhé – přihlížející – velmi líto.

Fakt velmi triviální a velmi častá záležitost. A protože znám důvěrně (z blízkého okolí) postoj oběti PŘEKOUSNU TO, NEBUDU NA SEBE UPOZORŇOVAT, POVZNESU SE NAD TO, PŘECE SI NEBUDU NIC VYDYNDÁVAT, ONI BY MĚLI VĚDĚT, ŽE MĚ TO MRZÍ…., vědomě jsem se pocitově napojovala a zpracovávala si svůj díl sebevzdělávání.

Protože vím velmi dobře, jak to pak dopadá dál. Přihlížející osoba je vnitřně ublížená, neoceněná, nedoceněná, prostě ji to bolí. Ale za živého Boha by to nepřiznala těm, kterým by právě měla. Jenže pak si stěžuje. Často. Každému. Protože to potřebuje ze sebe dostat. I tohle důvěrně znám, z doby před patnácti lety, kdy jsem si dost stěžovala na svoji bezvýchodnou situaci, kdy jsem opravdu nevěděla, co mám dělat. Až mi jedna kamarádka řekla „my ti v tom fakt ale nepomůžeme“.

A tak jsem přišla na převratný objev. Je potřeba, když je nám něco líto, překousnout v sobě tu hrdost a svěřit se právě v té chvíli, kdy se nám to děje. Přiznat barvu, že se cítím upozaděná a opomenutá a vyčistit ovzduší i prostor, aby se to v nás neskládalo. Ony se pak ty situace nabalují geometrickou řadou, až z toho jeden onemocní. A okolí nemá nejmenšího tušení, jak se trápíme.

Mně se to povedlo. V té chvíli jsem se sice cítila trapně až na půdu, ale ve výsledku jsem spokojená sama se sebou, že jsem to zvládla a že se můžu těm lidem podívat do očí. Bez zášti, v pohodě, s úsměvem.

Ten pocit rozhodně stojí za to.

Místo, kde můžeš psát a diskutovat

Pro možnost vložit komentář musíte být přihlášena.
hudlenka
hudlenka 16. 4. 2020

Odpovědět
Eva K.
Eva K. 24. 6. 2019

Odpovědět
H-Ellen
H-Ellen 24. 6. 2019

lemur
lemur 24. 6. 2019

Odpovědět
H-Ellen
H-Ellen 24. 6. 2019

ŽENY s.r.o. v číslech

3 887
testovaných produktů
90 093
registrovaných inspirativních žen
210 746
vložených hodnocení

Chci odebírat novinky na svůj email.