Tento web využívá cookies. Jeho používáním s tím vyjadřujete souhlas. Více informací

avatar
Marky Volf
Vloženo 18. 11. 2019
Líbí se mi

Královny růží - Lucie Kichnerová

avatar
Marky Volf
Vloženo 18. 11. 2019
Líbí se mi
Královny růží - Lucie Kichnerová

Královny růží - Lucie Kichnerová

AGENTURA FATIMA – Barbora Peschová a Marky Volf – autorka knihy I MOTÝLI PLÁČOU

pořádají 30.11. 2019 v 18h – BENEFIČNÍ MÓDNÍ PŘEHLÍDKU - KRÁLOVNY RŮŽÍ v kulturním domě Hlučín u Ostravy.

Na molo nevystoupí profesionální modelky, ale ženy – onkologické pacientky, s vlastním příběhem a životní zkušeností, která bude inspirací pro další i zdravé ženy.

Zde si přečtěte příběh jedné z nich:

Jmenuji se Lucie, je mi 36 let, jsem vdaná a jsem maminkou dvou malých dětí, dcerky Barborky (4) a syna Matyáška (2). Veškerý svůj čas věnuji rodině a dětem. Jsem kreativní a nejradši něco tvořím, např. výzdobu na Vánoce, Velikonoce nebo na svatby.  Na svou svatbu, která proběhla v květnu 2018, jsem si celou výzdobu vymyslela a vyrobila sama. Občas něco uháčkuji, ale na to potřebuji čas, který momentálně moc nemám, protože po celém dni fungování s dětmi jsem večer vyplivnutá a jdu raději spát. Četba připadala v úvahu jen v době čekání na chemoterapii, kdy jsem sledovala, než zabliká moje číslo. Mám ráda procházky přírodou a čas strávený s rodinou a přáteli.

Bylo 7.11.2018 a jako každý rok, jsem se objednala na běžné pravidelné sono prsou. V ten den byl čas proti mně a já zvažovala, že se přeobjednám. Vždyť o nic nejde, je to jenom kontrola a mně nic nehrozí, v rodině nikdo rakovinou netrpěl. Pak mě něco osvítilo a já tuhle banální kontrolu brala jako prvořadou. Kontrola probíhala v pořádku, až ke konci mi lékař sdělil, že v pravém prsu něco je a doporučuje mi navštívit mamologickou poradnu. V té době jsem ještě kojila svého syna, tak jsem myslela, že se jedná o zduřelé mléčné žlázy. Nebrala jsem to nějak drasticky, když jsem se objednávala do již zmiňované mamologické poradny. 

Během 14 dnů proběhl kolotoč vyšetření, mamograf, biopsie.  Už u odebrání vzorků se lékařka tvářila vážně, ale říkala jsem si, že smích k profesi na tomto oddělení asi nepatří, nebo má jen špatný den. V čekárně mě zaujal plakát, který uklidňoval tím, že v 80% zjištění bulky se nejedná o rakovinu. Že patřím do těch 20% a jedná se o rakovinu mi bylo sděleno 23.11.2018. V tu chvíli jsem se u paní doktorky smála a byla jsem v pohodě, nějak mi tato skutečnost nedocházela. Jakmile jsem však sedla do auta k manželovi, rozbrečela jsem se.

 Při vyřčení slova rakovina se mi vždycky vybavila smrt.

Sevřel mě strach, že mohu umřít i já.  Napadlo mě, co bude s dětmi, s manželem, s mou rodinou? První myšlenka, která mi prolétla hlavou byla: „Proč zrovna já? Co jsem komu udělala?“

 

Jakmile, ale prvních dojmy vyprchaly, řekla jsem si: „A proč NE zrovna já?“ Radši já, než mé děti nebo někdo blízký z rodiny.

Rozhodla jsem se tuto nemoc zvládnout. Utvrzovala jsem se v tom, že bude zase fajn. Ale nejhorším měsícem byl měsíc následující, kdy se rozhodovalo, co je pro mě nejlepší, plánovala se operace a s nádorem jsem musela ještě chvíli bydlet ve vlastním těle. Vlastně se stále nic nedělo a byly to proplakané dny i noci.

Byla jsem poslána ještě na magnetickou rezonanci (vzhledem k mému kojení, bylo zjištěno mnoho kalcifikací po celém prsu). Lékařská komise se nakonec usnesla, že by bylo vhodné odstranit celé pravé prso (ač nádor byl paradoxně malý a u bradavky). Po mé otázce: „Jak budu vypadat, když o jedno prso přijdu a druhé má velikost G?“  mi byla doporučena, z hlediska estetiky a případné recidivy, oboustranná mastektomie. Byl to šok, ale souhlasila jsem a lékařům věřila. Taky co jiného mi zbývalo, když jsem chtěla vidět vyrůstat své děti.

