Jako každý, jste jistě zažil, že jste se v povědomí ostatních dostali do “sekce černé ovce”. Tak tomu bohužel několikrát bylo i u mě. Vím úplně přesně, že u mě je to tím, že mám vlastní hlavu, do ničeho se nenechám nutit a hlavně každému řeknu pravdu a co si myslím, ačkoliv to není podle toho, co by chtěli slyšet. Několikrát u vlastní rodiny a naposledy, jsem se stala snad až nepřítelem, u tchýně. Dlouhou dobu jsme mezi sebou měli dost kruté rozepře, hádky a takové ty “žabo-myší” války, u kterých jsme nechtěla ustoupit ani jedna. Nerada přiznávám, vinu jsme měly obě.
A příklad našich válek? Malý byl na očkování, dala jsem ho do kočárku a na zahradě ho chtěla uchlácholit, aby usnul a tu bolístku prospal, po očkování býval nevrlí. Ovšem tchýně nabyla dojmu, že jakmile dám dítě do kočárku a vylezu ven, je její. Takže ihned vzala malýho, aniž by se zeptala, zda může a vyrazila po zahradě. Tak jsem ji jen poprosila, zda by ho mohla vozit, aby usnul a spal, protože byl na očkování a brečel by, kdyby kočár stál. Samozřejmě vše odkývla, dojela do půlky zahrady, kočár tam postavila a šla si trhat kytky a já měla tu drzost k ní dojít a poprosit, aby kočár houpala, protože malý brečí. No takže se urazila, kočár od sebe odstrčila a šla nas… domů. A už byl oheň na střeše. Samozřejmě přišel tchán, protože ona chudinka brečela a já si dovolila být ta zlá, pohádali jsme se a já už jen z trucu zakázala příteli, nosit tam malého. Takže v tomhle duchu se u nás vlekli 4 roky.
Ovšem nedávno se stalo něco nečekaného, přijela moje máma, postarat se v jednu těžší dobu o naše dva malý kluky. Když jsem viděla, jak se ke klukům chová a jak s nimi jedná, uvědomila jsem si, že i přesto všechno je tchýně milionkrát lepší babička, než moje vlastní máma. Takže jsem se omluvila v domnění, že řekne, že to taky nemusela přehánět, ovšem omyl, řekla pouze: “No jsem ráda, že ti to došlo.” Ale budiž, to je tak zanedbatelné, že s tímhle už dokážu žít, přeci jen, měli by moji kluci mít alespoň jednu babičku, která na ně bude hodná a bude je rozmazlovat. Takže jsme se usmířili, už se s ní dá dokonce i promluvit, posedět a dát si kafe, což ještě pár měsíců nepřipadalo v žádném případě v úvahu. A jako bonus? Zeptala se přítele, kdy že si mě už taky jako hodlá vzít.
A co z toho plyne? Někdy si stačí uvědomit, že vše co se momentálně děje má víc úhlů pohledu a ten který zrovna máte vy, nemusí být ten správný.
