Tento web využívá cookies. Jeho používáním s tím vyjadřujete souhlas. Více informací

Tereza Melišová
Tereza Melišová
Vloženo 10. 9. 2016
Líbí se mi

Jsem špatná máma?

Tereza Melišová
Tereza Melišová
Vloženo 10. 9. 2016
Líbí se mi
Jsem špatná máma?

Jsem špatná máma?

Slyším to z mnoha stran. Doma, od kamarádek... "Jsi na něj moc měkká." "Děláš to, co on chce." "Je hrozný mamánek" apod.

Tak za prvé, každá děláme vše, co je v našich silách, za druhé si moc vážím názoru druhých, ale zkuste s ním pobýt alespoň jeden den a za třetí, každá máma je tou nejlepší pro své dítě.

Takže odpovídám NE. Nejsem špatná máma. 

Všechno dělám dle svého nejlepšího vědomí a svědomí a jsem přesvědčená o tom, že je to to nejlepší zrovna pro moje dítě. Nepatřím mezi mámy, které pro ránu nejdou daleko. Ani moc často neřvu. Na druhou stranu, když už k tomu dojde, ví, že to myslím vážně. Snažím se s ním diskutovat. Od malinka. A vidím pokroky v jeho vnímání našich debat. Ptám se ho. Co se stalo. Proč zrovna teď pláče. Nesnižuji úroveň jeho trápení. Když se někde praští, nereaguji na to tak, že se nic nestalo. Pochovám ho, pofoukám a dám "léčivou" pusinku. Když jsem si ukopla palec, taky se mi nesmál a neříkal, že se nic nestalo. Hned ke mně běžel, hladil mě a foukal.

Takže ... To nejlepší, co můžete udělat pro své dítě je být s ním, být tu pro něj. Dávat mu pocítit svou nekonečnou lásku a pocit bezpečí. A ano, být i přísná, nastavit pravidla a opravdu se snažit o to, aby je dítě respektovalo. Dítě pravidla potřebuje. Cítí se pak v bezpečí. 

Zrovna před chvílí u nás proběhla vášnivá diskuze o obědu a bonbonech. On chtěl bonbony, já chtěla, aby se najedl. Po jedné lžičce rýže se mě snažil přesvědčit, že je najedený. Vysvětlila jsem mu své stanovisko, nastínila jeho možnosti. Přestal řvát. Sice neobědvá, ale pochopil, že bez jídla bonbony nebudou. Myslím, že je to slušný kompromis. Násilím do něj nic rvát nebudu a podvyživený rozhodně není

Obecně jsem zvolila cestu diskutování o problému. Řeším (snažím se o to ) vše v klidu, nevybuchnu kvůli každé maličkosti, respektuji jeho osobnost, ale on musí respektovat mě jako mámu. 

Je to náročné? Samozřejmě. Speciálně proto, že jsme spolu sami. A to téměř pořád. Nemohu být hodný nebo zlý polda. Musí se ve mně prolínat obě role. Nemohu "vyhrožovat", že až přijde večer táta, tak uvidí.  Snažím se být přiměřeně přísná a absolutně milující máma.

A to že je mamánek? Ano, to je. Neustále po mně leze, neustále vyžaduje moji pozornost a nevzdálí se ode mě na metr. Vše potřebuje dělat se mnou a občas mám pocit, že jestli ještě jednou řekne "maminka", tak mi vybuchne hlava. Ale kdo se mu může divit? Je v podstatě stále se mnou. Byť je zvyklý na společnost, většinou jsem u toho také. A hlavně. Je to v tomto věku naprosto běžné a normální. Ještě na to jednou budu s láskou vzpomínat, až si bude myslet, že mě nepotřebuje.

Jsem šťastná za to, že mám tak živé dítě. Je to náročné a vyčerpávající a občas závidím matkám klidných dětí, co si tiše sedí a třeba si čtou. Mého dítěte je všude plno, hlasitě se projevuje, všechno komentuje a chvíli na místě neposedí. Musím mít oči i vzadu. Večer uléhám naprosto unavená, ale šťastná. Jsem šťastná za to, jaký je a udělám vše pro to, abych z něj vychovala slušného člověka.

A jelikož před týdnem oslavil své druhé narozeniny, přikládám i jedno kratší vyznání

Ty jsi můj muž číslo jedna,

ten co mě vždy zvedá ze dna,

ten co úsměv vykouzlí,

i těm co jsou někdy zlí.

Jsi smysl mého života,

dřív byla jen prázdnota.

Dal´s mi štěstí, dal´s mi sílu,

dal´s mi ve mě velkou víru.

Zůstaň prosím vždycky svůj,

za svým názorem si stůj.

A když se budeš někdy bát,

já za tebou budu stát.

