Tento web využívá cookies. Jeho používáním s tím vyjadřujete souhlas. Více informací

MumAndMore
MumAndMore
Vloženo 29. 3. 2017
Líbí se mi

Deník začínající podnikatelky: Spáchala jsem sebevraždu (16. díl)

MumAndMore
MumAndMore
Vloženo 29. 3. 2017
Líbí se mi
Deník začínající podnikatelky: Spáchala jsem sebevraždu (16. díl)

Deník začínající podnikatelky: Spáchala jsem sebevraždu (16. díl)

„Tak já jsem spáchala sebevraždu,“ konstatuju nad článkem o nejpitomějších důvodech pro změnu domény. Autor vyjmenovává ty nejběžnější pohnutky SEO sebevrahů a já se opět dívám do zrcadla a čtu si takovou analýzu svých myšlenkových pochodů, i když ten někdo mě v životě neviděl. A jo, má pravdu, sama si teď nejsem jistá, jestli vlastně žiju nebo už jsem na onom světě. A jestli jen v oblasti SEO.

Co se stalo? Takže předně jsem na Štědrý den ráno povila své druhé miminko. A pak jsem si přečetla v nějakém praštěném horoskopu, že letošek bude těžký, ale finančně výhodný, a že se mám zbavit všeho nevyhovujícího a vyřešit resty z minulosti. A protože Hubert byl spavé miminko, pustila jsem se okamžitě do práce a samozřejmě přepálila start. Jak se to dělá?

Například tak, že usoudíte, že novorozenec, jenž pár dní po porodu většinou jen spí, v tomto stavu vydrží do tří měsíců a teprve potom přijde to peklo, o kterém všichni mluví. Tak šup, ty tři měsíce se musí pořádně využít. S ohledem na horoskop jsem si konečně koupila nový telefon, ze kterého neodpadávají střepy, jelikož jsem s ním třikrát práskla o dlaždičky v naší kuchyni. Určitě změna k lepšímu. Uklidila jsem několik zapadlých šuplíků, šila, četla, vzdělávala se, cvičila, vařila nová jídla a hned po šestinedělí začala hrát zase badminton. Taky změna k lepšímu. No a taky jsem se vrhla na to své podnikání.

Vypadalo to skvěle. Potkala jsem skupinku holek, které taky mají e-shopy, a založily jsme mastermind skupinu. Úžasný. Můžete si popovídat, co zrovna řešíte, jak by se k tomu postavily ony, říct jim na rovinu, že to stojí za starou belu, že vás štvou zákazníci, že vůbec nevíte, jak něco funguje. To je určitě příjemná změna k lepšímu. Ovšem když si uvědomíte, že e-shop máte nejdéle, ale i tak máte nejnižší obrat a nejméně „lajků“ na všech sociálních sítích, padne na Vás celkem deprese. A tou dobou už spící novorozenec vyrostl v celkem nespavého kojence, který sice pořád nepláče, ale prostě potřebuje maminku.

Podnikání podle horoskopu

Po několikadenní depresi jsem se vrátila k horoskopu a řekla si, že je čas i v tom podnikání změnit vše nevyhovující. Definitivně jsem se rozhodla přejít na šablonové řešení e-shopu a již proinvestovaných 40 tisíc do e-shopu na míru prostě hodit do koše. A jít dál. A mít klid. Tradá, to bude ono, za všechno může e-shop. Zkouším dva poskytovatele a vůbec mi to nemyslí. Jeden mi dá na zkoušku dva týdny, druhý měsíc. Dva týdny uběhnou dřív, než stihnu na „maketu“ nahrát logo, takže beru toho druhého. Dražšího, ale zírám, jak mu všechno funguje. Holt jednička na trhu. V euforii doobjednávám chybějící zboží (Teď to pofrčí! Budu to vůbec stíhat? Ježiš to bude zas jednou success!) a píšu kamarádce: „Ještě logo a můžu spouštět, díky za tip!“

O měsíc později sice už mám nové logo (staré spadalo taky do kategorie „nevyhovuje úplně“), novou doménu (stará obsahovala pomlčku a byla tak oldschool!), webhosting (starý byl pěkně drahý), ale e-shop pořád vypadá velmi pracovně. A s něčím si neporadím. Prý si mám zaplatit kodéra. Super. Ale já právě už vůbec nechtěla komunikovat s IT lidmi. No nic, sepíšu to. Po několika velmi dlouhých nocích jsou na e-shopu všechny produkty a banner, že e-shop se předělává, tak ať zákazníci odpustí případné chyby. Jenže žádní zákazníci nechodí. „Jo to bude tím bannerem. Oni si myslí, že shop nefunguje,“ usoudím a stáhnu banner.

