Požádám vás, abyste si v klidu sedli a vzpomněli si na dvě situace ze svého života.
Na jednu, kterou jste podle vlastního názoru dobře vyřešili, uplatnili jste v ní své silné stránky, své dovednosti, zkušenosti. Situaci, s níž jste byli celkově spokojení a vztahujete k ní svou jednoznačně pozitivní zpětnou vazbu.
Na druhou, s níž nejste spokojení, v níž byste příště chtěli něco zlepšit, kde šlo podle vás něco udělat nebo vykomunikovat jinak, kde vidíte prostor pro nějakou změnu, pro posun, možnost něco dalšího se ještě naučit a uplatnit v praxi.

Láká vás úspěch nebo problémy?

Už ty situace vidíte před sebou? Začali jste tou pozitivní nebo tou, kde se všechno úplně stoprocentně nepovedlo? Bylo pro vás snazší vybavit si první situaci nebo tu druhou? U které jste se déle zastavili a s větším gustem? Jste tedy zaměření na svou pozitivní zkušenost nebo vás spíš láká ponořit se do té negativnější? Neboli, podle starého známého testu, vidíte sklenici spíš poloplnou nebo poloprázdnou?
Každý sám rozhoduje o tom, na co se zaměří a čeho si tím víc pustí do života. Je otázkou osobního rozhodnutí, zda člověk na všem hledá tu (nej)horší nebo spíš (nej)lepší stránku. I přesvědčení o tom, jestli se nám právě děje něco špatného nebo dobrého, je jen otázkou privátního postoje a individuální interpretace. Jak vlastně vždycky přesně dokážeme určit, že to, co se právě děje, je pro nás špatné nebo dobré? Vždyť i situaci, kterou aktuálně považujeme za tu nejhorší, možná za pát let vyhodnotíme jako to nejlepší, co se nám mohlo stát a co nám v životě nejvíc dalo.

Jak víte, co je pro vás dobré?

Záleží na tom, z jaké perspektivy se díváme. Pokud jen pohledem nynějšího momentu a aktuálních emocí, je často těžké vnímat situaci jinak, než jako drtivý okamžik, ze kterého se už nikdy nevzpamatujeme. Pokud ale bereme život jako příležitost k učení, můžeme uvítat cokoliv, co se děje, jako příležitost něco nového se naučit (i o sobě), jako výzvu pokročit dál. Všechno nám tak může přinést něco pozitivního, protože úplně ze všeho se můžeme něco naučit. Jinak budeme brát život, pokud si myslíme, že naším úkolem je tvrdě bránit své domnělé jistoty, bez nichž zdánlivě nepřežijeme, a jinak, když pochopíme, jak přínosné jsou změny a že pro nás nejsou nepřátelským prostředím, ale živnou půdou plnou prospěšných výzev.
Vyrůstali jsme v kultuře, která se hodně zaměřovala na chyby a taky nás za ně léta známkovala. V dospělosti je už ale na každém z nás, jestli dál budeme žít pod kuratelou jedniček a pětek. A jestli se sami sobě staneme největším přítelem nebo nejzákeřnějším nepřítelem.

0 Komentářů

Napište komentář

©2024 Ženy s.r.o.

nebo

Přihlášení

nebo    

Zapomenuté heslo

nebo

Create Account