Tento web využívá cookies. Jeho používáním s tím vyjadřujete souhlas. Více informací

avatar
verunZplzně
Vloženo 12. 12. 2018
Líbí se mi

ŇADRO PUDLA

avatar
verunZplzně
Vloženo 12. 12. 2018
Líbí se mi
ŇADRO PUDLA

ŇADRO PUDLA

VYNDEJ SI HLAVU Z PRDELE A SRDCE Z TEPLÁKŮ, Verun

 

Když jsem byla na gymplu, psala jsem si, co mě napadlo. Tenkrát v tom ještě nebyla moje vnitřní autocenzura, který se dneska nemůžu zbavit. Říkam si, můžu to takhle říct, nebude to sprostý, urážlivý, trapný, blbý? Nebudu já blbá? A co když jo. A co když už jsem. Nic. Chápete to, nic extra se nestane. Divný, ne?

Občas v autě posloucháme Donutila a mluví tam, tuším, o Zdeňkovi Pospíšilovi. Že když se naštval, házel talířem o stěnu, rozštípal sekerou novou verandu.. To je můj sen! Nebát se následků a vybít svůj vztek. Tak ráda bych práskla o zeď talířem plným hustý nudlový polívky. Někdy si to představuju a úplně cítím tu úlevu. Jenže zároveň cítím ty otázky. Jak to vezme můj muž, nezpůsobím dětem psychošok, kdo to uklidí, kdo vymaluje? Je Vám to jasný. Jsem marná.

A teď, co s tím? Prej se dá leccos naučit. A mám si vybrat být sama sebou nebo se učit pracovat se svým vztekem? To fakt nevim. Posledních pár let jsem spís nešikovně volila tu druhou možnost, ale co když je i šikovná cesta. Přijmu ho a on zmizí. Na tom makam. Je to s podivem, že to funguje. Že už mi spousta věcí přestala vadit. Stačilo říct, tak jo. Přestat lpět. Na nejlepším rozhodnutí, zaručených radách, názorů ostatních, na přizdisráčským měla bych a suchoprdským musím. Dělám to proto, že se chci cítit dobře. Chci být dobrá. Sobědobrá. (Ale stejně snim o rozflákaných talířích a hysterickým řevu.)

Tajný sen jako ty, co přijdou brzy ráno, když začíná modromodře modrat pokoj a dokážu vnímat objetí mýho muže i spát. Vymýšlím si scénáře dnů, životů, který do rána zapomenu. Je v tom ta zvláštní ospalá poetika. Tak nějak musela vzniknout pohádka o kočičce z kávový pěny, kterou si čteme s dětma. Když je ta správná teplota a hrníček s kafem se postaví na topení, ale stane se to jen jednou za sto let, tak se z tý pěny narodí kočička. Ne velká, ne maličká. A tak nějak to asi je. Když bude ta správná chvíle, tak se narodí ta naše kočička.  

Verun

PS:

  • Když sněží, je tak zvláštní ticho, který má barvu a chuť. Je modrý a chutná jako led. Jsem v něm za neobyčejnou..
  • V objetí dětí a jejich pusách je celý svět a celá láska.
  • Znáte někoho, kdo umí udělat zážitek i z kafe u MCDonlada? Opatrujte ho. Hýčkejte, Važte si ho. Je to nejspíš hrdina.

Místo, kde můžeš psát a diskutovat

Pro možnost vložit komentář musíte být přihlášena.

ŽENY s.r.o. v číslech

1
žena na začátku (naše Eva)
3.
rok startujeme v novém
10
regionálních Pracoven ŽENY s.r.o.
3 000
žen v průměru na jedné akci v OC
83 858
registrovaných inspirativních žen
2 922
testovaných produktů
43 290
odeslaných produktů
165 073
vložených hodnocení

Chci odebírat novinky na svůj email.