
Vypadáš dobře na to, že jsi matka na rodičáku. Ty se stíháš jako i líčit, kde na to pořád bereš energii? Máš chůvu nebo jak to všechno stíháš?
Poslední půl rok okolo mě tyto otázky lítají jak vlaštovky. A pak jednou takto v normální všední den prosvištěla okolo jedna zásadní věta, která mi pomohla pochopit, proč to mám jinak než dřív a stíhám všechno, co chci (včetně líčení).
Ne, nemám chůvu a přiznávám, že toho i s prckem stíhám myslím docela dost, mám totiž svá tajemství. Napsala jsem o nich tady >>
To zásadní uvědomění jsem našla právě v té větě, která se okolo mě jen tak otočila a hned zase frnkla. Ale její poselství zůstalo viset ve vzduchu.
Času máme všichni stejně. Pro každou z nás má den stejných 24 hodin. Záleží jen na nás, jak s nimi naložíme.
Přiznám se, že jsem si vždycky neskromně myslela, že si umím čas plánovat skutečně efektivně.
Už od vysoké školy jsem stíhala věci, které jiní spolužáci nestíhali. Od prváku na vysoké škole jsem pracovala a oproti jiným spolužákům jsem si vydělávala skutečně zajímavé peníze.
Na zkoušky jsem se doslova nadrtila za prvních 14 dní zkouškového, minimálně dvě jsem zvládla v předtermínu (nutno podotknout, že vždycky s notnou dávkou štěstí). A pak jsem měla měsíc volno (rozumějte volno na chození do práce, která mě skutečně bavila). Mezitím, co už jsem zase vydělávala, ostatní se ještě nervovali s tím, za kolik dají statistiku nebo makroekonomii.
Když jsem odstátnicovala se samými áčky a s titulem Ing. si naplánovala jen tři dny volna „na oddych“ a zase jsem si to mašírovala do práce, připadala jsem si skutečně důležitě.
Naučila jsem se přece bravurně plánovat v kontextu dnešní doby. Výkon, výkon, výkon… Cíle, akce, výkon. Všechno stihnout, zařídit, zvládnout deset věcí najednou, ideálně u oběda ještě zvednout telefon a vyřizovat pracovní záležitosti, abych „šetřila čas“.
Naprosto mě pohltil pocit toho, že takto je to správně! Že je správně nemít na sebe ani chvilku, protože každou volnou chvíli zaplácnete něčím, co se musí udělat.
Ať už v práci, doma, nebo někde jinde.
Zvykla jsem si na to, že je správně, že můj zaměstnavatel bere jako samozřejmost, že chodím z práce o půl sedmé večer a do noci dělám ještě prezentaci na další schůzku. Vždyť jsem manažerka a od té se to očekává. Daň za zajímavě placenou pozici.
Dodnes si pamatuji, jak jsem se vnitřně rozčílila, když jsem konečně sebrala odvahu a řekla nahlas, že mám pocit, že toho mám skutečně hodně a je to už nad fyzické síly.
Odpověď byla nemilosrdná. „Asi si neumíš zorganizovat čas a určit priority.“
To mě totálně posadilo na zadek. Myslela jsem, že vyletím z kůže. Byla jsem naštvaná. Nasupená. Totálně vytočená…
To jsem samozřejmě pochopila až několik let poté. Ale pochopila jsem to.
Čas a události, které se mi v životě staly, mi skutečně ukázaly, že je vše jen o našich prioritách a o tom, jak si těch svých 24 hodin zorganizujeme. Nikdo jiný to za nás neudělá a my máme obrovskou moc v tom, udělat si věci po svém.
Plánovala jsem spíš jak chlap. Byla jsem naprosto v mužské energii – cíle, výkon, termíny, několik projektů najednou, organizovat všechny okolo. A na sebe jako na ženu jsem naprosto zapomněla. Žádný čas na sebe, ani na aktivity, které chlapi nedělají. Jen tak posedět sama se sebou, s kamarádkou, jen tak si jít do sauny, jen tak si kreslit nebo číst.
A přitom pro každou z nás je tak moc důležité, věnovat každý den chvilku sobě, abychom byly šťastné a spokojené. Stačí každý den 15 minut pro sebe samotnou a svoji krásu a náš život dostane úplně jinou kvalitu. Vždyť pro ženu je naprosto přirozené, že se potřebuje zastavit, uvolnit, opečovat, trochu hýčkat.
Ale dnešní doba je tak uspěchaná, uhoněná a „našlapaná“, že to často vypadá v životě mnohých žen úplně jinak.
Práce, domácnost, vaření, nákupy, vyprat, vyžehlit, přebalit dítě, vyřešit telefon,… vyřídit to, vyřešit tohle. Cíle, výkon, akce? Máte pocit, že to jinak nejde?
Nechci vám tvrdit, že plánování cílů, akcí a výkonu je blbost. V žádném případě! I tato mužská kvalita je v našich ženských životech nesmírně důležitá. Ale má to jedno velké ALE.
Chlapský styl plánování nesmí v našich ženských životech převládat. Vždy je potřeba hledat rovnováhu a respektovat sebe jako ženu. Svůj cyklus, nálady i to, že o sebe potřebujeme pečovat, abychom byly spokojené a šťastné.
Udělejte si dnes deset minut na přemýšlení a skutečně upřímně se podívejte na to, kdo vás nutí všechny ty věci, které děláte, dělat. Pokud budete upřímná, najdete jednoduchou odpověď. Všechny ty věci, které ve svém životě děláte, máte v rukou jen VY sama. A vždy máte volbu říct na vše, co děláte, ano nebo ne.
Jste to vy sama a vaše pohoda nebo je to někdo jiný?
Plánujte tak, abyste opečovala sebe jako ženu a abyste si dopřála čas pro svoji vnitřní i vnější krásu. I když se to může zdát možná jako paradox, díky tomu ušetříte spoustu dalšího času.
Možná jste pevně rozhodnutá zařadit péči o sebe a svou krásu mezi každodenní aktivity, ale v praxi vám to trochu pokulhává a každou chvíli nestíháte nebo prostě jen zapomenete. A věřte, že v tom nejste sama. Mnohé z vás mi píšete a ptáte se, jak to udělat, abyste na sebe zkrátka přestala zapomínat. Aby změny ve vašem životě vydržely déle než pár týdnů.
Přemýšlela jsem, jak vás podpořit a každý den vám připomenout, že i vy si můžete dovolit být skutečně krásná a magicky ženská. Že i vy si v každodenním životě zasloužíte věnovat čas sama sobě a své kráse. Proto pro vás mám dnes tento vzkaz:
Přestaňte plánovat jako chlap, užijte si svoji ženskost a myslete na sebe a na svoji krásu už při plánování a organizovaní svého času.
Napište mi do komentářů, jak vám to jde. Těším se!
Místo, kde můžeš psát a diskutovat
Pěkné zamyšlení.
Občas ano