Včera jsem přijela domů a bylo zataženo. Po dlouhé době mraky, chládek a začínalo krásně pršet. Áaach… moc jsem se těšila, až se ochladí a v našem podkrovním bytě klesne teplota pod 27 stupňů.
Taky jsem měla ten pocit, znáte to, že vás nic neláká ven, vlastně tam ani nemá smysl chodit, protože byste se hned vrátili domů promoklí. Co budu dělat? Napadlo mě. Spousta možností.
Od úklidu, přes vaření, práci na počítači až po třídění papírů do účetnictví. Ale pak na mě vykoukla role papíru, která se už několik měsíců povalovala na polici pod stropem. Byla to podložka připravená k tvorbě osobní koláže. Takové té koláže, kam skrze obrázky, barvy či slova vyjádříte své touhy, sny a vize.
Připravila jsem si ji už začátkem roku, vzala jsem si na to pořádně velkou čtvrtku, ani A4, ani A3, ale něco mnohem většího. Navíc jsem tu bílou plochu přelepila zlatým papírem z dmka. Jako milovnici symboliky mi to přišlo prostě geniální! Papír z dmka je totiž z jedné strany zlatý a z druhé stříbrný, tedy jako jin a jang, muž a žena, prostě jednota protikladů 🙂
Nahoru jsem napsala nějaká hesla a provizorně tam nalepila několik fotek. Tahle skorokoláž si ale své místo nikdy nenašla. Skončila na polici.
Mezitím jsme s kamarádkou pořádali …jak jinak než symbolicky…na den jarní rovnodennosti pro přátele workshop tvorby osobní koláže. Čekala jsem, že si ji tam vyrobím.
Vše ale nabralo trochu jiný spád. Díky malé chybce v mailíku, kterou jsem neřešila, se stalo, že část lidí přišla dvacátého března a druhá část dvacátéhoprvního. Trochu zmatek, trochu trénink, dva workshopy a dvě koláže. Ale ani jedna moje osobní.
Vystříhala jsem si tam aspoň hromádku obrázku a hlášek s tím, že se brzy vrhnu na svoji osobní koláž.
A nic. Žádný impuls.
Výstřižky ležely, zlatostříbrnobílé čtvrtky ležely a já pořád čekala na signál, který nepřicházel.
Při úklidu jsem po měsíci našla hromadu časopisů a pustila do stříhání. Vznikla tak druhá hromádka vystříhaných obrázků, nápisů a fotek.
A zas nic. A čas plynul. A signál nepřicházel.
Až včera.
Najednou to přišlo. Ochladilo se a já zas měla chuť tvořit a dělat. Pustit se do věcí.
Vytáhla jsem podložku, koukám na ní a bliklo mi. Aha. Teda ta je fakt velká. Se nedivím, že to ještě není hotové. Komu by se do toho chtělo…zaplňovat tak velkou plochu.
A takhle to mám. Jsem trochu hrrr a tak se mi stává, že chci všechno a nejlépe hned a někdy si ukousnu moc velké sousto. Přitom to po mě nikdo nechce. Jen můj malý vnitřní megaloman. 🙂
Dobře. Ale nemám tím pádem podložku. Nevadí. Něco určitě najdu.
Starý kalendář s keltskými motivy. To ne. Má to být nové, ne staré. Ale pak na mě vykoukne sice stará, ale bílá čtvrtka a z hromádky výstřižků vypadne věta vystřižená pro koláž „harmonické spojení starého s novým“. Aha. Tak je to ono.
Ta čtvrtka má úplně skvělý rozměr, je tak akorát. Ani velká, ani malá. Můžete se rozmáchnout, ale velikost vás nezaskočí.
Požádám o vedení, aby koláž vznikala intuitivně a pak už se jenom dívám, co moje ruce na podložku skládají.
Nahoře se hned zkraje objeví nápis „Nové vydání“. To je fakt. Tohle je úplně nové vydání, nová vize.
Skládám, stříhám, posouvám, znovu lepím. Nápis Nové vydání nahrazuje nápis „Vlastní cestou“.