Operace mi byla provedena 17.12.2018, kdy se většina z nás těší z Vánočních koled, balení dárků a času stráveného se svými blízkými v tom nejkrásnějším období celého roku. V nemocnici jsem strávila týden a modlila jsem se, aby mě pustili alespoň na Štědrý den domů. Vše se dobře hojilo a já jsem u Vánočního stromečku nakonec se svou rodinou byla. To byl ten nejkrásnější dárek.  28.1.2019 mi žilou proplula první chemoterapie. Čekala mě 4x po 3 týdnech (oranžáda) a poté 12x po 1 týdnu. První 4 oranžády byly šílené. Léky proti zvracení jsem sice měla, ale i tak mi bylo špatně. Celý týden jsem nebyla schopná nic jíst, nic dělat, jen jsem ležela v posteli. V tu dobu se mi o děti, a potažmo i o mě, starala moje máma. Za tuhle oběť jsem ji neskonale vděčná a moc si ji vážím.  Léčba pokračovala 25 radioterapiemi. Nyní jsem na hormonální léčbě a každý měsíc injekce do břicha, kvůli zastavení funkci vaječníků a snížení hormonů na minimum. Mým hnacím motorem jsou v celé léčbě mé dvě krásné a zdravé děti. A to je prostě nejvíc.

Co mi nemoc vzala?

Hlavně prsa. Dále taky vlasy, u kterých jsem si říkala, jsou to jen vlasy, ty dorostou. Když mi manžel holil hlavu, docela jsme se u toho nasmáli. Dcera přiběhla, začala se smát a říká: “Jé mami, ty vypadáš jako tatínek”. Nejhorší ale byla ztráta obočí a řas. Najednou nejste ani žena, ale málokdo si uvědomuje, že řasy nejsou jen ztělesněním Vaší krásy, ale mají také funkci, aby nám něco tak snadno neskončilo v oku anebo při krájení cibule tolik nepláčete. Síly, které ubývaly, nebyly nejhorší v mé léčbě.

Jediné, co mi nemoc nevzala je humor, se kterým jde vše lépe. Kdybych nebyla nevyléčitelný optimista, tak tady už asi nejsem. 

Nemoc dnes beru jako výzvu, jako něco, co prostě přijít mělo, a pomohlo mi uvědomit si spoustu věcí. Abych se osvobodila od lidí, kteří jsou jako upíři a nic Vám nepřináší. Abych začala myslet taky na sebe, a nejen na druhé.

Poznala jsem spoustu nových přátel, skvělých žen, které zažily nebo zažívají stejný osud. Můžu říct, že tohle jsou lidi pokorní, se srdcem na pravém místě a hlavně vděční za novou šanci na život. Také jsem poznala skvělou spisovatelku, jejíž kniha mě provázela léčbou.

Jaký dopad má nemoc na mé okolí?

 

Mám spoustu přátel, na které se mohu spolehnout. Navštěvují mě, neztrácí zájem a drží mi palce. Největší pecka to byla pro mé rodiče a jsou mi velkou oporou! Už neřeším malichernosti-. A to, že mám zjizvené tělo, kila navíc a každý den si obléknu podprsenku, ve které mám prsní epitézy, to je dar za život, můj život!

Lidem bych ráda sdělila, aby si určitě vážili zdraví, které je jen jedno a není to jen obyčejné klišé, ale je to holý fakt. Ač si myslíte, že se Vám to přeci nemůže stát, tak přijde den, kdy se Vám perfektně vysněný život zhroutí z minuty na minutu. V tu chvíli je důležité se z toho neposrat a jít dál. Dělejte věci, které chcete Vy sami, které Vás naplňují a žijte okamžikem. Prostě prožívejte každý den tak, jako by to měl být den poslední! 

 

MOTO: Když Vám život zavaří, mějte úsměv na tváři!

Lucie

Místo, kde můžeš psát a diskutovat

Pro možnost vložit komentář musíte být přihlášena.
Hkohoutice
Hkohoutice 29. 11. 2019

jste bojovnice

Odpovědět
avatar
Michaela Křížová 24. 11. 2019

Odpovědět
lemur
lemur 19. 11. 2019

Odpovědět
hudlenka
hudlenka 18. 11. 2019

Milá Lucie, smekám před Vámi, jste bojovnice. A vše začalo přesně před rokem, což není tak dlouhá doba. Držím Vám palce, abyste i nadále bojovala za své zdraví...

Odpovědět
avatar
Marky Volf 18. 11. 2019

ŽENY s.r.o. v číslech

2 922
testovaných produktů
86 448
registrovaných inspirativních žen
165 073
vložených hodnocení

Chci odebírat novinky na svůj email.