Tento web využívá cookies. Jeho používáním s tím vyjadřujete souhlas. Více informací

Kateřina Málková
Kateřina Málková
Vloženo 11. 12. 2016
Líbí se mi

Nakonec se po škole člověk rozhodne úplně jinak

Kateřina Málková
Kateřina Málková
Vloženo 11. 12. 2016
Líbí se mi
Nakonec se po škole člověk rozhodne úplně jinak

Nakonec se po škole člověk rozhodne úplně jinak

Co na to říci? Je to tak. A děje se to v různé doby v různých zemích z různých důvodů. Tento komentář k předešlému článku zákonitě může vyvolat otázky: „Je toto problém?", nebo „A je vůbec důležité věnovat první volbě povolání takovou pozornost, když stejně potom člověk s velkou pravděpodobností najde uplatnění v úplně jiném oboru?" 

V komentáři je obsažena odpověď. Pokud se člověk rozhodne, tj. zváží si varianty, uvědomí si ponaučení z minulých zkušenosti a převezme na sebe zodpovědnost za učiněná rozhodnutí, je to naprosto v pořádku. Co ovšem v této věci říkají statistiky? 

Čísla nelžou 

Česká republika je zemí, kde je vztah mezi oborem vzdělání a zaměstnání poněkud volnější. Rozsáhlejší analytická studie Národního ústavu pro vzdělání o shodě dosaženého vzdělání a vykonávaného zaměstnání se datuje rokem 2014. Cílem této studie bylo prozkoumat do jaké míry získané vzdělání uplatňováno v následujícím zaměstnání z pohledu odborného zaměření a úrovně vzdělání. Podle ní pouze 41 % absolventů se středoškolským vzděláním pracuje ve vystudovaném oboru, přitom 34 % absolventů ve svém oboru uplatnění nenajdou. 

Absolventi vysokých škol více než v jiných zemích pracují v povoláních, kde postačuje příbuzný obor. V roce 2010 na takových pozicích pracovalo téměř 60 % vysokoškoláků, a jen 20 % pracovalo v úplné shodě s vystudovaným oborem. V České republice čtyři nebo pět let po absolvování vysoké školy každý pátý vysokoškolák pracuje mimo obor, 14 % vysokoškoláků by stačil nižší stupeň vzdělání a 9 % pracuje na „nevysokoškolské" pozici. 

Fenomény současnosti 

Vysoká škola občas slouží k oddalování dospělosti. Jedním z trendů poslední doby, který může znepokojovat, je snížení ekonomické aktivity mladých lidí ve věku mezi 15 a 34 lety. V první řadě to souvisí se zvýšením počtu vysokoškoláků a zvyšující se průměrnou dobou studia právě na vysokých školách. Přitom kvalita takto získaného vzdělání a uplatnitelnost získaných znalostí v praxi se liší škola od školy a v neposlední řadě závisí na aktivním přístupu samotného studenta. 

Dalším fenoménem je splývání dětství a dospělosti. Kidulty, neboli „dětinští dospělí", jsou mladí lidé jejichž dospívání končí až někdy ve věku 25 až 35 let. Mohou ještě žít s rodiči, studovat vysokou školu, pracovat, cestovat po světě a hledat, co je doopravdy baví, číst knihy pro dospívající, nosit trička s Bartem Simpsonem, mít nejnovější iPhone, odkládat založení vlastní rodiny na neurčito. Jsou to „děti" z různých rodin, i neúplných, které jim vytvořily zázemí, pocit bezpečí, dostatků, jistoty a velkého výběru. Mnozí studenti dostudují vysokou školu, diplom donesou domů, pravděpodobně si najdou práci, ale nedosáhnou zralosti, která formálně spočívá v dokončení studia, opuštění rodičovského domu a dosažení finanční nezávislosti. V anglosaské kultuře, která tento fenomén pojmenovala, tyto parametry splňuje pouhá třetina lidí ve věku kolem 30 let. 

Co to má společného s volbou povolání? 

Z pohledu volby povolání syndrom „odložené dospělosti" souvisí s neochotou kidultů převzít zodpovědnost, s jejich vnitřními dilematy a nejistotou, která dříve nebo později donutí je hledat odpověď na otázku „Kdo jsem?", „Kam jdu?" a „Proč?". Jsou to otázky, které si za normálních okolností klade patnácti nebo osmnáctiletý dospívající při výběru střední nebo vysoké školy. Volba povolání v naší kultuře, odkud čím dál víc mizí hranice mezi dospíváním a dospělosti, může posloužit jako proces iniciace dítěte v dospělého. 

První volba povolání je proces poznání sebe sama, uvědomění, že člověk je schopen rozhodovat samostatně, pochopení, jak vůbec rozhoduje. Je důležité, aby mladý člověk pocítil a převzal na sebe svůj díl zodpovědnosti a vnímal toto období a zodpovědnost jako takovou jako schopnost samostatně vyhodnotit příležitosti a vybrat pro sebe tu nejlepší variantu a přijmout výsledky vlastního rozhodnutí, byť je těžké přesně předpovědět, jaké budou. 

Teenager musí cítit, že on sám je řidičem určujícím směr, nikoli jen spolujezdcem, kterého kdosi dopravuje z bodu A do bodu B na tu nejlepší školu. Je důležité nerozhodovat místo něj, ale postupně rozšiřovat zónu samostatného výběru a zužovat zónu dříve zajištěného pohodlí. 

Jestliže později dítě vystuduje jednu školu a najde si uplatnění v odlišném oboru, to není žádná tragédie. Klíčové je, že tato jeho volba bude vědomá a my jako rodiče budeme vědět, že jsme vychovali samostatného, odpovědného a schopného člověka, který má všechny předpoklady ke spokojenému a naplněnému životu. A o tom to je


— Katěrina Málková, poradce a trenér Vědomé volby povolání

Místo, kde můžeš psát a diskutovat

Pro možnost vložit komentář musíte být přihlášena.
KamilaK
KamilaK 18. 3. 2017

úplně jinak a nejdůležitější je zdraví - někdy to nedopadne

Odpovědět
Glady
Glady 13. 12. 2016

je to tak

Odpovědět
Ovace
Ovace 12. 12. 2016

Přesně tak

Odpovědět

ŽENY s.r.o. v číslech

1
žena na začátku (naše Eva)
3.
rok startujeme v novém
10
regionálních Pracoven ŽENY s.r.o.
3 000
žen v průměru na jedné akci v OC
85 202
registrovaných inspirativních žen
2 922
testovaných produktů
43 290
odeslaných produktů
165 073
vložených hodnocení

Chci odebírat novinky na svůj email.