To je síla. Nemůžu uvěřit, že takovéto počasí může být ještě začátkem května. Prožila jsem v ČR čarodějnice, svátek práce a včera tak důležitý den vítězství nad fašismem a jako bychom se vrátili do roku 1945. Naštěstí tedy jen počasím, které připomínalo konec světa.
To mi připomíná Hitlerův konec. V týdnu jsem viděla dokument o jeho sebevraždě, kterou spáchal 30.4.1945 se svojí tehdy již ženou Evou Braunovou. Je až neuvěřitelné jakou lásku a oddanost musela k tak bezcitnému člověku cítit! Vzala si ho a za pár dní spáchali společně sebevraždu. Ty okamžiky před tím, to muselo být psycho. Vědět, že si někoho berete proto, abyste se pak mohli společně zabít… 
Každopádně Hitler je již dávno mrtvý. Ten už nám mnoho potíží nezpůsobí. Kdo nám teď působí určité potíže je Andrej Babiš. Prý koupil podhodnocené dluhopisy a po zakoupení dostal ještě jednou tolik při rozdělování zisku firmy. No tak neberte to?! A ještě k tomu prý neplatil daně. Nevím, kde je pravda a jak to vlastně je a myslím si, že už to stejně nikdo doopravdy nezjistíme. Každopádně věřím v karmu a v to, že každému se vrátí energie, kterou vydal. Každý strůjce svého štěstí…

Člověk je soubor vzpomínek, zážitků a zkušeností

O tom jsem ale vůbec mluvit nechtěla. Chtěla jsem mluvit o tom, jak příšerné je vrátit se po 4 měsících úžasného cestování po jihovýchodní Asii do takové zimy! Chtěla jsem se obecně zimě vyhnout a vrátit se až do tepla, ale nevyšlo to. A tak bych se mohla dál trápit a nadávat, ale já se radši vracím zpět do buddhistického chrámu nebo do deštného pralesa. Alespoň ve vzpomínkách. Už jsem konečně pochopila, že nás tvoří zážitky a zkušenosti. Vždyť náš život je soubor vzpomínek, zážitků a zkušeností! A jestli má smysl do něčeho investovat tak je to právě do těchto věcí! Ty nás tvoří, ty v nás zůstávají!

Je libo buddhistický chrám nebo deštný prales? 

Cestovala jsem dohromady téměř 4 měsíce. Procestovala Thajsko, kde jsem prožila úžasný 21 denní pobyt v buddhistickém chrámu. Dále jsem prožila úžasné 3 týdny na thajském ostrově Koh Phangan. Na ostrově, který má doopravdy srdce. Na ostrově Koh Samui mě po pár hodinách požahala medúza a já skončila na noc v nemocnici. Ještě teď mám na břiše vzpomínku, snad to jednou zmizí…
V půlce února jsem přelétla do Indonésie na Sumatru do deštných pralesů. Tam spolek www.pralesdetem.cz pořádá dobrovolnické programy v deštném pralese a u oceánu. Nedokážete si představit, jak obrovský zásah to vrylo do mého srdce. Taková nádhera a spojení s přírodou! Vrátila jsem se sama k sobě, ke svojí přirozenosti a uvědomila si, jak moc se v civilizaci vzdalujeme přírodě a jak moc zapomínáme na to nejdůležitější,co máme. Na naší krásnou Planetu (sorry, nedokážu napsat Planetu s malým p…)! Po práci v pralese jsme přejeli čistit oceán od plastu a dalších odpadků. Opět úžasné pocity toho, že alespoň trochu v něčem můžeme pomoci a zkrášlit místa, kde nádherné obrovské želvy Karety chodí klást vajíčka a kde vzniká nový život.
 
Celý článek k přečtení zde: 
http://blog.veronikapetrova.cz/2017/05/09/hitler-babis-pankrac-servac-bonifac-a-ta-ukrutna-zima/

Vaše Veronika Nikita 
 

0 Komentářů

Napište komentář

©2024 Ženy s.r.o.

nebo

Přihlášení

nebo    

Zapomenuté heslo

nebo

Create Account