Čínská lidová republika je země úžasné kultury a potenciálu ležící ve východní Asii při západním pobřeží Tichého oceánu. Má tak vše co nám v České republice může chybět a to subtropické klima a oceán. Ačkoliv je tato čtvrtá největší země na světe na míle daleko od mého rodného bydliště, od mala mě Čína nebyla cizí.
K čínské kultuře jsem měla blízko už jako dítě. Když jsem chodila na střední školu, sbírala jsem čajové přebaly, čaj byl mou vášní a samozřejmě mi to dalo příležitost dostat ke skvostům z Čínské lidové republiky. Tehdy jsem se také poprvé seznámila s čínským logofonetickým písmem, které mne fascinovalo. A také proto jsem navštěvovala půl roční kurz čínštiny, na který se chystám v nadcházejícím roce navázat v rámci svého studia na vysoké škole a věnovat se dále a hlouběji studiu čínských znaků.
Nejen čínské písmo a čajová kultura mi pomalu ale jistě přibližovali čínský svět. Moje maminka navštěvovala také alternativního čínského lékaře. Čínská medicína se nám tak dostala pod kůži a to téměř doslova, ano, narážím zde na akupunkturu.
Tím vším to ovšem neskončilo. V rámci svého studia jsem měla možnost strávit rok v zahraničí studiem angličtiny na soukromé jazykové škole v Cambridge, kde jsem potkala a poznala řadu studentů z Asie. Dodnes tak mám prostřednictvím korespondence kontakt s některými z nich. Ačkoliv je jejich mentalita jiná, než naše evropská a žijí na míle daleko od Prahy, kde se vyskytuji já, máme zvláštní, řekla bych speciální vztah. I přestože se nevídáme, naše přátelství trvá a já jsem za to vděčná a vážím si jich.
I toto ovšem není konec mého příběhu, jak se Čína dostala do mého života. Když mi bylo patnáct, narodila se mi sestřička, Anetka. Rok se s rokem sešel a jí je dnes osm let, navštěvuje základní školu a jako každé dítě dospívá a hledá si vzory a ideály. Ačkoliv jsme již prošli řadou fází přes lego, panenky a jiné hračky, které jsou dnešním dětem v tomto moderním světě podprahově podsouvány při každé příležitosti, již delší dobu se tato malá holčička „zbláznila do pand“. Ano, panda velká je její oblíbené zvíře. Tím to ale nekončí. Pandy máme doma všude, nespočet plyšových zvířat, knížek pro děti o tomto malém savci čeledi medvědovitých, encyklopedií, videí, obrázků, pohlednic, ložního povlečení a jiných drobností se vzorem pandy má kolem sebe toto malé dítko nespočet. Pandy se tak staly naší denní společností. Ale i to ovšem není konec příběhu. Anetka si trvá na svém a chce je vidět na živo a nejen vidět, již teď nám opakuje a tvrdí, že až vyroste, poletí do Číny, kde se o pandy bude starat.
Čína se tak stala pro nás virtuální domácí lokalitou a možná i budoucím domovem některým členů naší rodiny. 

0 Komentářů

Napište komentář

©2024 Ženy s.r.o.

nebo

Přihlášení

nebo    

Zapomenuté heslo

nebo

Create Account