Tento web využívá cookies. Jeho používáním s tím vyjadřujete souhlas. Více informací

MumAndMore
MumAndMore
Vloženo 10. 7. 2018
Líbí se mi

Deník zkrachovalé podnikatelky: Volná jako pták (23. díl)

MumAndMore
MumAndMore
Vloženo 10. 7. 2018
Líbí se mi
Deník zkrachovalé podnikatelky: Volná jako pták (23. díl)

Deník zkrachovalé podnikatelky: Volná jako pták (23. díl)

Tak, dneska jsem oficiálně prodala e-shop. Srdce mi radostí poskočilo, když jsem na obchodním rejstříku neviděla svoje jméno. Tahle kapitola mého života je uzavřená. Jedeme dál.

Prodej byl složitější, než jsem čekala. Po všemožných slepých uličkách, právních výkladech jedné a té samé věci čtyřmi naprosto odlišnými pohledy, hádkách s okolím a chvílemi totálního zoufalství, se ale nakonec všechno podařilo. Paradoxně jediný, kdo se do prodeje "pletl" a nelezl mi na nervy, byla nová majitelka. Jinak jsem se zvládla pohádat snad se všemi. Zaprvé nesnáším, když musím řešit něco, čemu ani za mák nerozumím. Účetnictví, právo, systémy. Zadruhé už dávno běžel můj nový projekt a já potřebovala zoufale každou volnou minutu na práci. Zatřetí se zopakovalo přesně to, co na začátku mého podnikání a vlastně ve všech jeho zlomových momentech.

Je to tu - moje maličkost v roli zástupkyně šéfredaktorky časopisu o pomalém žití! Seženete ZDE.

V těhle chvílích jsou všichni neuvěřitelně chytří. I když se nikoho neptáte, přicházejí za vámi různí známí, kamarádi i příbuzní s dobrou radou nad zlato. Akorát že vzájemně si dost odporují. Akorát že 90 % rad je totálně mimo mísu. V tomhle neuvěřitelně vypjatém období se mi vybavovaly různé vzpomínky na chování mých blízkých z dřívějších dob a ne, tentokrát už jsem neměla ani chuť je vyslechnout nebo vymýšlet zdvořilé alternativy na "Promiň, ale jestli mi chceš pomoct, tak něco skutečně udělej a nemel hubou!". Vzpomněla jsem si na podpůrná slova o tom, jak mi XY pomůže s účetnictvím, s focením, s marketingem, s mentoringem... Vzpomněla jsem si na smutnou realitu - většina pomocníků nakonec jen postávala opodál s blbou výmluvou, že to "teď nestíhají" a čekala, jak to dopadne. Nebo si tou prací fakt nechtěla kazit den. Přišla jsem na zajímavou věc. Myslím si, že mi okolí přálo úspěch, že upřímně chtěli, aby se mi to povedlo, ale téměř nikdo z nich nechápal, kolik práce e-shop skutečně je. A jak strašně důležitá je podpora okolí. Ne jen pasivní "jseš dobrá, jak to stíháš?", ale naprosto aktivní lajk pod facebookovým příspěvkem, napsaná recenze na e-shop nebo fotka právě koupeného produktu. Vážně si nemyslím, že to všichni mysleli zle. Ale aktivní pomoc nabídli dva tři opravdu blízcí přátelé, moje teta a tři kamarádky, které samy podnikají. Protože tyhle tři narozdíl od běžných smrtelníků věděly, jak tvrdý chleba je takový malý e-shop.

Při závěrečné inventuře jsme vytřídily produkty, které si nová majitelka nechtěla nechat. Polovina byla dražší, než jsou české maminky ochotné koupit, druhou půlku tvořily věci, které jsem nakoupila, protože "všichni říkali, že bych to měla mít". V mém případě tedy různé modré a růžové varianty těžce průměrných produktů. Co s tím? Něco jsem prodala přes bazary. Něco prodala přes bazary nová majitelka, něco se mi podařilo prodat za 60 % nákupní ceny konkurenčnímu e-shopu. Něco si nechám. "Řekl jsem, že všechno půjde z baráku," hromuje manžel ve dveřích pracovny. Jenže nešlo. Nebyl zájem, nebyl čas vystavit i tohle na bazárky, nebyla chuť dohadovat se s tím podivným druhem lidí, co miluje výhodné nákupy. "Tu zavinovačku za 340,- beru za 200,- a zaplatím jen půl poštovného," píše mi paní. Tak to si dělá pr...??? Nadávám jako špaček. Rázem si vzpomenu na video "Chci ostříhat, udělat melíry, vyfoukat a dám vám polovinu ceny v ceníku," říká zákaznice kadeřníkovi. Vtip, který svého času koloval mezi námi marketéry. Tak ve světě bazarů je pořád dost aktuální.

