Obezita znamená z mluvy naší duše nejen POTŘEBU OCHRANY, OBAL STRACHU, ale také ÚTĚK PŘED – ublížením, strachem z budoucnosti, bolestí, podceňováním, kritikou, láskou, urážkami… Diety jsou na nic, když nepochopíme zprávu duše, CO nám vzkazuje. Jsme naučení řešit následky, ale PRAVÁ PŘÍČINA každé nemoci, je vždy na počátku v naší mysli a prožívám našich EMOCÍ.

Obézní člověk se bojí, od něčeho utíká. Utíká od svých trápení do jiného světa jídla, sladkostí, potěšení, dobrých chutí, dobrého pití, zahání tím emocionální prázdnotu v sobě samém. Na chvíli dobrým jídlem prázdnou EMOCI zaplní, než přijde rychlé vystřízlivění. Místo pochutin ve skutečnosti potřebuje POTĚŠIT, POHLADIT, POVZBUDIT, POCHVÁLIT, POFOUKAT BOLEST…

Jakákoliv chuť na “něco dobrého” (fenomén dnešní doby u televize, „mám na něco chuť…“) vždy vypovídá o naší momentální potřebě, emoci, která nám v tu chvíli chybí. My ji doplňujeme nějakou pochutinou jako náhražku. Každá specifická chuť na něco konkrétního má i své opodstatnění.
Obézní člověk, ale též, člověk, který vypadá jako obézní, ale ve skutečnosti je celý „nafouklý“, oteklý, zavodněný = má problémy s LYMFOU, žije vnitřně svými těžkostmi života a jejich zkoušek. Často tito lidé drží diety, málo jedí, nepřejídají se, cvičí, a i tak vypadají obézně – zde potom mluvíme o UCPANÉ LYMFĚ.
Ať je OBAL TĚLA z tuku, nebo vody, ucpané lymfy – je to obal ochrany, obrany, s myšlenkou, že už „nebude nikdy lépe“, potom všem, co jsme prožili. Nahromaděný tuk a voda – touto tekutinou tělo chce UHASIT vnitřní žár -způsobený z vašeho zklamání.
Chcete-li zhubnout, naučte se v první řadě zvládnout sami sebe. Naučte se milovat svět, jaký je a naučte se chápat smysl ŽIVOTNÍCH ZKOUŠEK. Pochopit, že každý procházíme a učíme se pouze přes zkoušky, že to je náš životní úkol nás všech na Zemi. Pochopit, že tyto zkoušky nemáte pouze vy, ale všichni. Necítit se jako oběť osudu, ale začít chápat život duchovnějším způsobem. Přebytečný tuk je jako teplý šat, který si dáváte, když se v životě chvějete zimou nelásky a klepete se strachem z prožitého či očekávaného.
ILNÁ STEHNA:
Stehna jsou plná všeho, co jsme v dětství nesnášeli a snášet jsme museli. Náš vnitřní odpor a pláč. Hodně žen je typu “hrušky”, tedy jakoby vrchní polovina jejich těla je extrémně rozdílná než ta dolní. Někdy je to vypadá až kuriózně, až mě tu napadá typ “dvou rozdílných těl” slepené v jedno. Spojen horní díl hubené ženy a dolní obézní. Tuk se začíná nejvíce hromadit kolem bříška a boků. Dvě těla, dvě duše, dva životy, rozdvojená osobnost, každá půlka těla, tedy i mysli, žije jinak. Takových to žen je velmi mnoho.

Staré špatné VZORCE Z MINULOSTI přetrvávají (silná stehna a nohy), ale horní polovina se vyvíjí a snaží se o jiný lepší směr (horní polovina těla je štíhlá).

