Ahoj ženy,
dnešní nadpis článku bych spíš měla nazvat “Jak se starat o své peníze, aby se u Vás cítily dobře”, ale nakonec jsem si říkala, že zůstanu u původního názvu.
Z předchozích dílů víte, jak správně penězi platit, že platíme-li mostem nahoru, peníze se k nám vracejí snáz a že platíme-li s vděčností a nikoliv s nechutí a pocitem, že bychom si raději nechali vrtat koleno, než pustit další peníz, peníze si opět zpátky cestu najdou.
Dnes bychom si mohli něco povědět o tom, jak se k penězum, jako fyzickým penězům chovat. Ne jak přemýšlet, vizualizovat apod., ale jak s nimi zacházet. Protože věřte tomu, nebo ne, i způsob, jak máte peníze uloženy, složeny, a to všechno, působí na jejich energii.
V první řadě je to PĚNĚŽENKA – říká se, že peněženka by měla být pěkná, měla by se Vám líbit a rozhodně by neměla být poničená, roztrhaná nebo ošoupaná, špinavá apod.
Chápu jistou nostalgii, protože i já nosila léta koženou peněženku po svém tatínkovi, který umřel a já ji měla jako neustálou připomínku na něj. Nicméně se trhalo zapínání a hřbet byl odřený “na kost”.
Dneska máme s partnerem peněženku udržovanou, čistou, nitky se netrhají, fólie, kam dáváte různé karty se neodlepují, zip je funkční. Peněženka není ničím potřísněná, nesmrdí a je na první pohled pěkná. Z estetického hlediska je vlastně bez vady.
Takže nad tímto bodem jsme při naší změně k přistupování k penězům nemuseli s partnerem měnit nic.
Ovšem…
Jako další přišly ZBYTEČNOSTI, které v peněžence nosíme. Ať už jsou to různé papírky, nebo účtenky, proštípnuté jízdenky, obal od bonbónu a věřím, že každý by si přišel na nějakou svou hloupůstku, kterou určitě v peněžence může postrádat.
My byli klasičtí shraňovači účtenek. Snad až ve chvíli, kdy peněženka praskala ve švech a nedalo se mezi tou haldou dokladů o zaplacení, ústřižků a jiných papírků, najít bankovku, pak teprve jsme začali třídit.
A tak jsme vyhodili kompletně všechno, až nám zůstaly v peněžence jen doklady a platební karta – a peníze samozřejmě.
Na stole se skvěla hrouda haraburdí, na jejímž vrcholu trůnily různé SLEVOVÉ A VĚRNOSTNÍ KARTIČKY, KARTIČKY S BODY, karta do jednoho obchodu, do druhého, do třetího, do sportu, do zverimexu, do lékárny a tak dále a tak dále.
Dle rady, jsme se měli zbavit i těchto slevových karet a různých slevových kupónů. Což mělo také svoje opodstatnění, protože těmito různými touhami po slevách, které se s oněmi kartičkami nesou, vlastně vysíláme energii, že nemáme dostatek na to a musíme neustále vzít za vděk s tím, co je právě v akci apod.
Zahodili jsme všechno, včetně kartiček do lékárny,
“No jo, ale to přeci přijdu o veškeré slevy a výhody!” – napadne Vás.
A já na to dám krásný příklad
I bez kartiček na různé slevy nám najednou začalo chodit do života spoustu pozitivních věcí.
Ty výhodné ceny, věci, co jsme potřebovali koupit, jsme sehnali levnější, než jsme čekali. Co se týkalo oprav, dostávali jsme se díky práci k lidem, co nám opravili motorku za hubičku a spoustu dalšího.
Najednou už jsme ty slevy nepotřebovali nosit po kapsách, v kabelkách, v peněženkách, chodí to k nám samo. Protože jsme začali věřit, že si zasloužíme kvalitní věci, produkty a zážitky za příjatelnou cenu.
Tím neříkám, že díky tomuhle kroku máme jakýkoliv výdaj ponížený o polovinu nebo o třetinu, ale rozhodně nám tyto rádoby věrnostní karty nechybí.
Jdeme na kávu a aniž bychom střádali razítka, v den, kdy přijdeme, je ke kávě zákusek zdarma, a tak si dáme (když máme chuť), proč ne, ale nehoníme se za tím a nemyslíme na, jestli zrovna máme tu a tu kartičku, nevyhledáváme podniky a obchody podle slev a akcí a rozhodně na tom nejsme tratní, protože ono samo to chodí k nám.
A v neposlední řadě je velmi důležité, jak s penězi zacházíte, jak si je ukládáte, jaký k nim máte vztah celkově.
Nám se často stávalo, a to asi také každý zná, že jsme dostali vydané peníze a narychlo jsme je třeba strčili do kapsy, nebo je přeložené hodili do peněženky s tím, že si je pak v klidu složíme. Přeci nebudeme brzit frontu na benzíně, v obchodě nebo kdekoliv jinde.
