Nepamatuju, kdy se ve mně touha stále furt něco upravovat.. S četbou určitých typů knih, především filozofických na prostá témata jako LÁSKA, KDO JSEM a jiné, jsem si tak nějak v hlavě začala rovnat ŠUPLÍKY. Nechtěla jsem, aby se můj život točil především kolem věcí. No a jelikož v té době jsem byla, řekla bych, docela nadšený shopaholik, především šlo-li o módu, rozhodla jsem se svému materiálnímu JÁ odlehčit právě tam.
Došlo tedy i na šuplíky ve skříni. PRASKALY VE ŠVECH, a to i přes to, že pravidelně probíhala jarní očista, kdy část oblečení putovala na dobrou věc, jiná po rodinných příslušnících, další po kamarádkách. A jestli si teď myslíte, že vám svojí debordelizaci popíšu jako vyhození věcí na jednu hromadu a zbavení se většiny, tak to ani náhodou. Byl to běh na dlouhou trať a někdy jsem s tou svojí KEBULÍ, přesvědčenou o tom, že TOHLE budu určitě jednou POTŘEBOVAT, opravdu hodně zápasila. Přišla jsem na to, že na sebe musím být hodná. Víte, ony ty extrémy jsou ošemetný a nic se nemá přehánět, takže jsem to vzala postupně.
Ideální je si debordelizaci rozdělit na několik částí, do několika dní, týdnů, kdy ze své skříně postupně dáváte stranou věci, které:
• nenosíte už nějaký ten pátek,
• škrábou vás, koušou, odstávaj,
• vypadáte v nich jak pomeranč,
• připomínají vám první pusu nebo cokoli jinak významného (upřímně, stejnak je to ve vaší hlavě, tak na co ten svetr, co už vám není..hm? ),
• dopnete je s pomocí vyšší moci,
• byly dárek, který si obléknete, když se chystáte na návštěvu k tomu, kdo vám daný kousek z lásky nebo možná jen pocitu beznaděje, že neví, co vám má DÁT, koupit,
• docela ujdou, ale nosíte je jednou za uherák.
Všechny tyhle a možná ještě další kousky oblečení jsem postupně vyřazovala ze své skříně.
POSTUP? Nejdůležitější je si celý proces zpříjemnit. Pozvala jsem si vždy tedy minimálně jednoho člena rodiny (protože ti to s vámi většinou myslí opravdu dobře a budou tedy říkat pravdu), zapla seriál nebo hudbu, připravila něco k snědku a zábava byla na světě. Důležité je, že všechny věci nemusíte hned DÁVAT pryč, zkuste je jen dát do tašky a nechat je někde v koutě odpočívat, nevrátíte-li se k nim po týdnu, dvou, třech, je na čase říct bye bye.
Nicméně debordelizace se samozřejmě netýká jen šatníků. Já s ním logicky, jakožto žena s chutí vypadat k světu, začala, ale po otevření šuplíků u stolu nebo otevření krabic pod postelí začne další zábava. No a tam už jsem na sebe byla tvrdší. Většina šla z domu. Jediné, co zůstalo, byly věci vskutku PRAKTICKÉ + neřest z dětsví a puberty, což jsou pohledy a dopisy. Ty hold zůstanou v horní polici ve skříni. ???? KAŽDEJ MÁME NĚCO, VY MOŽNÁ TEN SVETR. ???? A pocit z celého procesu debordelizace? No bájo největší! Nejprve máte DOJEM, že vám srdce pukne žalem, a ejhle, ona ta rána, kdy se nehrabete v hoře oblečení, nebo kdy na stole není žádná kravina a v šuplíku víte, kde co je a proč, jsou najednou slastí. Jako FAKT, mohu jen doporučit! \
Místo, kde můžeš psát a diskutovat
Taky jsem si teď dělala doma úklid v šatníku, když je teď ta karanténa a musím říct, že jsem byla celkem překvapená, kolik nepotřebného oblečení jsem v něm objevila. Hned jsem je poslala na online tržiště https://www.onlinesekac.cz/ , tak snad oblečení poslouží někomu dalšímu.
snažím se, ale je to těžké
Také si občas udělám vítr ve skříni. Když jsem to udělala naposled, vyřadila jsem spoustu věcí, které mi už tehdy vůbec nechyběly nebo byly malé=nenositelné. Byl toho celý pytel, který jsem dala své švagrové s 15ti letou neteří, aby si případně něco vybraly. Bohužel mi toho pořád zůstalo strašně moc a nevím, co s tím. Zúčastnila jsem se už i 1bazárku, ale prodalo se málo. Asi to celé odnesu Červenému kříži, ale obávám se, že tam moc vhodného pro ženy v nouzi nebude, krom běžných triček tam jsou kousky spíše do kanceláře...