Tento web využívá cookies. Jeho používáním s tím vyjadřujete souhlas. Více informací

avatar
Michaela Křížová
Vloženo 29. 11. 2019
Líbí se mi

Kolo života

avatar
Michaela Křížová
Vloženo 29. 11. 2019
Líbí se mi
Kolo života

Kolo života

„Tkadlec ukončí své dílo, když je od počátku do konce protkáno jemnými nitěmi, a takový je i život člověka.“  (Buddha)

 

 

 

Dnes jsem se rozhodla sdílet téma smrti, která společností není stále přijímána a pro mnoho lidí je smrt velkým tabu. Dříve jsem na tom nebyla jinak – smrt jsem si nepřipouštěla. Proč? Protože mi přišlo nesmyslné, že bych se měla rozloučit s někým z mých nejbližších a nevídat se s nimi již ve fyzickém těle.

 

Smrt někoho milovaného nás donutí pomyslet na vlastní smrt. Okamžik smrti přináší velké odhalení a způsobí, že se budeme cítit bezmocní a iluze bytí zmizí. Smrt někoho blízkého otřese s každým z nás a máme pocit, že nám zmizela pevná půda pod nohama a nemůžeme s tím nic dělat.

 

Poměrně dlouhou dobu jsem skutečně žila v tom, že přeci mě a mých blízkých se smrt netýká – alespoň ne teď a tady. Když mi ale bylo přibližně 10 let, zemřel člověk, který mi byl hodně blízký, neměla jsem však možnost se s tímto člověkem rozloučit ve chvíli, kdy nastala chvíle smrti, ani ten moment posledního rozloučení na pohřbu. Proč? Protože jsem pro společnost byla jedním z mnoha dětí, které na pohřby přeci nechodí a děti se přeci chrání i před samotným umíráním. Vidím to jako dnes – tehdy jsem v čas pohřbu seděla doma, tekly mi po tvářích slzy a ve svém vlastním středu jsem se s tím člověkem loučila a děkovala jsem za vše, co jsme spolu zažili. Ale ani tak jsem toho člověka nezvládla pustit úplně – až do chvíle, kdy jsem smrt skutečně přijala jako přirozenou součást života.

 

Po této zkušenosti jsem však opět téma smrti opět schovala kamsi hluboko do svého nitra a opět jsem si nepřipouštěla, že se smrt může týkat kohokoliv z nás.  Hluboko schované téma smrti zůstalo přibližně 18 let, kdy zemřel další z mých milovaných a nejbližších lidí. S tím jsem se nejen já po jeho odchodu vyrovnávala těžko. V tom období, kdy další z mých nejbližších začal umírat, jsem zažívala pocity bezmocnosti a byla jsem ochotna udělat cokoli, jen aby ten okamžik smrti nenastal. Několik měsíců po této bolestné události, kdy jsem myslela, že jsem s odchodem milovaného člověka již v pohodě, tak jsem nastoupila do nového zaměstnání, kde jsem se se smrtí setkávala téměř denně. Do této práce jsem nastoupila pracovat v době, kdy jsem sama sobě nalhávala, že to nejhorší mám za sebou. Opak byl ale pravdou – každodenní setkání se smrtí mi připomnělo i tu bolest ze ztráty blízkého člověka a tak jsem si vlastně připomněla i to, že v sobě nemám nic dusit a potlačovat….

 

Smrti je pro mne symbolem nějakého konce a počátku něčeho nového – skutečně takové kolo života. Myslím, že je opravdu nutné si připomínat a uvědomovat si, že na smrtelné posteli jsme skutečně již ve chvíli, kdy se narodíme. Smrt je běžná součást našeho života a uvažování o ní by v člověku nemělo vyvolávat strach, ale každého z nás by to mělo vést k tomu, abychom si vážili času a toho, co máme.

