Tento web využívá cookies. Jeho používáním s tím vyjadřujete souhlas. Více informací

Coach4joy
Coach4joy
Vloženo 30. 10. 2016
Líbí se mi

Co mám pod pláštěm Socha Svobody?

Coach4joy
Coach4joy
Vloženo 30. 10. 2016
Líbí se mi
Co mám pod pláštěm Socha Svobody?

Co mám pod pláštěm Socha Svobody?

Vybaluju kufry a čekám, kdy na mě skočí jet lag. Včera jsem totiž přiletěla po 2,5 měsících z Ameriky. Po téměř čtvrt roce plném krásných a úžasných zážitků. Po období velkého učení se, sliožitého rozhodování, zvažování, poznávání a objevování „pravd“ o světě, životě, o sobě. Samotnou mě ani ve snu nenapadlo, že nakonec budu psát právě o tom, na čem stojí „americká svoboda“...

Mám za sebou první noc doma a den plný vybalování, praní a uklízení. Taky s napětím čekáme do rodiny přírůstek. Proto se nemůžete divit, že mě překvapila intenzita některých, úplně odlišných, událostí. Za den a půl se ke mně dostalo několik velmi zásadních zpráv, které se ovšem nemají šířit, a to raději ne ani v rodině, či úzkém kruhu přátel. Proč? Nejspíš se bojíme nepochopení, odsouzení, výsměchu, nebo čeho vlastně??? K profesi kouče patří diskrétnost, což je v pořádku. Je ale legitimní očekávat to samé od přátel a rodiny, když o vás mají strach?

Nerada generalizuji, ale už po tak krátké době v cizině vlastně vůbec nechápu, jak je podobné pletichaření vůbec možné. Copak jsme si zvykli spolu s přechozím režimem nechat si vše schvalovat, žít podle norem a měřítek a hlavně moc nevyčnívat? Nebo jsme jako Japonci mistři v držení své „tváře“ a zastírání starostí? Je pro nás natolik důležitá dobrá pověst, že se nedokážeme s našimi starostmi svěřit ani nejbližším? Nevím, nerozumím tomu.

Sama jsem bývala věčně usměvavá osůbka „bez starostí“. Chtěla jsem být silná a přišlo mi, že nemám právo druhé otravovat svými problémy. Jenže mi v tom jaksi nebylo dobře. A tak jsem pochopila, že mám jen strach ze své zranitelnosti. Taky mi ale došlo, že mi nemůžou ublížit ti, na kterých mi nezáleží. Mí blízcí a přátelé ale přeci pochopí moje starosti, trápení a strachy. A i kdyby nepochopili, vím, že tu pro mě budou, že se o ně můžu opřít.

A tak jsem zahodila tuhle masku a začala být upřímnější. K druhým a hlavně sama k sobě. Nejde o to, zvracet své starosti druhým na potkání a věčně se v nich utápět. Jde o to, umět přiznat své trápení sobě i druhým, ulevit si tím, že na tom nejsem sám, a pak sebrat energii na to jít dál. A když mám velký strach podělit se o pravdu s druhými, vždy si řeknu, že ti, kteří mě mají opravdu rádi, mi pomůžou. A odsouzení, posměch, či nepochopení od dalších mi může být vlastně jedno. A možná jim tak alespoň pomáhám ulevit si od vlastních starostí.

A jak to vše souvisí se sochou svobody? Dneska mám víc než kdy jindy pocit, že nám z té „americké svobody“ chybí právě odvaha k upřímnosti. Vnímala jsem, že jsou v Americe lidé mnohem otevřenější ve sdělování i toho, co se nedaří a na co nejsou zrovna pyšní. Protože je to přeci normální a lidské, a taky proto, že jsme všichni tak odlišní a posuzování a škatulkování prostě nikdy nebude fungovat. Můžeme se ale jeden od druhého i učit. A to i ze svých nepříjemných zkušeností.

Moc Vám přeji, abyste se nebáli říkat pravdu, a abyste měli po ruce vždy někoho, komu může říct i takovou pravdu, která vás trápí. Vždyť to máme i na naší standartě prezidenta republiky, že pravda a láska zvítězí!

Kristina Rumlová,
kouč pro více radosti

www.coach4joy.com

Místo, kde můžeš psát a diskutovat

Pro možnost vložit komentář musíte být přihlášena.
Maruš11
Maruš11 2. 4. 2020

super

Odpovědět
Ovace
Ovace 22. 12. 2016

Zajímavé

Odpovědět
Glady
Glady 31. 10. 2016

Odpovědět
Tenderka
Tenderka 31. 10. 2016

taky clovek je dolezity

Odpovědět
sipeji
sipeji 31. 10. 2016

Odpovědět

ŽENY s.r.o. v číslech

3 887
testovaných produktů
90 296
registrovaných inspirativních žen
210 746
vložených hodnocení

Chci odebírat novinky na svůj email.