Tento web využívá cookies. Jeho používáním s tím vyjadřujete souhlas. Více informací

avatar
Marky Volf
Vloženo 20. 11. 2019
Líbí se mi

Královny růží - Jarmila Kubicová

avatar
Marky Volf
Vloženo 20. 11. 2019
Líbí se mi
Královny růží - Jarmila Kubicová

Královny růží - Jarmila Kubicová

AGENTURA FATIMA – Barbora Peschová a Marky Volf – autorka knihy I MOTÝLI PLÁČOU

pořádají 30.11. 2019 v 18h – BENEFIČNÍ MÓDNÍ PŘEHLÍDKU - KRÁLOVNY RŮŽÍ v kulturním domě Hlučín u Ostravy.

Na molo nevystoupí profesionální modelky, ale ženy – onkologické pacientky, s vlastním příběhem a životní zkušeností, která bude inspirací pro další i zdravé ženy.

Zde si přečtěte příběh jedné z nich:

 

Jmenuji se Jarmila, je mi 60 let, mám 3 dospělé děti, 5 vnoučátek a strašnou chuť do života.

V roce 2015 onemocněl můj milovaný tatínek. V té době jsem podnikala v pohostinství a měla práce až nad hlavu. A aby toho na mě nebylo málo, řešila jsem i problémy ve vztahu. Bylo to období strašného stresu. Rozhodla jsem se pro změnu: přestěhovala se k rodičům, skončila s podnikáním a našla si novou práci.

Únavu jsem dávala za vinu stresu, ale nějakou dobu jsem pociťovala změnu v levém prsu. Žádnou bulku jsem si nenahmatala, žádná změna bradavky, zkrátka jen občasný pocit stahování bradavky, který trval pár vteřin.

V květnu 2016 jsem onemocněla s průduškami. Říkala jsem si, že když jsem doma a mám čas, zajdu si na pravidelnou mamologickou prohlídku. Jelikož jsem měla po dětech cisty, udělali mi mamograf a sono najednou. Paní doktorka prohlásila, že je vše v pořádku, že se uvidíme zase za 2 roky. Docela se mi ulevilo, ale stejně jsem ji o mých pocitech s prsem řekla. A ona mi pro jistotu napsala žádanku na biopsii.

Tři týdny čekání pro mě byly kruté. Něco uvnitř mně alarmovalo a připravovalo na přicházející problém. Okolí a rodina mě naopak ujišťovali o opaku. Tvrdili, že vše bude v pořádku.

Jako bych už podle hlasu sestřičky v telefonu věděla, že bude zle. A přitom mi sdělila jen to, že už mají výsledky a ať se dostavím do ordinace.  Hned podle výrazu obličeje lékaře jsem poznala, že se nemýlím.

Ortel byl vyřčen: nádor 8mm HER2.

 

Ani nevím, jak jsem došla domů, byla jsem zmatená. Vzpírala se tomu uvěřit. V hlavě jsem měla prázdno a nebyla jsem schopna logicky uvažovat. Netušila jsem, co mě čeká.

První, komu jsem volala, a s touto skutečností se podělila, byla dcera. Přijela za mnou okamžitě. Pracuje ve zdravotnictví, a tak je v těchto věcech o mnoho moudřejší než já. Probraly jsme spolu celou situaci.

 Za 3 týdny si mě pozvali ke komisi na mamologii. Přivítali mě tři lékaři: paní doktorka Heroková (ta mě později i operovala), pan doktor z Vítkovické onkologie a mamolog. Prohlíželi si mé snímky asi půl hodiny a radili se, co dál. Na snímcích totiž nebylo nic vidět. Nakonec mi pan doktor zařídil, ještě týž den, magnetickou rezonanci. Uběhly dva dny a můj snímek měla MUDr. Heroková na stole.

 Volala mi, abych se co nejdříve dostavila do ordinace. Nečekala jsem, nasedla do auta a o půl hodiny později jsem již klepala na dveře ordinace. Paní doktorka mi ukázala snímek z magnetické rezonance. Viděla jsem jen malou černou tečku, ale od té chvíle se mi zjevovala snad stokrát denně – jako velká, černá, chlupatá koule.

V září 2016 mě operovali, přišla jsem o bradavky a 2 uzliny. Později se ukázalo, že byly naštěstí čisté. Následovaly 4 cykly chemoterapie. Hned po první mi začaly padat vlasy. Zvláštní, ale nějak mi to nevadilo. Pro dceru to bylo těžší než pro mě. Holila mi vlasy, a přitom ji tekly slzičky. Utěšovala jsem ji, ať nebrečí, že vlasy dorostu.

V prosinci, před Vánoci, mi protekla tělem poslední chemo. V lednu následovalo 34 ozářek, ale to už pro mě byla hrozná úleva.

Mezi léčbou jsem hodně přemýšlela. V první fázi je člověk vyklepaný a plný strachu, (například já, nikdy jsem nebyla nemocná, jen běžně angíny, chřipky) snaží se vstřebat už jen to slovo: RAKOVINA. Vždy, když jsem se ve svém okolí setkala s někým, kdo měl rakovinu, vždy jsem si myslela, že zemře.

Takže slovo rakovina byl pro mě strašák.

V druhé fázi jsem byla strašně naštvaná. Říkala jsem si: „Mě jen tak bez boje nedostaneš!“

A potom… časem, když člověk dva roky bojuje, si nějak na tu černou, chlupatou kouli zvykne.

Po bio léčbě, která trvala rok, mi moje onkoložka napsala do papírů - REMISE.

Bylo to moje vítězství a doufám, že to tak i zůstane. Miluju svá vnoučátka, zvláště toho nejmenšího – tříletého.

Chci si ještě užívat života.

Moje dvě dcery nyní chodí pravidelně na kontroly a doporučuji to všem ženám. Hranice onemocnění se snížila a pravda je taková, že rakovinou prsu onemocní i velmi mladé ženy.

Chraňte si své zdraví. Je to nejcennější, co máme.

 Nemoc mi dala ponaučení, víc se starat o své tělo. Všímám si teď i maličkostí a vážím si každého dne. Během nemoci jsem přišla o spoustu „kamarádů“. 

Ne nadarmo se říká, v nouzi poznáš přítele. Zůstali jen ti opravdoví.

Vaše Jarmila

Místo, kde můžeš psát a diskutovat

Pro možnost vložit komentář musíte být přihlášena.
Jankkas
Jankkas 23. 5. 2020

Odpovědět
hudlenka
hudlenka 12. 4. 2020

Odpovědět
KamilaK
KamilaK 20. 11. 2019

Odpovědět
avatar
Marky Volf 20. 11. 2019

ŽENY s.r.o. v číslech

3 887
testovaných produktů
90 221
registrovaných inspirativních žen
210 746
vložených hodnocení

Chci odebírat novinky na svůj email.