Ono to může znít jako úplná pitomost, že když si s něčím nevíte rady, abyste začali chodit. Ale tak to není. Jak já ráda říkám, opak je pravdou. Někdy právě to, že se zvednete a rozhodnete se, že tentokrát vystoupíte o zastávku dřív, že půjdete do práce úplně pěšky anebo se rozhodnete jít až na druhou stranu lesa, může naprosto změnit Váš život.
Chození Vás rozproudí. A umí víc, než to. V dostatečné délce se může jednat o celou duchovní cestu. A jestli i přesto pořád váháte, představím Vám, možná pro Vás novou cestu, jak si prožít duchovní očistu a srovnat si věci, když to potřebujete a nebo prostě jen tak, protože najednou ucítíte, že je to správně.
Chůze jako duchovní léčitel
Křesťané to věděli už dávno, když posílali svoje ovečky na poutní cesty a místa. Nedokázali tehdy ještě pojmenovat, proč to funguje, ale fungovalo to. Moderní psychologie již ale odpovědi má. Jestliže rozpohybujete svoje tělo chůzí na čerstvém vzduchu, pravidelným pohybem, u kterého krásně dýcháte, i myšlenky, které do teď mohly být zacyklené, se rozběhnou. A nemá smysl je chytat, je lepší nechat je běžet. Samy Vám ukáží, co je potřeba, aby bylo vyjeveno.
A protože jsem měla to štěstí a setkala jsem se s jedním zajímavým mužem, který si prošel asi nejznámější duchovní cestu v Evropě, můžu Vám povyprávět o této zkušenosti víc. Možná pak budete další, kdo se touto cestou, po jeho stopách a stopách mnohých dalších po něm a před ním, pustíte. Hrdina dnešního příběhu se jmenuje Jirka.
Jirkova pouť
Jeho cesta začala ve města Sarria a vedla právě do Santiaga de Compostela, které je jedno z nejvýznamnějších poutních míst Evropy. Měl jasný cíl. Věděl, že si chce sám v sobě ujasnit nějaké věci. (A přesně s takovými pohnutkami, tam i většina lidí jde.) Nemusí být věřící, to vůbec ne. Jen je, stejně jako mnohé další láká duchovní pouť, na jejímž konci se budou těšit na posun, který sami v sobě udělají.
Každý má však jiné výsledky. Nikdo Vám nemůže slíbit, že jak dojdete na konec, tak Vaše duchovní cesta bude u konce. To nejde. Přesto se jedná o velkou očistnou pouť a to i tehdy, jestliže nepůjdete původní trasu ze svého domova až do Santiaga. Ani našemu Jirkovi se nedostalo odpovědí na všechny jeho otázky a i tak celou cestu hodnotí jako jednu z nejbáječnějších, na které se vydal. Po cestě promlouval s dalšími poutníky a sdíleli spolu svoje životní názory a příběhy. Většinou šel ale sám, pouze on se svými myšlenkami.
A tohle je právě ta chvíle, při které se rozplétají myšlenkové uzly, boří pesimistická pojetí světa a do duše Vám vpadne klid. Když Jirka popisoval svoje pocity z cesty, okamžitě jsem po tom sama zatoužila. Ta představa, že máte duši plnou svobody, je tak neuvěřitelně lákavá, jako bych sama sobě mohla dopřát znovu se zamilovat.
Svoboda
Jeho cesta začala ve města Sarria a vedla právě do Santiaga de Compostela, které je jedno z nejvýznamnějších poutních míst Evropy. Měl jasný cíl. Věděl, že si chce sám v sobě ujasnit nějaké věci. (A přesně s takovými pohnutkami, tam i většina lidí jde.) Nemusí být věřící, to vůbec ne. Jen je, stejně jako mnohé další láká duchovní pouť, na jejímž konci se budou těšit na posun, který sami v sobě udělají.
Každý má však jiné výsledky. Nikdo Vám nemůže slíbit, že jak dojdete na konec, tak Vaše duchovní cesta bude u konce. To nejde. Přesto se jedná o velkou očistnou pouť a to i tehdy, jestliže nepůjdete původní trasu ze svého domova až do Santiaga. Ani našemu Jirkovi se nedostalo odpovědí na všechny jeho otázky a i tak celou cestu hodnotí jako jednu z nejbáječnějších, na které se vydal. Po cestě promlouval s dalšími poutníky a sdíleli spolu svoje životní názory a příběhy. Většinou šel ale sám, pouze on se svými myšlenkami.
A tohle je právě ta chvíle, při které se rozplétají myšlenkové uzly, boří pesimistická pojetí světa a do duše Vám vpadne klid. Když Jirka popisoval svoje pocity z cesty, okamžitě jsem po tom sama zatoužila. Ta představa, že máte duši plnou svobody, je tak neuvěřitelně lákavá, jako bych sama sobě mohla dopřát znovu se zamilovat.
Svoboda
Náš svět bohužel není na takové silné city stavěný. Tedy stavěný v tom smyslu, aby nám mohly déle přetrvat. Jirka mi popisoval tu změnu nálady, která na něj přišla téměř hned při zpáteční cestě. A to si celou pouť prodloužil a jel ještě sám až na úplný konec cesty, kde pak pěšky pokračoval na pobřeží, kde je 0 kilometrů cest. I po tomto prodloužení ho však realita všedních dnů vzala rychle. První den v práci mu pak jeho vnitřní svobodu a klid vzal úplně…
Není to správné, že zatím nejsme schopní v našich běžných životech udržet si tento vnitřní mír na delší dobu. Jirka sice čekal trochu víc, což chápu, hodně lidí má pocit, že přijde samotné osvícení, přesto ani na chvilku nezapochyboval o tom, že i když o svém životě musí bádat dál, že to byl povznášející a báječný zážitek. A některé věci si přesto sedly a proto by Jirka doporučoval chodit takové trasy častěji. Aspoň na pár dní, přesto častěji.
A já mu plně věřím. Sama jsem si vyzkoušela, kolik nápadů přijde při chůzi, na kolik věcí si sama přijdu, na kolik otázek najdu odpověď. A co víc, také do mě vpadne klid. A stačí chodit chvíli. Malichernosti zůstanou krok za krokem za mnou, důležité věci dostanou punc naděje. A proto i Vy choďte! Rozmotávejte si svoje myšlenky, přicházejte si na odpovědi, které potřebujete. A třeba jednou, se i spolu potkáme na velké duchovní pouti, třeba právě jako Jirka, do Santiago de Compostela. ????
Do té doby se můžete pustit třeba do mého online kurzu vděčnosti Akcelerátor přání. Změní Váš pohled na svět na pozitivnější a urychlí tak proces splnění přání. ????
Vaše Lenka