Jenže objednávky nechodí vůbec. Konečně se kouknu na analytiku. Na stránky chodí 30 lidí denně. Tak to je průšvih. Je mi jasné, že problém bude v tom proklatém SEO. Stará doména je správně přesměrovaná. V nápovědě nového adminu najdu i rychlý návod, jak zajistit přesměrování „302 – permanently moved“. Vše sedí. Doplňuji články s prokliky. Přejmenovávám obrázky. Používám správně formáty nadpisů. Všude mám metadescription. Používám klíčová slova. Mám líbivé názvy obrázků pro prohlížeče. Dokonce se mi podařilo najít i EAN kódy alespoň některých produktů, aby se moje zboží lépe párovalo ve srovnávačích. Jenže internetový svět mě jaksi nevidí.

Virtuální pohřeb

A pak čtu o své SEO sebevraždě. Jedním z nejstupidnějších důvodů pro změnu domény je to, že se vám nelíbí. Jo aha. To jsem nevěděla… A že když už to uděláte, musíte všechna jednotlivá url pěkně ručně přesměrovat na nová. To je pěkné, ovšem problém je, že starý e-shop už neexistuje a tudíž není kde vzít ta stará url. Opět několik dlouhých hodin hledání a kopírování. Podaří se mi část starých adres přesměrovat na nové. Jenže objednávky stejně nechodí. Jo tak to mně se asi ta sebevražda povedla.

Na můj pohřeb přichází i účetní uzávěrka. Taky výsledky ze sociálních sítí a mých 172 fanoušků z Facebooku – číslo, které prostě nepřekonám, i kdybych se rozkrájela. Nad mou rakví stojí i fakt, že jediné, co sbírá na Facebooku „lajky“, jsou fotky mých dětí. Někdy se tam podaří narvat i nějaký ten produkt, ale jak to není roztomilé nebo vtipné, nikdo nereaguje. Hřebíky do mé rakve mají podobu „ležáků“ ze skladu. Ležáků, které se mi nedaří prodat ani za nákupku. Ani nikde na bazaru. Mám toho dost, prostě jsem mrtvá, zkusila jsem to, nešlo to, tak čau, pa, zas někdy příště.

A pak to přijde. Víko rakve odtrhává můj manžel a velmi nevybíravě vytahuje mé pozůstatky na světlo boží.

„Ježiši co zas blbneš?“

„Končím, nemá to cenu. Nechoděj objednávky a jsem podle uzávěrky 89 tisíc v mínusu. Já na to nemám…“ brečím mu do telefonu. A v hlavě si maluju, jak si na mě budou všichni ukazovat, že to je ta, co zkrachovala. Jak budu zas celý hodiny trávit na bazarech, abych prodala aspoň něco. Bavit se s lidma, kterým je zatěžko zaplatit aspoň poštovné, když jim dáte něco zdarma. No ale zas bych se mohla vrátit do vědy. Napsat knížku. Psát blog. Uklidit doma. Vyspat se. Hrát si s dětmi. Koukat na Sama doma. Prostě dělat něco, co má větší smysl.

„V mínusu nejsme 89 tisíc, ale 250,“ uzemňuje mě. A tak si znovu připomínám peníze za e-shop, odstupné pro mou zneuznanou kolegyni, poplatky za sro, regály, krabice, obálky a další věci, co účetnictví nevidělo nebo to chápe jako majetek společnosti, ale je to prakticky nezpeněžitelné. „Kdybych věděl, že toho necháš, odpočineš si a budeš v klidu, tak ti řeknu, ať to položíš. Jenže ty si vymyslíš něco jinýho. Přestaň to řešit s účetní, s těma prachama jsem se už rozloučil. O nic nejde. Nic nepokládej, uč se. Nechám Tě to položit, až ti skončí rodičovská. Někdo si platí byznysový kurzy, tak ty máš tohle.“

„Za tohle jsem mohla mít MBA,“ odpovídám kysele. Tak teda lezu neochotně z rakve. Lížu si rány. A jdu zkusit s tím něco udělat. Nažhavím telefon a zpovídám svou zkušenější kamarádku podnikatelku. Zredukuj položky a plať míň za šablonu. Vyprodej blbosti ze skladu. Kašli na Heureku. Zkus třeba Bonami. Nevzdávej to. Prodej se.

Tak jo, jdu na to… Zkusíme s tou nepovedenou sebevraždou něco udělat…

Místo, kde můžeš psát a diskutovat

Pro možnost vložit komentář musíte být přihlášena.
Maruš11
Maruš11 31. 3. 2020

Odpovědět
hudlenka
hudlenka 30. 3. 2017

Odpovědět
gustawka
gustawka 29. 3. 2017

Odpovědět
Siraellen
Siraellen 29. 3. 2017

Odpovědět
Ovace
Ovace 29. 3. 2017

Odpovědět

ŽENY s.r.o. v číslech

3 887
testovaných produktů
90 351
registrovaných inspirativních žen
210 746
vložených hodnocení

Chci odebírat novinky na svůj email.