Tento web využívá cookies. Jeho používáním s tím vyjadřujete souhlas. Více informací

avatar
Marky Volf
Vloženo 22. 7. 2019
Líbí se mi

I motýli pláčou - Proč já?

avatar
Marky Volf
Vloženo 22. 7. 2019
Líbí se mi
I motýli pláčou - Proč já?

I motýli pláčou - Proč já?

Z knihy I MOTÝLI PLÁČOU 

 

119.

14. března, pondělí – Proč já?

 

Zajít si koupit čerstvý chléb anebo pár pomerančů, a vrátit se domů bez toho, aby mě někdo na ulici nezastavil a nevyptával se na mé zdraví, je téměř nemožné.

Už mě zahlédla a bez okolků ke mně míří jedna vesnická drbna. Je to zavalitá žena, která nikdy nepracovala. Věnuje se početné rodině, jak je tu zvykem. Každý den se u ní schází na oběd synové se snachami a s jejich dětmi. Zbývající čas tráví shromažďováním místních drbů, aby je na druhém konci ulice vylíčila a něco pikantního si přidala. 

„Chudák holka. Bojovala s rakovinou, už jen to samo o sobě nebyla procházka růžovým sadem, ale to že tu nechala dvě malé děti...“ odmlčí se, asi se nad tím do hloubky zamyslela. „Zato její manžel! Ten se z toho oklepal cobydup. Jen si představ... Žena mu umírá a on už má ženskou v záloze.“ Zatváří se znechuceně.

Povídá mi, že i kolegyně její sestry z práce je nemocná. Nekonečný seznam jmen nebere konce.

„Jo, a co Sam? Ten s tou zákeřnou nemocí zápolí roky.“

Jestli s tím kecáním nepřestane, pravděpodobně se rozbulím, nebo jí jednu vrazím.

„Někde jsem četla, že na vině je nadměrné používání mobilu… nějaké vlny...“

Tak a dost, vážně dost. Pevně stisknu zuby, a pokouším se ovládnout vztek.

Zarazila se. Na sekundu se odmlčela.

„Ty?“ zeptá se.

Nechápu.

„Proč zrovna Ty?“ zeptá se znova, jako kdyby jí právě došlo, že mám rakovinu, že moje pleš není poslední výkřik mody.

Naše nechápavé pohledy se setkaly. Ona nechápe, proč já? Já se divím, proč se mě na to ptá? Co je to za pitomou otázku?

„Proč já? Tak to mělo být nějaké dítě, stařec?... Ty?... Je to ruleta... prostě si nevybereš. Je řada na mně,“ vybuchnu. To jí konečně zacpalo pusu.

Nezaobírám se otázkou, proč já? Zda jsem si rakovinu nějak přivodila sama? Nikdy jsem nekouřila, sportovala jsem, žila zdravě... a že mám mobil pořád u ucha? Na tyhle prázdné žvásty nemám čas a ani sílu. Jediný, co mě štve, že je to nyní... teď když jsem začala konečně žít.

 

Naším úkolem v životě je šít sny a rozplétat uzly, ty z minulosti i ty současné, abychom se posunuli vpřed s nespoutanou volností. Život je plný skrytých významů… musíme je hledat. Musíme být moudrým tkalcem našich příběhů.

Nicméně… žádný poklad nenajdeš na rozkvetlé louce, ty se nacházejí v rozvalinách temných hradů, v potopených lodích v hlubinách moře, na pustém ostrově… proto hledej ve svém nitru… pod troskami radosti a smíchu.

Myslíš si, že už tam nic není? Jen bolestná prázdnota? A i přesto, věř mi… i v rozvalinách září puklinou ve zdi slunce. Podívej se lépe. Otevři oči… najdi v sobě dimenzi, kde mohou sny nadále růst ve štěstí, bez temných mraků a chladných větrů.

     

   Pokud vás úryvek zaujal kontatkujte mě prosím

Vaše Marky Volf (autorka knihy I MOTÝLI PLÁČOU)

 

Foto: Ivana Dostálova 

Místo, kde můžeš psát a diskutovat

Pro možnost vložit komentář musíte být přihlášena.
Antalya
Antalya 23. 7. 2019

S doktorkou jsme se domluvily na spec.cvicích, které by měly potlačovat moji nemoc., upozornila mě, že začátku mi bude spíše hůře než si tělo zvykne na zátěž a tak se každé ráno probouzím a doslova mě bolí každý sval v těle a tak si říkám holka jednou bude lépe a zase budeš na svět koukat líp. jen musíš ten začátek vydržet. CHtěla jsem tím říci, že se mi líbil celý článek a nejvíce konec článku.

Odpovědět
avatar
Marky Volf 23. 7. 2019

děkuji a držte se

lemur
lemur 23. 7. 2019

Odpovědět
avatar
Marky Volf 23. 7. 2019

ŽENY s.r.o. v číslech

2 922
testovaných produktů
85 591
registrovaných inspirativních žen
165 073
vložených hodnocení

Chci odebírat novinky na svůj email.