Chci se s vámi podělit o svůj zážitek z povinného semináře pracovního úřadu, kde jsem nyní přihlášena od března minulého roku a musím dodržovat státem určená pravidla.
                  Nejdříve bych začala svými důvody, proč tak dlouho nechci pracovat, tedy vlastně podnikat. Chtěla jsem se zastavit ve svém životě a něco u sebe změnit. Řekla bych, že jsem chtěla najít sama sebe a v mém minulém podnikání, ve kterém jsem působila 10 let a byla v něm úspěšná, to rozhodně nešlo!!!!
                Můj příběh začíná: Na pravidelné individuální návštěvě na pracovním úřadě mě byl doporučen právě tento seminář, který je nutné absolvovat a který má pomoci nezaměstnaným najít zaměstnání. Ještě bych asi měla o sobě dodat, že nejsem typ ženy, která by se chtěla vzdát své svobody: dělat co chci, co mě baví, v čem cítím, že jsem dobrá, kdy to chci dělat a jak to chci dělat. To vše jsem upřímně sdělila již na začátku mé docházky „úřednici“ mně přidělené pracovním úřadem. Pravidla jsou hold pravidla, i když někdy nedávají smysl, musela jsem i já, která chce podnikat, protože jen tam já vnímám pro sebe svobodu, na tento povinný seminář.
Jdu na konkrétní hodinu H a půl trvající zážitek ze semináře pracovního úřadu pod vedením sympatické zkušené pracovnice (dříve zaměstnankyně firmy vybírající nové uchazeče do zaměstnání na různé pozice této firmy):
     Začátek semináře byl standartní, na co jsem vždy byla zvyklá ze školení – došlo k představení školitele a nás účastníků. Byla jsme malá skupinka 5 žen plus školitelka. Mám ten pocit, že je důležité, vám nyní představit všechny nezaměstnané ženy, aby vám více dávalo smysl to, proč jsem použila slovo nevšední, dalo by se říci i netradiční a neobvyklý seminář pro budoucí zaměstnance:
–          první žena, v tomto svém článku ji přiřadím jméno Zuzka, byla studující žena na pedagogickém škole na mimoškolní aktivity a rodinou se čtyřmi dětmi a manželem
–          druhá žena (třeba Jana) byla od června po ukončení mateřské dovolené na pracovním úřadě, dále to byla vyučená cukrářka a měla rodinu se třemi dětmi a manželem, co nám ještě o sobě řekla na začátku, že její syn má astma a  období: na podzim a na jaře, jsou pro ní velmi náročná, musí mít syna doma, a dále se zmínila o svém plánu ,až bude syn starší, chce si udělat kurz na ošetřovatelku
–          třetí žena (třeba Iva) byla paní také se třemi dětmi a manželem, která nemohla jít na plný pracovní poměr a hledala úklid kanceláří
–          čtvrtá žena (třeba Martina) byla samoživitelka se třemi dětmi a starala se o maminku 24 hodin, protože byla po operaci oční rohovky
–          já a má odpověď: „Chci podnikat, protože mám ráda svobodu a chci si čas řídit sama i pro svoji rodinu, kdy chci a jak chci.“ Ještě jsem vysvětlila, v čem chci podnikat: „Mám ráda přírodu a vše krásné spojené s ní, chci přírodu ukázat dětem ve školách i školkách (můj nový projekt školy a příroda – o něm chci psát samostatný blog) mám ráda čísla a život mě naučil je dobře umět použít pro svůj vnitřní klid a proto chci numerologií pomáhat druhým lidem v situacích, kdy potřebují slyšet něco, co jim pomůže najít směr života a jejich vnitřní klid (i o tom chci psát příště), chci dělat svatební rituály v přírodě s pomocí čtyř základních elementů (i o tom chci psát) a chci začít podnikat i ve výzdobách svatebních sálu, stodol nebo jiných prostor i míst v přírodě, která je potřeba ještě upravit a k tomu chci používat výhradně přírodu a její plody a květy a vše co je možné najít v tom daném ročním období, kdy se svatby budou konat“ – toto byla první zmínka na semináři o podnikání

