Častokrát mě inspiruje něco, jak je napsané, vyfocené, natočené,…. říkám si wooow, to je krása. Cítím se oslněna a říkám si “to chci taky”…
Jenže PAK nezřídka přijde okamžik, kdy ty věci poznám zblízka, doopravdicky, mám nějakým způsobem možnost nahlédnout… a vidím, že to bylo jen pozlátko, co se hezky třpytí. Tímto svým blogem nenarážím na nic konkrétního, je to jen malé zamyšlení o tom, jak uchopit inspiraci..
…a došla jsem k několika závěrům:

    že nejvíc mě inspirují lidé, kteří “to” nekřičí do celého světa, kteří jednoduše žijí (a záměrně nepřidávám to, co říkají)…. prostě žijí,
    že inspirace nemusí být kopie, že to není o inspiraci ctrl+c –  ctrl+v – pro inspiraci je hodně prostoru a jestli se mi líbí, že ten človek cvičí něco, tak já nemusím cvičit přesně  to stejné, ale třeba mě inspiruje jen část, nebo způsob, jakým to dělá… a já si z toho vezmu to, co potřebuju a podobně to platí u jiných věcí,
    že inspirace je i v negativním slova smyslu – někdo dělá něco, co se mi nelíbí a tím mi připomene, že tohle v jiném podání dělám taky a mám s tím přestat, nebo že tohle “existuje taky” a já aspoň vím, co fakt ne-e,
    že neustálá inspirace nestačí, že máme především žít a pokud můžeme, aplikujme inspiraci v reálném světě
    že neinspirují jen velké řeči, ale i malé činy
    že každý z nás je inspirací
    že tvořit na základě inspirace je mnohem lepší než na základě motivace (to budou vědět hlavně příznivciAbrahama, jak to myslím)

Inspiruje mě toho opravdu hodně, ale tak nějak mám pocit, že opravdu nejčistější a nejpravdivější inspiraci najdu v přírodě. Nenásilná, krásná a moudrá ….
Tak hodně inspirace i vám! Zlata ♥

0 Komentářů

Napište komentář

©2024 Ženy s.r.o.

nebo

Přihlášení

nebo    

Zapomenuté heslo

nebo

Create Account