Jsme více jak měsíc vytrženi z běžného života a režimu, který jsme měli zajetý – do práce, z práce, ve svém volnu toho také stihnout co nejvíc…zapomínali jsme sami na sebe, nevážili jsme si toho, co máme a v mnoha věcech jsme jeli na dluh. Někdy se s námi lidmi nedá “mluvit” jinak, než že nás postaví před výjimečnou situaci, kdy jsme na tvrdo tváří v tvář postaveni tomu, čemu jsme se tak dlouho vyhýbali. 

Tak dlouho jsme nerespektovali přírodu, těžili jsme, chtěli jsme víc a víc a raději jsme zavírali oči nad tím, jak jsou naše zdroje devastovány, až jsme byli donuceni se zastavit a zůstat na chvíli jen sami se sebou.

Jsme tak donuceni opravdu zpomalit, možná se i opravdu úplně zastavit. A protože jsme zvyklí fungovat a jet v běžném životě opravdu rychle, zapomínáme na sebe a vše odkládáme, je toto období karantény pro velkou část společnosti něčím, s čím neumí nakládat. Vnímám, jak i tato situace v každém z nás vyvolává různé emoce. Probouzí v nás vzorce našich reakcí, které se obrovskou rychlostí hrnou z našeho podvědomí. A je na každém z nás, zda se těmi emocemi necháme ovládnout a vláčet nebo je vědomě prožijeme. 

Ano, může jít o smutek, úzkost či jiné skličující emoce, kterým jsme se dlouho vyhýbali. Ale abych tyto emoce mohli nechat odejít, je třeba si je nejprve prožít. Dovolme sami sobě cítit se smutně, ale neulpívejme na dramatičnosti příběhů, které budou náš kotlík smutku, zlosti, křivdy nebo sebelítosti rozdmýchávat. 

Na co zaměříme naší pozornost, to poroste. 

Snažme se tak každý pochopit své emoční vzorce a své bolestné já. Není to příjemné, ale každá taková situace vždy rozkryje nějaké zranění, které pak máme příležitost pochopit, přijmout a transformovat. Všechno zlé je pro něco dobré. A tak si dovolme probouzet v sobě samých důvěru, sebelásku, radost a sebevědomí.

Zkusme toto využít jako příležitost pro sebe a ptejme se sami sebe:

Které situace v mém životě mne neustále vyvádí z rovnováhy?

Znám své emoční vzorce?

Co s nimi mohu udělat a co chci dělat?

Dovolme si transformovat vztek ve světlo

Když s námi cloumá vztek či jiná zoufalá emoce a chceme se zklidnit, pak můžeme zkusit následující:

– Sundejme boty a jděme se projít někam, kde se budeme moci uzemnit

– Lehněme si na zem nebo se pevně postavme, zavřeme oči a soustřeďme se na svůj dech

– S každým svým výdechem vypouštějme svou emoci do země a představujme si, jak odtéká do hlubin Země, kde se vstřebává jako obrovská energie, která není zlá ani dobrá. Každou myšlenku, která nám vyskočí z podvědomí si prohlédněme a s výdechem ji vypusťme do země. 

– S hlubokým nádechem nadechujme světlo plné lásky a vděčnosti. 

– Propadněme se do pocitu prostého bytí tady a teď.

0 Komentářů

Napište komentář

©2024 Ženy s.r.o.

nebo

Přihlášení

nebo    

Zapomenuté heslo

nebo

Create Account