Tento web využívá cookies. Jeho používáním s tím vyjadřujete souhlas. Více informací

avatar
Marky Volf
Vloženo 30. 7. 2019
Líbí se mi

I motýli pláčou - noční můry

avatar
Marky Volf
Vloženo 30. 7. 2019
Líbí se mi
I motýli pláčou - noční můry

I motýli pláčou - noční můry

Z knihy I MOTÝLI PLÁČOU

 

140.

     Noční můry

 

Celý den svítilo slunce, bylo až k nevíře, že se k večeru obloha změnila v jednu černou plochu. Musela jsem si od Soni půjčit deštník. Strašně se rozpršelo, já se vrátila promáčená domů a naslouchala úderům kapek. Bydlím v podkrovním bytě, a tak když prší, je to úplný koncert.

Posledních pár dní se cítím unavená, unavená tím vším, nejen léčbou. Hlavou se přelévá pulsující bolest a já se nedokážu soustředit. Chtěla bych psát a nějak mi to nejde, ne že bych nevěděla, o čem psát, jen nevím, jak správně seřadit slova. Chybí mi hodiny strávené ťukáním do klávesnice, to pak slova tančí po obrazovce jako ty kapky vody po střeše. Jenže pokaždé, když jsem zapnula počítač, zvonil telefon… mluvila na mě maminka, nebo mi bylo zle… a tak jsem se zvedla a monitor přeskočil na úsporný režim, myšlenky se kupily, až to bolelo.

Volala jsem Danielovi, hovor nebral. Odepsal mi, že se vysprchuje a pak se ozve. Netrpělivě sleduji hodiny na zdi, minuty se vlečou. To se hodinu koupe, nebo zase není sám? 

Ani nevím proč, ale plná zmatených myšlenek vezmu papír.

 

 

Bolestná lásko,

  Půjčila jsem si deštník, červený deštník, aby mě bylo pořádně vidět, a i přesto, že jsem se snažila vyhýbat se kapkám, klouzaly mi dolů po tvářích. Byla mi zima, ale slaná voda pálila na kůži. Tak jako déšť omývá prach ze zaprášených aut, slzy odnášejí bolest.

 

Někdy je tak těžké věřit, když říkáš, že jsi se mnou, že do mě vkládáš naději. Neměl jsi mi dát dva tisíce úsvitů s jednoduchým úsměvem, jako by byly samozřejmostí...

Nic nežádám, snad jen o trochu klidu. Vím, že můj život je jen moje sázka, můj boj. Jen nevím, zda mám dál sílu běžet… možná mě opouštějí síly, možná… Možná už nechci čekat, až se uvolní místo...

 

Odpusť mi.

 

Přidávám cukr do čaje. Nevím, proč to dělám. Obvykle ho piju hořký nebo s medem. Možná dnes potřebuji příměří. Jako druh daru, osladit si den. Anebo si uvědomuji, že potřebuji spousty energie. Míchám a čekám, až se ochladí.

 

Myslím na nás a zavřu oči. Z šálku stoupá pára a já si nepamatuji na teplo tvého objetí... Vzpomínám si na zimu, na to, jak mi mrzne srdce.

 

Kdybys tu byl, viděl bys sen, který každou noc trápí moje tělo. Tmavé kruhy pod očima a nechuť spát. Možná by stačilo vzít mě do náručí a ty můry by odletěly. Možná by stačilo jen rozsvítit pouliční lampu jako světlo naděje.

 

Nechtěla jsem, ale dnešek mě vytlačil na ulici v deštivý den, aby mě pohltila vůně a pocity. Cítila jsem se ztracená ve městě, které znám. Na kalužích se tvoří bubliny, déšť nabírá na síle a baliček kapesníků už mi nestačí.

 

Upíjím horký nápoj, toužím zahřát studené srdce a netuším, jak otupit bolest.

 

  pokud vás úryvek zaujal neváhejte mě kontaktovat

vaše Marky    

Místo, kde můžeš psát a diskutovat

Pro možnost vložit komentář musíte být přihlášena.
Jasper
Jasper 1. 8. 2019

Tuto knížku si musím přečíst celou. Zatím mě celkem zaujala

Odpovědět
avatar
Marky Volf 1. 8. 2019

moc děkuji za projevený zájem ...

Antalya
Antalya 31. 7. 2019

Nějak se mi nedostává slov, možná proto, že některé pocity znám až moc dobře

Odpovědět
avatar
Marky Volf 31. 7. 2019

to asi většina žen

lemur
lemur 31. 7. 2019

Odpovědět
avatar
Marky Volf 31. 7. 2019

ŽENY s.r.o. v číslech

2 922
testovaných produktů
85 591
registrovaných inspirativních žen
165 073
vložených hodnocení

Chci odebírat novinky na svůj email.