 

Neexistuje místo, které by smrtí nebylo dotčeno – to nedotčené místo není na pevnině, v moři a ani bychom nenašli v srdci hor. V momentě, kdy smrt přijmeme jako běžnou součást našeho života, pak v momentě, kdy do našeho života vstoupí, budeme ji čelit mnohem snadněji. Nijak si nepomůžeme tím, pokud se budeme vyhýbat myšlenkám na smrt – v hloubi naší duše je jasné, že jednou to přijít musí.

 

Při své práci se seniory jsem mnohokrát viděla soucitné pohledy lidí z okolí, jak musí být náročné pracovat mezi starými. Stáří však není nemoc, sama i toto životní období vnímám jako přirozenou součást života. A je třeba si také uvědomit, že pokud se tématu stáří i smrti budeme vyhýbat, tak v momentě, kdy jedna z těchto věcí nastane, bude to pro nás příliš těžké, protože nebudeme na stáří a smrt připraveni.

 

Naše fyzické tělo nám bylo propůjčeno na určité období a je jen na nás, jak s tím naložíme. Sama se snažím žít tak, jako by každý den měl být tím posledním. Je nezbytné přijmout stáří a smrt jako přirozenou součást života. Pokud si nepřipustíme, že můžeme kdykoli zemřít, pak budeme mít nasazenu jednu z masek a budeme žít ve falešném pocitu, že zemřeme až za hodně dlouho a až ten čas nastane, pak bychom měli pocit, že honem rychle musíme stihnout něco hodně smysluplného.

 

Pokud sedíme u lůžka umírajícího člověka, koho v tu chvíli litujeme? Nejvíc sami sebe, ale přitom jsme na stejné lodi. Přitom nám smrt může kdykoli zaklepat na dveře a proto je třeba, abychom byli připraveni. Jsem přesvědčena o tom, že je dobré být umírajícím na blízku, vedle lůžka sedět tiše a meditovat a nepromarnit náš život, protože i nás ta smrt potká. Pokud dokážeme smrt proměnit v oslavy, pomůžeme tím všem z našeho nejbližšího okolí.

 

Jestliže dokážeme být potichu, pokud se v našem okolí vyskytne smrt, uvidíme najednou mnoho věcí, protože smrt neznamená jen to, že člověk naposledy vydechl. Děje se mnoho věcí, například to, že pokud člověk zemře, začne pohasínat i jeho aura a když v danou chvíli budeme potichu, ucítíme najednou úbytek energie a zdroj životní energie a síly se pomalu stahují zpět do středu.

 

Jestliže člověk, který zemřel, někoho hluboce miloval, znamená to, že dané milované osobě dal velkou část své energie. V momentě, kdy člověk zemře, pak všechna ta energie, kterou dal jiné osobě, danou osobu opustí a vrací se zpět k mrtvému. Kdykoli tedy zemře milující člověk, pak v milovaném také něco zemře, protože jejich životy byly vzájemně provázány. Z vlastní zkušenosti vím, že to skutečně funguje – ptáte se, jak to mohu vědět? Protože právě v momentě, kdy zemřel některý z mých nejbližších, pak jsem to věděla ještě dříve, než mi to kdokoli zavolal a tuto informaci jsem si ověřila i tím, že jsem věděla přesný čas odchodu z fyzického těla.

 

Co je v našem životě důležité? Uvědomění si ceny lidského těla, které jsme dostali. Važme si toho, co máme a důležité je si vážit i života, který lze využít k mnoha věcem. Snažme se co nejlépe využívat každé chvíle, kterou máme a žijme tady a teď J

Místo, kde můžeš psát a diskutovat

Pro možnost vložit komentář musíte být přihlášena.
KamilaK
KamilaK 30. 11. 2019

Odpovědět
Jasper
Jasper 30. 11. 2019

Velmi pravdivé. Až z toho mrazí

Odpovědět
lemur
lemur 30. 11. 2019

Odpovědět
Tamara
Tamara 29. 11. 2019

Pěkná úvaha. Až mi mráz běhal po zádech

Odpovědět

ŽENY s.r.o. v číslech

2 922
testovaných produktů
86 483
registrovaných inspirativních žen
165 073
vložených hodnocení

Chci odebírat novinky na svůj email.