Tento web využívá cookies. Jeho používáním s tím vyjadřujete souhlas. Více informací

Hanka a Jinový svět
Hanka a Jinový svět
Vloženo 13. 3. 2017
Líbí se mi

Nebuď blbá!

Hanka a Jinový svět
Hanka a Jinový svět
Vloženo 13. 3. 2017
Líbí se mi
Nebuď blbá!

Nebuď blbá!

V posledních týdnech, možná měsících si hodně silně uvědomuju jednu věc. Že dary s láskou darované se neodmítají, ale děkuje se za ně! Aspoň v první chvíli a to i když se nám nelíbí a máme pocit, že nám celkem k ničemu nejsou nebo, že jsme chtěli něco úplně jinýho. Poprvé jsem si to uvědomila, když mi můj muž asi před rokem odpověděl na jednu poměrně zásadní otázku, která zněla: „Proč se mnou chceš zůstat, proč se nechceš rozejít?“ Jeho odpověď se skládala z více částí, ale ta první část vypadala asi takhle: „Protože jsi pro mě jako dar od Boha. Ano, nemáš všechno tak, jak jsem si představoval, ale vím, že jsi naprosto jedinečná a nenahraditelná. Takový dar se neodmítá. Pokud bych ho nepřijal, mám pocit, že bych urazil samotného Boha a to prostě nemůžu udělat. Takové dary se dostávají jen jednou v životě.“ Uf… ještě teď mám slzy v očích. Můj o spoustu let mladší partner a taková pokora, životní moudrost, úcta, láska a víra, nejen proto je pro mě nesmírně inspirativním mužem.

Ale proč o tom mluvím… uvědomila jsem si, že jsem byla nesmírně slepá, arogantní a hloupá, když jsem chtěla odložit svůj dar od Boha. Na svou omluvu musím říct, že jsem za něj vždy byla vděčná a uvědomovala jsem si ho. Ale jak už to bývá, často neznáme hodnotu toho, co dostaneme darem a zjistíme ji až když o ten dar můžeme přijít a tím jsme na jeho hodnotu nějakým bolestným způsobem upozorněni. O čem to tady mluvím?

Uvědomila jsem si, že je čest být skvělou kadeřnicí, že to není málo!

Kreativita, propojená s uměleckými sklony, estetickým viděním, představivostí, matematickým uvažováním, pochopením chemie, logikou, empatií, porozuměním základů psychologie a technickým zaměřením. Tohle všechno totiž potřebuje dobrý kadeřník! A tohle všechno jsem dostala do vínku. Díky Bohu! Ale protože jsem neuměla pracovat se svojí sebe-hodnotou, málem jsem ten dar vyhodila “ z okna“. Zacházela jsem s ním tak, že jsem téměř vyhořela a na rok a půl jsem úplně přestala pracovat. Musím říct, že to bylo i proto, že jsem si myslela, že nemá vlastně žádnou velkou hodnotu. No, dneska už si uvědomuju, že byl tenhle omyl přímo spojený s mojí vlastní hodnotou. Ups, tak to se fakt nepovedlo! No, takže co říct? V první řadě… fakt se nesmírně omlouvám, Bože! Byla jsem pitomá a vím o tom. Kdy jsem v životě nejvíckrát slyšela, že jsem dobrá? Ano, bylo to u kadeřnického křesla! Ano, lidí mi dali mockrát nádhernou zpětnou vazbu na to, co dělám, jak působím, co umím, vyzařuji a předávám, ale nejvíce „obdivu“ jsem vždy sklidila, když jsem předávala právě tento svůj dar.

Pokorně se přiznávám k tomu, že jsem byla fakt děsná trubka, když jsem chtěla tenhle dar zahodit. Mockrát jsem si připadala nepatřičně a nedostatečně, že zas tak moc neumím, že nejsem nijak zvlášť dobrá, že mě sice chválí klientky, ale v souboji kadeřníků bych to projela na celý čáře. Ono to asi vycházelo i z toho, že jsem kdysi nebyla příliš chválená, uznávaná a podporovaná svými nejbližšími. Nebylo tomu jinak ani na začátku mé kadeřnické kariéry v roce 2000, kdy mě například maminka dnes už dávno bývalého manžela před našimi společnými známými a za mými zády( jak jinak, že?) nazývala rychlokvaškou (to jsou rekvalifikanti, kdybyste nevěděli), což mi ti „kámíci“ neopomněli sdělit

Jak se to změnilo? Proč se už se necítím méněcenná? Teda ještě pořád mám co zlepšovat, ale teď už bych to spíš nazvala respektem k ostatním, sobě i řemeslu. Naučila jsem se svou sebehodnotu, či dar nebo chcete-li přidanou hodnotu docenit hlavně sama a ejhle, najednou se můj pocit totálně změnil!

Slavnostně a s ještě větší pokorou slibuji, že už tento dar nezahodím, ale budu ho neustále rozšiřovat, pilovat, hýčkat si ho, pečovat o něj, rozvíjet ho a budu se k němu chovat s úctou a láskou. Tak, jak si zaslouží(m)!

Takže jsem se musela trošku se „vychovat“ otázkou, kterou mi kdysi dávala maminka: „Haničko, jak se říká?“

Odpověď zní: „DĚKUJI!“ Díky Bohu, už to vím…

Místo, kde můžeš psát a diskutovat

Pro možnost vložit komentář musíte být přihlášena.
Jankkas
Jankkas 17. 6. 2020

Odpovědět
Maruš11
Maruš11 31. 3. 2020

Odpovědět
sipeji
sipeji 14. 3. 2017

moc hezky napsáno

Odpovědět
Hanka a Jinový svět

děkuji!

gustawka
gustawka 14. 3. 2017

Odpovědět
Hanka a Jinový svět

Siraellen
Siraellen 13. 3. 2017

Odpovědět
Hanka a Jinový svět

ŽENY s.r.o. v číslech

3 887
testovaných produktů
93 875
registrovaných inspirativních žen
210 746
vložených hodnocení

Chci odebírat novinky na svůj email.