Tento web využívá cookies. Jeho používáním s tím vyjadřujete souhlas. Více informací

avatar
Marky Volf
Vloženo 30. 6. 2019
Líbí se mi

Focení v Pragovce

avatar
Marky Volf
Vloženo 30. 6. 2019
Líbí se mi
Focení v Pragovce

Focení v Pragovce

Spousta lidí se mě ptá, jakým způsobem mi vydání knihy I MOTÝLI PLÁČOU ovlivnilo či změnilo život. Když jsem psala první řádky, začali mi přicházet zprávy od mích čtenářů a už to bylo úžasné. Když kniha vyšla, oslovovali mě naprosto cizí lidé a dnes jsou z nich mí přátele, někdy pouze virtuální, ale s mnohými se setkám osobně. A stává se, že s takového setkání se stane splynutí duší.

Před několika dny mě naprosto nečekaně oslovila fotografka Ivana Dostálová. Otevřela jsem odkaz na její web, prohlédla si její díla a začetla se do jejich řádků… Nebylo dál nad čím přemýšlet. S obrovským nadšením jsem focení přijala. A opravdu… jsme naladěné na stejnou vlnu.    

Fotili jsme na Pragovce ART District, kde má Ivana atelier. Kdysi to byla továrna, a ještě dodnes to tu páchne starým olejem. Atmosféra je tu však fantastická. Jako kulisy nám posloužili omšelé zdi, oprýskaná okna, dveře, s kterých čas sloupal barvu, točité schody pokryté prachem a dlouhé chodby s prodřeným linolem. Fotili jsme přes tři hodiny, pětkrát jsem se převlékla, umírala horkem a párkrát i strachem, když jsem se vykláněla v třetím patře přes zábradlí – na zádech jsem, ale měla křídla od anděla, tak se mi přece nemohlo nic stát … Byla jsem spoutaná provazem, tak jako nás svazují vztahy. Vykukovala ze dveří, s touhou ty dveře zavřít a objevovat nový svět. Foukala jsem do pírek, aby letěli volně jako mé myšlenky. Vdechovala vůni květin, tak jak nasávám život, každý den. Jako bychom listovali mou knihou, mým příběhem.

Ty hodiny utekly to jako voda. Je to nezapomenutelný zážitek, maximálně jsem to užila. Ivana je nejen vynikající fotografka a malířka, ale hlavně skvělá žena. A i touto cestou ji děkuji, za nádherný den plný emocí.  

FOTO: jen malá ochutnávka z focení.

Zde cituji z blogu Ivany Dostálové:

 Do „snílkovské“ výstavy patří, tak nějak přirozeně, i série „Lost in the City“ – symbolické hledání bezpečí, zázemí, blízkosti, lásky a vlastní podstatnosti v dnešním anonymním světě – malý chlapeček, ty, já, každý z nás, my všichni, hledáme blízkost, bezpečí, lásku a vlastní podstatnost ve velkém prázdném městě plném anonymity. A aniž by si to malý chlapeček uvědomoval, jeho čistou duši chrání síla jeho vlastní fantazie. A možná i někdo další … A aniž bychom si to my sami uvědomovali, láska někoho, koho nevidíme nebo nemůžeme mít na blízku, je už s námi a chrání naše hlasitě křičící srdce před prázdnotou …
Sníme o tom, že se naše sny vyplní, žijeme nadějí, že se ztracené vrátí, všichni jsme v hloubi duše stále dětmi, které věří v čistou lásku a přátelství, utíkají do světa pohádek, snů a fantazie, aby si nemuseli připustit, že jsou i sny, které se už nesplní nikdy… Do výstavy We Are All Dreamers jsem vybrala fotografie, ve kterých vlastně v každé najdete naději, poselství toho, že stále věříme ve sny, které se vyplní, že stále věříme v dobrotu, v dítě skryté v každém z nás, zázraky dějící se okolo nás, když je dokážeme vnímat i v lásku, kterou můžete najít a cítit úplně všude, když vaše srdce zůstane otevřené.
Nevěsty čekající na ženicha, který se nikdy nevrátí…držela jsem v ruce růži, které opadaly okvětní lístky…odvál je vítr neznámo kam … , ale když na růži dopadla první slza v první moment prvního pochopení, tak narostl znovu první okvětní lístek, a s každou další slzou přibýval další okvětní lístek, dokud se pláč nezměnil v naději. A když růži dorostl poslední chybějící okvětní lístek, tak najednou přišlo pochopení, že co zmizelo, se už nikdy nevrátí i záblesk naděje, že přijde to, co se ještě neukázalo. A čekání.
Světlušky přinášející světýlka naděje, která se snažíme zachytit v jejich překotném letu, než se v našem nikdy nekončícím tanci promění v kvítka, která s námi zůstanou navždycky…
Motýlci, kteří zamávají křidélky, když už to nejméně čekáme… stál jsem sám na kraji křižovatky, a když jsem to nejméně čekal, narostly mi křídla …
Na pečlivě schovávanou jinakost, kterou se bojíme, že někdo odsoudí, se snesla obloha a malý motýlek si pro tvou jinakost vybral mezi všemi právě a jedině Tebe.
Musel jsem se pousmát nad tím, že když jsem sklopil hlavu k zemi, protože jsem se už nevydržel dívat lidem do jejich prázdných očí, tak začalo pršet. A déšť jako by smyl všechnu mou pošetilost víry v to, že musím sklopit zrak před oslňující prázdnotou. Zdvihl jsem pohled výš a ještě výš a zahlédl jsem duhu. Její plnost mě na okamžik omráčila svou krásou.
Prostě když už si myslíš, že na tebe nic nebo nikdo nečeká, mýlíš se!

www.ivana.dostal.eu.com

 

S Ivanou budeme spolupracovat na projektu, který chystám společně s Barbarou Peschovou. Rády bychom, aby si lidé uvědomili, jak je důležitý make-up, nejen pro zdravé ženy, ale hlavně pro oko-pacienty. Jen málo kdo chápe, jak nemoc pošlape krásu a tím ničí i sebevědomí.

Bližší informace najdete na mé Fb stránce: Marky Volf -autor.

 

 

Místo, kde můžeš psát a diskutovat

Pro možnost vložit komentář musíte být přihlášena.
evionka
evionka 1. 7. 2019

krásné

Odpovědět
avatar
Marky Volf 1. 7. 2019

hudlenka
hudlenka 1. 7. 2019

Marky, moc Vám to sluší a díky za rozhovor s Ivanou, jste obě prima šikulky

Odpovědět
avatar
Marky Volf 1. 7. 2019

děkujeme

lemur
lemur 1. 7. 2019

Moc hezké.

Odpovědět
avatar
Marky Volf 1. 7. 2019

Siraellen
Siraellen 30. 6. 2019

opravdu moc pěkné

Odpovědět
avatar
Marky Volf 1. 7. 2019

děkuji

Ovace
Ovace 30. 6. 2019

krásné

Odpovědět
avatar
Marky Volf 1. 7. 2019

děkuji

ŽENY s.r.o. v číslech

2 922
testovaných produktů
85 591
registrovaných inspirativních žen
165 073
vložených hodnocení

Chci odebírat novinky na svůj email.