Probírám se obrázky, které jsem si vystříhala skoro před půl rokem a vidím, jak spousta z nich mi už nic neříká. Nebo se musím smát, co jsem si to na tu koláž připravila. Třeba obrázek kluk a holka, asi tak patnáct let, vedou se za ruce. Ona má kostkovanou skládanou mini a dlouhé blond vlasy a on je hubený a vlaje na něm černé triko. Jak by asi tohle přání vyřešil Vesmír, kdyby se ocitlo na mojí koláži? 🙂
Tak…a mám skoro hotovo. Nemám jen lepidlo, abych vše nalepila.
Rozhodnu se nedodělanou koláž přemístit do ložnice. V obýváku spí naše dvě kočičky, které by mi celou koláž s chutí rozmetaly, kdyby zjistily, že tam jen tak sama leží.
Hlavou mi běží… kočky spí, nebudu je přeci budit. Radši koláž přenesu ložnice. Pokládám papír pomalu na zem a…obrázky se mi rozletí do všech stran. Jaké z toho asi plyne ponaučení? Hmmm.
Vybíhám pro lepidlo a pár dalších věcí. Mezitím dorazila moje dcera. Povídáme si a já se těším, až koláž dodělám.
Tak a je hotovo. Kochám se svým dílem a postupně vstřebávám dojmy. Nesnažím se vysvětlit si logicky, proč je na mojí koláži třeba královská svatba nebo hadi. Prostě to tam patří.
Koláž se mi líbí taková, jaká je a to je nejdůležitější.
Dopisuji tenhle článek a jsem zvědavá, jestli to bude vlastně vůbec někoho zajímat.
Mě to bavilo, třeba bude i někoho jiného. A třeba ne.
Tak díky, že jste dočetli až sem. 🙂
Jak jsem vyráběla
-
Hojnost vs. kolize….. – na sobotu 17.02.18
TerezaPyrchalová||Osobní rozvoj a podnikání
Hojnost vs. kolize….. – na sobotu 17.02.18 Dny hojnosti jsou v únoru poznamenané kolizí znamení dne a roku, tedy...
-
Očista, detoxikace. Zasloužíme si odpočinek
KamilaKřivčíková||Osobní rozvoj a podnikání
Proč je vhodné začít s očistou právě v podzimním období? Detoxikací tělo nejen zbavujeme nahromaděných škodlivých látek, které se v něm nahromadily,...
-
Duchovní význam žlutých polí…
Leni Lipenská My jsme Tvůrci||Osobní rozvoj a podnikání
Normálně se do politiky nemíchám. Jednak ji moc nesleduji, ty podstatné zprávy se ke mě vždy dostaly, když měly,...
-
Myšlenkou k úspěchu
Lenka Spurná (Krones)||Osobní rozvoj a podnikání
Možná to znáte, ale osobní změny často začínáme podnikat až ve chvílích, kdy máme osobní krizi. Znám to. Musela...
-
Dejte průchod svým pocitům! Dělejte věci, po kterých toužíte. Nebojte se dopředu prohry
Blogerka Michaella||Osobní rozvoj a podnikání
Kolikrát jste chtěli něco udělat nebo si strašně moc přáli určitou věc mít a zažít, ale vaše ego nebo...
-
Mini bábovky aneb já ho z tý kuchyně nedostanu :D
BohdanaJinochová||Osobní rozvoj a podnikání
Hezký den, už jsem Vám před pár týdny psala, že jsme se vsadili s přítelem, že upeče perníčky –...
-
Čím začít, když je v háji VŠECHNO?
JolanaFišerová||Osobní rozvoj a podnikání
“Vy si to představujete hrozně jednoduše!”, dostávám někdy reakci na svoje návrhy, jak byste mohli změnit a zlepšit svoji...
-
Proč nedokážeme odolat psím očím?
Jiří Hudeček||Osobní rozvoj a podnikání
Proč nedokážeme odolat psím očím? Znají to nejen majitelé psích mazlíčků. Podíváte-li se zvířeti do očí, zaplaví vás hřejivý...