Učiním několik chabých pokusů oslovit další konkurenční e-shopy. Většinou se ani neozvou. Nejsem překvapená. Aspoň něco jsem ale prodala. "Věnuj to na charitu!" překvapí mě manžel, který zrovna stropil scénu, že nehodlá platit polovinu poplatku u notáře. Je to 2500 Kč. Tady leží zboží za 20 000 Kč. Klepu si na čelo. Už to mám nafocené. Dám to na bazary a holt zatnu zuby. Hladím luxusní spací pytlíky, ručně pletené dečky, kojící polštáře za super cenu i praktické softshelové zavinovačky do autosedačky. A pak si říkám - ty tady opovrhuješ lidma z bazárků, co se honí za lepší cenou získanou na úkor zkrachovalého podnikatele, ale chováš se úplně stejně. Proč by sakra třeba děti z kojeňáků, mámy v azylových domech nebo nějaká samoživitelka na pokraji životního minima prostě nemohla dostat taky jednou něco nového, luxusního, nepoužitého? Něco, co nezbylo po vystavení na bazárku, protože to bylo staré, ošklivé a zničené? Vzpomněla jsem si na článek o kontejnerech na textil. Chybí sezónní oblečení, pánská móda a dětské věci. To, co tam házíme, buď přijde v nevhodný čas (péřovka na jaře), nebo už by se to nikde neprodalo. Jenže většina těch věcí už je nedůstojná. "Maminky většinou vše prodají na bazárcích, do kontejneru se dostanou už jen obnošené věci," řekla v rozhovoru pro SLOU zástupkyně firmy provozující kontejnery na textil. Zastyděla jsem se. Začala jsem hledat. Podpořím někoho, kdo to potřebuje. Já těch pár tisíc, co po dlouhém a bolestném vyjednávání o poštovném zdarma nebo výhodných sadách vydělám, fakt k životu nepotřebuju. Moje děti mají co jíst, máme co na sebe, máme kde bydlet, máme se dobře. Nebudu přemýšlet o tom, proč se rodiče dostaly do situací, v nichž jsou ty odložené nebo strádající děti. Ty děti za to prostě nemůžou a mají mít stejně hezké dětství jako ty moje. Takže úkol následujících dní je rozhodnout, kam ty věci půjdou.

Hodně mě zaujala problematika samoživitelek. Musím zjistit víc.

Na e-shopu pořád spolupracuju. Píšu blog, radím, konzultuju. Dělám to ráda. Upřímně přeju Monice každou novou objednávku. Ani jednou mě nenapadlo, že když se to teď tak rozjíždí, neměla jsem to asi prodávat. Ne. Tím, co jsem udělala, jsem si jistější než kdy dřív. Já chci psát. To umím, to mě baví, tam se vidím za deset let. i za padesát, dá-li Bůh. Volně dýchám. Budím se ráno s úsměvem. Zmizelo přání, aby už byl večer a ten den nějak skončíl. Ne, vůbec to nebyly tři negativní roky plné slz a dřiny. Ale někde v hlavě pořád strašil ten ohromný tlak, když děláte něco, v čem nejste dobří, když vás to stojí příliš sil, když nemáte cíl ani směr. Časopis SLOU jde do finále. Odesílám ho do tiskárny. Je to celé punk. Moc práce, málo lidí, ještě míň peněz. Ale je to prostě ono. Spím pár hodin denně, ale nejsem protivná, nejsem zdeptaná, nejsem nervózní. Má to smysl. Dělám přesně to, co mi jde. Co umím. V čem jsem dobrá. Yes, baby!!!

Dokonce najdu chvíli sednout si k šicímu stroji a prostě jen ušít off-shoulder topy ze starých košil pro svoje dvě kamarádky. Koupím si látky na polštáře do obýváku a šiju o sto šest. Chci to mít hotové a děti mi skáčou po hlavě, všude je bordel a nestíhám jet podle plánu. Ale nemusím vlastně plnit žádný plán. Dělám to pro radost. A na výsledku je to vidět.

O tom přesně ty dobré životní změny jsou. Moc se toho nezmění. Pořád máte hodně práce a nezvládáte všechno, co byste chtěli. Ale stejně je vám dobře. Vidíte v tom smysl. Jste i uprostřed toho každodenního marastu šťastní. Vděční za každý nový den. Spokojení s tím nedokonalým životem, který právě máte. Protože zázraky se nedějí samy od sebe. Od života dostaneme přesně to, co si od něj řekneme. Někdy to je hodně těžké, ale stojí to za to.

Off-shoulder topy ze starých košil jsou super. Nosím ho já, moje dvě kamarádky, které mají úplně jiný styl než já, a inspirovala jsem další kamarádku, aby si ho ušila. Zítra se v něm chystá na SLOU DAYS. Mrkněte třeba na tenhle návod.

Zítra vychází první tištěné vydání časopisu SLOU. Další snad vyjde v listopadu. E-shop je přepsaný. Články pro časopis Kondice odeslané. Mám volno. Co budu dělat? Dám si pár dní klid. Umyju okna. Vyspím se. Vyžehlím všechny košile. Budu číst dětem večer pohádky. Pak konečně začnu psát svůj osobní blog. Bude o mých kuchyňských přešlapech. Většinu dne totiž trávím v kuchyni. Nejen vařením. Mohla by to být sranda. Svůj profesní vývoj budu dál sdílet s vámi. Pak konečně napíšu do pár redakcí, na které jsem dostala kontakt, a začnu psát víc článků. A pomalu se začnu chystat na listopadové SLOU. Ten časopis je vážně dar zhůry. Změnil mi život o 180°.

A na závěr vás musím pozvat na SLOU DAYS. Prostě musím, bude to pecka.

Místo, kde můžeš psát a diskutovat

Pro možnost vložit komentář musíte být přihlášena.

ŽENY s.r.o. v číslech

3 887
testovaných produktů
88 031
registrovaných inspirativních žen
210 746
vložených hodnocení

Chci odebírat novinky na svůj email.