Po návratu z Indie před šesti lety jsem se vrhnul na hledání Pravdy, protože nemám větší přání, než ji objevit, žít a zpívat. Za tu dobu jsem ji viděl v mnoha variantách, které lidská mysl dala hmotě. V prorocích, spasitelích, bozích, guruech, myslitelích, indiánech, domorodcích, ztracených civilizacích, bájných příbězích.
Když jsem ale včera byl se svou ženou, když jsem stál po jejím boku a nebo zcela stranou pozoroval, jakým je (mi) darem, pochopil jsem, že v tomhle životě je mým posláním láska, úcta k ženě, inspirativní a tvůrčí vyjádření vztahu dvou milujicích se lidí.
Láska je zhmotněna dětmi a Jenůfa mi dala za pravdu, když jsem na ní u Vltavy, na šemíkovým doskočišti vybalil, co všechno k ní cítím a jak jsem šťastnej, že ji mám. Koulela na mě ty svý nekonečně hluboký perly a smála se, čímž docílí vždy totální blaženosti pozorovatele, neboť dvě spodní jedničky v kombinaci s horními upíráky se zakusují rovnou do srdce. Po-vzbudit umí děti nejlíp na světě.
Inu tedy, pochopil jsem, že mým náboženstvím je láska. Že se jí chci naučit a zcela oddat a šířit nejlepším a nejnevtíravějším způsobem, prostým bytím v ní.
Pochopil jsem, že pozornost je tvůrčím nástrojem par exellence a že čemu ji věnuji, to vzkvétá. Že tu svou věnuji své ženě, životu s ní a kolem nás, po jejím boku i kdesi stranou, s pohledem upřeným na její krásu, hrdým a snad trochu pyšným, neboť krása a přitažlivost ženy jsou v jistém ohledu i vizitkou muže. To, jak ji muž vidí a jak se k ní chová má lví podíl na ženině projevování.
Ženy jsou totiž z jemnější hmoty, jsou a jednají, jak cítí. Je to jejich největší zbraň a zároveň největší slabina. My muži jsme tady proto, abychom je chránili a dávali svým hrubým, silovým projevem dohromady svět tak, aby držel. Jsme strážci rodinných kruhů a jako takoví bychom si měli rozumět. Nevím, kdo nám to namluvil, že se spolu máme prát a že ten nejsilnější je ten nejlepší.
Myslím, že je čas začít žít spolu. Spolupracovat. A začít doma. Láska není chemie. Láska je možnost, jak změnit svět, ale vyžaduje, ať už je partnerská, přátelská, či rodičovská, přijetí zodpovědnosti, oddanost a tvrdou práci.
Ovoce, které taková láska nese však může nasytit potřebu, která dosud spaluje celou společnost. Bezútěšnou touhu po štěstí.
Máme to nadosah ruky, máme to doma. *heart*
citace textu z FB stránek Tomáše Kluse