Budu tě držet za ruce,

tak jako ty mě za srdce.

Snažím se ti být příkladem,

a vím, že se mým osudem,

vychovat z tebe dobrého muže,

co velké věci v životě zmůže.

A byť slavíš teprv druhé narození,

věř, že druhý jak TY na světě není.

 

Sledujte http://ditejmenemkuba.blogspot.cz/ nebo https://www.facebook.com/ditejmenemkuba/?ref=aymt_homepage_panel 

Místo, kde můžeš psát a diskutovat

Pro možnost vložit komentář musíte být přihlášena.
Komoňová interiéry
Komoňová interiéry 15. 10. 2016

krásně napsáno, taky jsem nikdy nedělala, že bych neviděla, že malinká upadla nebo si něco udělala. Vždy za mnou dojde a nebo já přibhnu za ní a hlavně co první udělám, ji obejmu. Vždyť jsem tu pro ni a taky se z ní stává mamánek, no a? Ať si říká kdo chce co chce, miluji svoji dceru a udělám pro ni cokoliv, takže máte můj souhlas :

Odpovědět
Michala Loudínová
Michala Loudínová 20. 9. 2016

Také jsem od svých rodičů slýchávala podobné - ta ti to vrátí i s úrokama, když s ní takhle pořád diskutuješ. Po 12 letech snahy vychovávat naší dceru musím říci, že když byla malá, tak jsem to rodičům měla hodně za zlé a nechápala jejich přístup, jenže oni nás prostě vychovávali jinak, nediskutovalo se nikde a nikdy. Ani doma, ani ve škole. Dcera byla typ, který bez vysvětlení neudělal nic. Denodenní diskutování nad čímkoli byl jediný způsob, jak se s ní domluvit. Dneska, když už nám jde slečna do puberty, bych si možná přála, abych poslechla svého tátu a naučila jí trochu méně diskutovat Diskuze se momentálně často mění v hádku a to špatně snáším. Kamarádky se staršími dcerami říkají, že to přejde, že to prostě takhle v tomhle věku je, přesto s každým bouchnutím dveří od pokojíku a výkříkem: "jsi hrozná matko", si v duchu říkám, kde jsem udělala chybu. Když dcera vychladne a přijde se omluvit, tak si oddechnu, že zase dobrý, že v ní nějaká špetka sebereflexe je, ale někdy je těch omluv tolik, že už ani nevím, jestli to můžu brát vážně, že se omlouvá Někdy bych si fakt přála, aby místo diskutování rovnou řekla, Ano, mami, máš pravdu, udělám to tak... a jak jsem to z počátku nedělala, tak přišel čas, kdy jsem se naučila používat i v jejím případě větu: Tak to prostě bude a diskutovat o tom nebudeme, i když jsem si dlouho myslela, že ta věta je špatná a je znakem mého výchovného selhání. Ono to prostě časem jinak nešlo, jinak bychom se přes diskuze nikam nedostaly....druhorozený syn je přesný opak, ten funguje pouze na jasné, jednoduché pokyny, jakékoli vysvětlování ho vůbec nezajímá, nikdy se neptal proč, potřebuje jen jasně daný a předem známý harmonogram dne. Má to své pro i proti. Většinou nemá problém dělat to, co je od něj požadováno, ale když ho má, tak s ním nic nehne. Dcera sice neudělá bez řečí skoro nic, ale zase cokoli se jí dá vysvětlit, i když se jí ted bouří hormony a je to boj Každé dítko jiné, na každé platí něco jiného. Souhlasím s ostatními, že je potřeba se řídit vlastním instinktem a nenechat se vykolejit okolím. Vaše dítě nikdo nezná tak dobře jako vy a jen vy víte, co je pro něj nejlepší.

Odpovědět
Siraellen
Siraellen 15. 9. 2016

rozhodně ne

Odpovědět
PetraO
PetraO 14. 9. 2016

Nechápu proč mají vždycky všichni okolo spoustu rad a připomínek ohledně dětí které nejsou jejich. Oni s nimi žít nemusí, tak ať nás nechají dělat si co uznáme za vhodné...pokud je to špatná cesta, tak si následky poneseme samy.

Odpovědět
Tereza Melišová
Tereza Melišová 16. 9. 2016

Úžasný názor, naprosto souhlasím. Ale je jen málo lidí, kteří nemají potřebu kritizovat

vondr.v
vondr.v 12. 9. 2016

Pěkné

Odpovědět
Tereza Melišová
Tereza Melišová 16. 9. 2016

Moc děkuji

ŽENY s.r.o. v číslech

2 922
testovaných produktů
86 643
registrovaných inspirativních žen
165 073
vložených hodnocení

Chci odebírat novinky na svůj email.