Duševnímu zdraví nebezpečné, aneb jak přežít i s roztrojenou osobností

Ulítlý třeštiprdlo, co svou přítomností okamžitě rozzáří místnost. Když je smutný, máte ho chuť okamžitě obejmout, i když ho vlastně vůbec neznáte. Blázen, co se nebojí smát na ulici nahlas, nebo brečet o sto šest, když je třeba.

Tak tohle vše jsem já v dobách své pubertální slávy, nebo když se opiju s těma správnýma lidma. Taky jsem to já na dovolené, když běhám po pláži a kvičím radostí jak male dítě, protože ta radost přece nejde vevnitř udržet.

K prvnímu odstavečku mě ale inspirovala osoba, která ho podle mě naplňuje bez významných přestávek pro upjatou vážnost. Alenka Doláková - úžasná žena, výborná herečka, skvělá osobnost a super holka, kterou jsem měla tu možnost poslední dobou potkávat. Když jsem včera poprvé zabrouzdala na její blog, zase mě to uhodilo přímo do nosu. 

Tahle holka si prostě na nic nehraje. Klidně vás zavalí vlnou své aktuální energie a vy jí pro to musíte milovat .

MÉ DRUHÉ JÁ 

Paní inženýrka, co si vždy zakládala na poctivém studiu a výborných výsledcích. Vždyť na to přeci má. Product manažerka, co zvládne řídit značku ve třech zemích, i kdyby neměla mít čas na oběd. Vážená koučka, která vás přesvědčí svou profesionalitou.

Tak i tohle jsem já, nebo se o to možná někdy snažím. Je přece důležité umět vystupovat profesionálně a dospěle, zapůsobit, přesvědčit, prokázat zodpovědnost, umět zatnout zuby a chvíli si nechtít jen hrát...

MÉ TŘETÍ JÁ

Není mé první já moc ulítlé? Neměla jsem si ho raději nechat na doma? Bylo mé druhé já dost profesionální? Co když můj outfit působil jako ze skříně chudé studentky? Můžu tohle napsat a pustit do světa?

Kontrolor, co se neustále bojí a přemýšlí, jak působit na okolí, jak se projevovat. Alenka mi připomněla, že mám nejradši své první ulítlé, spontánní já. Miluju život, nespoutaný smích, vzbouzet rozruch na ulici a mít to na háku, skákat radostí, kdy se mi zachce, smát se s klienty nad zdánlivě zoufalou situací, dovolit si brečet a nechat se obejmout, když už to se smíchem nejde, zpívat si, když mám chuť, rozfoukávat pampelišky, psát jen tak co se mi zachce.

Přeji vám radostné výbuchy spontaneity.

Kristina Rumlová,
kouč pro více radosti
www.coach4joy.com