Nebojte se, co vám špatného život a další dny přinesou, žijte s klidem. Silná stehna ukazují na strach do budoucna, a tak si tvoří “tukovou ochranu” a spoří si energii v těchto oblastech, aby očekávané těžkosti v budoucnosti uneslo. Trpí na to jedinci, kteří musí stále cítit nějakou jistotu, jinak neusnou. Naučte se tolik nelpět na jistotách, na postavení, na vztazích, ani na svém těle.
SILNÉ BOKY:
BOKY jsou symbolem základní životních jistot a potřeb – jistoty rodiny, partnerství a domova. Ženy, aby byly štastné, musí mít nejdříve pevné základy – tedy stehna, hýždě, boky.
Proto často, když se žena cítí ohrožená ve svých jistotách, ve vztahu, ve svém domově, automaticky se zakulacuje v těchto partiích. Najednou cítí nejistotu a strach, proto si vytváří ochranu a obranný postoj, aby ztrátu jistoty ustála. Jsou to ženy, které se hodně bojí ztráty těchto jistot, které jsou pro ně vším. Je to druh žen, pro který je rodina a domov vždy na prvním místě.
PSYCHICKÉ CHUTĚ NA JÍDLA
Extrémní chuť na sladkosti
Chybí vám v životě láska, pohlazení, objetí, pochválení, podpoření, soucítění, něha. Jakékoliv sáhnutí tedy po něčem sladkém je jako sáhnutí po pohlazení, něze, která vám v tu chvíli velmi chybí. Objímá vás a hladí partner tak často, jak vy potřebujete? Laská vás, vyznává vám často svou lásku a city? Podporuje vás? Váží si vás? Respektuje? Týká se to jak žen bez partnera, ale často i žen, které žijí ve vztahu, kdy jim toto od partnera chybí…
Extrémní chuť na maso
Mívají často lidé, kteří v sobě nosí vztek, hněv na nějakou osobu či situaci, které se neumějí či bojí bránit. Radši dělají že to “nevidí”, že ten jejich skrytý hněv neexistuje.
Maso je potravina agrese. Tito jedinci ji nevědomky konzumují, jsou-li podrážděni z práce či něčeho a mají tendence se uklidňovat touto potravinou.
Maso je také potravina, která uzemňuje. Můžete mít na ní chuť, když moc sníte a lítáte si příliš jen ve svých představách, vzdušných zámcích a realita vám uniká. Unikáte do svého světa fantazie více než je zdrávo.
DUCHOVNÍ PŘÍČINA CELULITIDY
Celulitida ukazuje na náš nahromaděný vztek a trest, který člověk uděluje sám sobě. Přehnaná sebekritika na sebe sama, nespokojenost se sebou, vidíte se horšíma očima. Žena je plná zloby, hněvu, smutku, touhy po pomstě někomu, kdo jí tak citově ublížil.
Často mnohé z nás místo, aby šly duchovní cestou, “zabředávají do hmoty a materiálna”. Máte vysoké potřeby movitých i nemovitých jistot. Vaše mysl se nadbytečně zabývá praktickými potřebami, jídlem, oblečením, kosmetikou, zábavou za peníze…
Přílišné množství myšlenek “na hmotné věci” se pak projevuje jako vazivová nebo tuková tkáň, která se ukládá nejčastěji do dolních končetin a hýždí. Celulitida a dolíčky v ní – jsou jako JIZVY NAŠÍ DUŠE. Lpění na karambolech minulosti. Neschopnost vyrovnat se s křivdami nejen z ranného dětství. Potíž (po té bolesti) jít kupředu. Co všechno jste musela v minulosti už vytrpět?
Břicho, boky a hýždě jsou partie energií matky, lůna, přijetí naší VNITŘNÍ ŽENY. Věříte si? Nepodceňujete se? Jste dostatečně sebevědomá? Umíte si nastavit před ostatními své HRANICE?
Celulitida na nás duchovně volá: “NEBUĎTE K SOBĚ ANI K JINÝM tak hrozně tvrdí!”
Aby člověk unesl a zvládl všechno to, co musí a potřebuje pro život – potřebuje k tomu silné opory – NOHY.
CO S TÍM TEDY UDĚLAT ? Jak to duchovně léčit?
“Láska” je největší a nejsilnější lék na vše. Snažit se odpustit hlavně sobě. Odpustit těm, kdo nám v minulosti tolik ublížil, a přijmout to jako životní lekci. Polevit, snažit se UVOLNIT, nebýt tak vážná a strnulá. Najít v sobě to zadupané „střeštěné dovádějící dítě“ a dovolit si jím být i teď.
Už se nevracejte se do minulých bolestí a křivd, zkuste to přijmout a “začít znova a s lehkostí”. Snažte se stále něčím “neužírat” a samy stále „nedeptat“. Lehko se to řekne, to víme všichni, ale alespoň TO KVŮLI SOBĚ začnete pomalu zkoušet!
Máme tady všichni jeden velký stejný úkol – PRACOVAT NA SOBĚ SAMÝCH.

0 Komentářů

Napište komentář

©2024 Ženy s.r.o.

nebo

Přihlášení

nebo    

Zapomenuté heslo

nebo

Create Account