       Školitelka nám hned na začátku vysvětlila, co je cílem semináře: 1) Pomoci nám zjistit co chceme dělat – k tomu měla, dle mého, tento úžasný nástroj:
 připravila a rozdala nám papíry s těmito pěti otázkami: Co milujete?
                                                                                   V čem jste dobří?
                                                                                   Co Vám v životě (právě teď) může vydělat peníze?
                                                                                   Co Vám dává smysl v životě?
                                                                                   Co se přeješ naučit?
   Tyto otázky jsme vypracovaly a ještě fixou zvýraznily v našich odpovědích to, co se shoduje v prvních čtyřech otázkách a tím si zviditelnily to, co třeba ještě o sobě nevíme
    Jednotlivé výsledky účastnic:  Zuzka – zjistila, že má ráda pečení a že je v tom kreativní, i když není vystudovaná cukrářka a že je pro ni důležitá rodina
                                                Jana – zjistila, že miluje přírodu hlavně tu živočišnou a že se ji líbí výcvik psích mazlíčků, který kdysi absolvovala ona sama a že je pro ni důležitá rodina
                                                 Iva – opakovala stejnou svoji potřebu být s rodinou, když ji potřebují a má ráda pořádek – úklid
                                                 Martina – potřebuje být s rodinou a nic co má ráda nevymyslela (můj pocit byl, že potřebuje pomáhat druhým a na sebe už nemá časL)
                                                 Já – z mých úst se opět ozvalo to samé: „ Mám ráda sama sebe a ještě se to více učím, ale co vím určitě, že se mám natolik ráda, že chci být svobodná, podnikat a mít tím čas jak na sebe, tak na svoji rodinu a dělat to co miluju a být obklopena přírodou a její krásou a ukázat ji druhým a dělat to, čemu opravdu věřím: číslům a přírodě a tím pomáhat druhým“
   V této chvíli zaznělo po druhé slovo podnikání!!!!!! (mimochodem netradiční a rebelské slovo na semináři pracovního úřadu)
                                                                                                                                         2) Naučit nás umět napsat svůj životopis důležitý pro hledání pracovní pozice u zaměstnavatele. Tuto část opravdu zkrátím, nic co by stálo za povšimnutí. Vše probíhalo podle scénáře pracovního úřadu a pravidel společnosti a zaměstnavatelů. Školitelka nám vysvětlovala to, čím je možné na sebe upozornit a co naopak vynechat, abychom my ženy měly dnes možnost najít si nějaké zaměstnání.
                                                                                                                                         3) Závěrem nám rozdávala papíry s předem připravenými volnými pracovními pozicemi, podle našich možností, které jsou aktuálně nyní na pracovním trhu volná. Dále začala rozdávat brožurky s možnostmi využít zdarma některé připravené jiné semináře dotované pracovním úřadem tedy státem jako například: „Bilanční diagnostika“ – vysvětlím, protože mě toto konkrétně zaujalo – jde o pomoc psychologa buď ve skupině, nebo jednotlivě účastníkům pomoci získat informace o svých schopnostech, poznat více sami sebe – věřím tomu, že pokud, jde o dobrého psychologa, určitě dokáže pomoci s bloky z dětství i s jinými našimi brzdícími návyky, které mi bohužel sami nedokážeme uvidět a potřebujeme pomoc od někoho cizího – toto nebo nějak podobně jsem řekla nahlas naší skupině a byla jsem ráda, že si všichni i já vzaly tento propagační materiál.