Častokrát jsem měla peníze jen tak dané v kapse u kalhot, když jsem šla koupit pár věcí, ohnul se jim roh, někdy jsme peníze vyložili na poličku pod skleničku apod. I tohle jsme přestali dělat.
Dnes už si PENÍZE S LÁSKOU UKLÁDÁME. Nehledíme na čas, ani koho to otravuje, vždy je pečlivě uložíme, seskládáme podle velikosti, od největších bankovek po nejmenší, uhladíme je a peněženku zavřeme. Už nenosíme mince po kapsách, neválí se nám na dně kabelky, kdesi na stole, v misce apod. Do trezoru je dáváme do eurodesek, aby se “cítily” dobře a dali jsme jim tak najevo, že si vážíme jejich významu.
No a jako poslední bod, se kterým jsem měla asi největší problém, co se týkalo mých obav a strachu bylo: NOSTE V PENĚŽENCE DOSTATEČNÝ OBNOS PENĚZ. Neomezujte se jenom na 100 korunu a pár drobných, protože se obáváte ztráty peněženky, nebo toho, že byste to utratili. Prostě dejte jasně najevo, že vaše peněženka je “bohatá”. Jako kdyby si musela zvyknout, že je normální, aby obsahovala víc, než jen recept od doktora, parkovací lístek, žeton do vozíku a pětikačku.
Dneska nosíme rozhodně během dne tolik, kolik vyděláme za daný den a klidně i výplatu z předchozího dne.
Naučili jsme se mít v peněžence bankovky všech možných hodnot, které k nám přijdou a už bez jakéhokoliv strachu trajdáme po městě.
Neříkám, že v peněžence nosíme 20.000, ale určitě se už neomezujeme jen na nutné výdaje – jako třeba pár korun, kdyby byla potřeba koupit si pití apod. (Dřív jsme to tak dělávali – vše nechávali uložené doma, roztříděné a zbytek v druhé peněžence, když se jelo na nákup apod.) Dneska to tak není.
Odložíme si na telefon, internet, školku, vodu, plyn, elekřinu a takové ty základní věci, ale zbytek nosíme s sebou a neutrácíme více, než předtím a nikdo se za námi na ulici nenápadně neplouží s úmyslem nás obrat.
Určitě totiž nikomu na potkání nepovídáme kolik nosíme a neukazujeme obsah 😀
Takže toliko asi k placení s penězi, technice a přístupu k penězům.
Nebojte, na otázku typu: “No jo, Eliško, ale kdyby to přeci fungovalo, tak už každý jezdíme v Lamborghini, máme vilu s bazénem, luxusní oblečení a jsme bohatí jak Rockefeller. To máš prostě asi jen štěstí, to bude souhra okolností.”
Na tu Vám odpovím jednoduše: “Ano, mám štěstí, protože jsem začala žít více vědomě, a proto to předávám dál. Tahle informace mě nic nestojí, kromě pár minut mého času tady na internetu a může to, stejně jako nám, pomoci vyřešit trápení 🙂 A ne, nedělá to každý. Jednak o tom ne každý ví, o tomhle se neučíme ve škole a nevyprávěli nám o tom doma rodiče ani babičky. Dále, i když už o tom víme a někde se o tom doslechneme nebo dočteme, ne každý věří v to, že může svůj osud, postavení a štěstí a život ovlivnit. A když už tomu uvěří, brání mu některé programy v hlavě a ve vnitřním nastavení v tom, aby tuto možnost využil na maximum. Nebo zkrátka ne každý touží po tom novém autě, vile a bazénu a prostě mu jen stačí, že se nemusí honit za každou korunou, má práci, kterou má rád, naplňuje a zabezpečuje ho a namísto luxusu radši volí procházku v přírodě, kde může obdivovat západ slunce, srnku na louce nebo třeba motýla letícího kolem.
Těch možností, proč vždy bylo a je a bude dostatek pro všechny a že čerpáme z nevyčerpatelného zdroje, je proto, že každý ve skrytu duše prahneme po jiných věcech. Každého naplňuje něco jiného, a ne vždy je to tučné konto.”
Buďme penězům vděční za to, co nám přinášejí a vnímejme je jako pozitivní záležitost. Zkusme se nacítit na to, že placení je vlastně důkaz toho, že na to máme! Páni, super! Jsme bonitní!
Namísto obav, strachu a paniky.
Přeji Vám příjemné pondělní ráno a u dalších článků zase brzy AHOJ!
Eliška
P.S.: Budete-li mít nějaké otázky, nebo témata, kterým bychom se společně mohli věnovat v dalších článcích, sem s tím, ráda budu psát a tvořit na základě přání Vás, čtenářů. A budu-li k tomu mít něco zajímavého ze svého života a celkově k tomu mít co říct, ráda to sepíšu a podělím se s Vámi 😎
