Nepamatuju, kdy se ve mně touha stále furt něco upravovat.. S četbou určitých typů knih, především filozofických na prostá témata jako LÁSKA, KDO JSEM a jiné, jsem si tak nějak v hlavě začala rovnat ŠUPLÍKY. Nechtěla jsem, aby se můj život točil především kolem věcí. No a jelikož v té době jsem byla, řekla bych, docela nadšený shopaholik, především šlo-li o módu, rozhodla jsem se svému materiálnímu JÁ odlehčit právě tam.

Došlo tedy i na šuplíky ve skříni. PRASKALY VE ŠVECH, a to i přes to, že pravidelně probíhala jarní očista, kdy část oblečení putovala na dobrou věc, jiná po rodinných příslušnících, další po kamarádkách. A jestli si teď myslíte, že vám svojí debordelizaci popíšu jako vyhození věcí na jednu hromadu a zbavení se většiny, tak to ani náhodou. Byl to běh na dlouhou trať a někdy jsem s tou svojí KEBULÍ, přesvědčenou o tom, že TOHLE budu určitě jednou POTŘEBOVAT, opravdu hodně zápasila. Přišla jsem na to, že na sebe musím být hodná. Víte, ony ty extrémy jsou ošemetný a nic se nemá přehánět, takže jsem to vzala postupně.

Ideální je si debordelizaci rozdělit na několik částí, do několika dní, týdnů, kdy ze své skříně postupně dáváte stranou věci, které:
• nenosíte už nějaký ten pátek,
• škrábou vás, koušou, odstávaj,
• vypadáte v nich jak pomeranč,
• připomínají vám první pusu nebo cokoli jinak významného (upřímně, stejnak je to ve vaší hlavě, tak na co ten svetr, co už vám není..hm? ),
• dopnete je s pomocí vyšší moci,
• byly dárek, který si obléknete, když se chystáte na návštěvu k tomu, kdo vám daný kousek z lásky nebo možná jen pocitu beznaděje, že neví, co vám má DÁT, koupit,
• docela ujdou, ale nosíte je jednou za uherák.

Všechny tyhle a možná ještě další kousky oblečení jsem postupně vyřazovala ze své skříně. 
POSTUP? Nejdůležitější je si celý proces zpříjemnit. Pozvala jsem si vždy tedy minimálně jednoho člena rodiny (protože ti to s vámi většinou myslí opravdu dobře a budou tedy říkat pravdu), zapla seriál nebo hudbu, připravila něco k snědku a zábava byla na světě. Důležité je, že všechny věci nemusíte hned DÁVAT pryč, zkuste je jen dát do tašky a nechat je někde v koutě odpočívat, nevrátíte-li se k nim po týdnu, dvou, třech, je na čase říct bye bye.

Nicméně debordelizace se samozřejmě netýká jen šatníků. Já s ním logicky, jakožto žena s chutí vypadat k světu, začala, ale po otevření šuplíků u stolu nebo otevření krabic pod postelí začne další zábava. No a tam už jsem na sebe byla tvrdší. Většina šla z domu. Jediné, co zůstalo, byly věci vskutku PRAKTICKÉ + neřest z dětsví a puberty, což jsou pohledy a dopisy. Ty hold zůstanou v horní polici ve skříni. ???? KAŽDEJ MÁME NĚCO, VY MOŽNÁ TEN SVETR. ???? A pocit z celého procesu debordelizace? No bájo největší! Nejprve máte DOJEM, že vám srdce pukne žalem, a ejhle, ona ta rána, kdy se nehrabete v hoře oblečení, nebo kdy na stole není žádná kravina a v šuplíku víte, kde co je a proč, jsou najednou slastí. Jako FAKT, mohu jen doporučit! \