            A právě v tu chvíli mě napadla i jiná moje zkušenost s pracovním úřadem a jejich letáčky: pracovnice na pracovním úřadě mě kdysi říkala o semináři pro zájemce o podnikání. A já aniž bych chtěla, začala jsem mluvit a vlastně dělat propagátorku podnikání na tomto semináři. Vypadlo ze mě automaticky asi toto: „ Je úžasný, že existuje zdarma od státu seminář, kde je možné se naučit vše o podnikání. Vedou to pouze zkušení podnikatelé (tuto informaci jsem si pamatovala, protože byla pro mě důležitá. Můj názor je, že vás nemůže naučit podnikat člověk, který je sám zaměstnancem a nikdy nezažil na vlastní kůži, co konkrétně obnáší podnikání a na co všechno si dát pozor), což je obrovská, dle mého výhoda, dokáží vás upozornit na to, čím oni si museli projít a vy díky tomu už nemusíte zažívat stejné krušné podnikatelské chvilky jako oni, protože to už od nich dopředu budete vědět. Dokáží Vám předat důležité informace týkající se rozpočtu, záměru, konkurence i všech důležitých pravidel určujících státem třeba účetnictví, daně atd. A dokáží Vám ukázat maličkosti a životní zkušenosti, o kterých se nikde v brožurkách nemluví. A co mě hlavně se líbí, že díky tomu má člověk, tedy hlavně my ženy, možnost si určit, kdy máme čas na sebe, na to v čem chceme podnikat, tedy svůj pracovní záměr nebo činnost, která nám dělá radost a hlavně, kdy si chceme nechat a určit čas pro svoji rodinu, protože ji milujeme. A též vím, že existuje od státu částka (tu jsem konkrétně nevěděla), která se na začátek podnikání hodí, ale je potřeba dodržet určité podmínky určené státem.“ Podívala jsem se na školitelku s prosbou o konkrétní údaje.
         Její údaje: stát přispívá 50.000,- Kč každému novému podnikateli, který má písemně vypracovaný svůj podnikatelský záměr a dokáže si jej ústně obhájit a všechny údaje a reálná fakta ukazují na možnost úspěchu v dané lokalitě.
A já pokračovala se slovy k: Zuzce: že je přece úžasný, když ví, co jí baví, tedy pečení cukrovinek a je v tom kreativní a má možnost být zároveň doma u dětí a zároveň dělat co má ráda a ještě být za to ohodnocená.
                                           Janě: že je krásné, když ona má ráda pejsky a umí je cvičit a má s tím zkušenosti a že by ji mohlo 50.000,- Kč stačilo na nové výcvikové centrum doma na zahradě a ještě měla možnost být s rodinou a starat se kdykoli o syna, když to bude potřebovat
                                            Ivě: že si myslím, že by ženy i na vesnicích v dnešní uspěchané době uvítaly pomoc s úklidem a že si umím představit situaci – mít oblast tří vesnic, které jsou u sebe, kde bude chtít 5 domácností pomoci s úklidem i byť 2 hodiny týdně s hodinovou sazbou 200,- Kč bez přípravků na úklid (každá z nás používá svůj osvědčený prostředek) nebo některé domácnosti jen jednou za 14 dní nebo jednou za měsíc, to už záleží na té dané lokalitě a na lidech, kteří tam žijí a ona díky tomu, bude mít čas na svoji rodinu
            U Martiny mě nic nenapadlo. Po tom, co jsem skončila se svými nápady pro druhé, se ozvala školitelka s osudovými slovy: „Kdybych i já věděla v čem podnikat, tak jdu určitě do toho také“. Napadlo mě a též jsem měla odvahu říci těchto pár slov naší lektorce: „ Víte já si myslím, že jste úžasná právě v tom, jak umíte komunikovat a být empatická k ženám a že je hodně žen, které by se rády s Vámi setkaly a poradily se, jaké jiné možnosti mají a co je možné využít na úřadu práce a naopak na co si dát pozor a další cenné informace i o zaměstnání a životopisech a individuální rozbor životopisu nebo pohovoru. Každý, kdo dnes dělá svoji práci, kterou miluje srdcem a nedělá tvrdý byznys jen pro peníze, je jiný a více žádaný. A umím si představit třeba zahradníka, který podniká a který krom toho, že udělá svoji práci na zahradách pro klienty dobře, dá něco navíc a to, že natrhá květiny ze zahrádky do vázy rodinám, které mu daly práci. A znám majitelku úklidové fa, která sama uklízí domácnosti a která do každé domácnosti dala nějakou věc, která se tam hodí, kterou buď vytvořila nebo ušila sama a nebo koupila svým klientům. A je kouzelné a příjemné se bavit s člověkem, který je citlivý a empatický a který má trpělivost na jakýkoli dotaz svých klientů, protože se rád potkává a baví s lidmi, protože jim chce upřímně a od srdce pomoci.“
         Seminář končil rozdáváním letáčku o podnikání
                                                   

0 Komentářů

Napište komentář

©2024 Ženy s.r.o.

nebo

Přihlášení

nebo    

Zapomenuté heslo

nebo

Create Account