Tento web využívá cookies. Jeho používáním s tím vyjadřujete souhlas. Více informací

avatar
Stanislava Gabriel
Vloženo 16. 6. 2019
Líbí se mi

Člověk ukřivděný

avatar
Stanislava Gabriel
Vloženo 16. 6. 2019
Líbí se mi
Člověk ukřivděný

Člověk ukřivděný

Potkali jste se někdy s člověkem, se kterým je Vám fajn, nacházíte společné věci, okolnosti, přátelství. Ale čím více ho/ji  poznáváte, tím více začínáte tušit, že je na něm/ni něco zvláštního. Nejdříve se rozhlížíte, hledáte odpovědi na kladené otázky a postupně se zamotáváte do sítí nevědoma. Třeba Vám na něm/ni záleží, třeba je to fajn člověk a Vy se začínáte bát na cokoliv zeptat, protože vždy se Vám dostaví podobná odpověď … vztahovačná odpověď. Ať je úmysl čistý nebo lehce popudlivý, stále stejné reakce. Věci běžné ze života, situace a najednou jsou hodnoceny mimo Vaší realitu. Hledáte příčinu, snažíte se naslouchat, ale bez jakéhokoliv výsledku. Dá se říci, že s každým dalším rozhovorem eskaluje napětí.  A co dál? Začínáte mít pochybnosti, kde děláte pomyslnou chybu. Už nenacházíte téma, kde by nedošlo k nějaké rozepři.

Pocit křivdy … ano, máte dojem, že tento člověk má v sobě křivdu, kterou si může nosit řadu let nebo dokonce celý svůj život. Každá myšlenka může být u něho/ni obrácená, může se sám/a cítit v pasti, ale nepřizná si to. Křivda vzniká jako odpověď na způsobenou bolest a to ať fyzikou nebo psychickou. Může to být i posměch, neporozumění, ztráta …  Uraženost je potlačený hněv. Ale také je to vysílač k tomu, aby se u tohoto člověka změnil vztah z okolí. Chce, aby s ním lidé zacházeli s láskou, větší úctou, aby si ho vážili. V tom pozitivním vzhledu situace, je to především práce se sebou, změna vztahu k vlastní osobě, protože agrese je zpočátku směřována k člověku, který prapůvodně křivdu způsobil, ale později se otáčí proti sobě samému - dotyčnému. Proměňuje se v program vlastní destrukce. Nemám … se rád/a, nepotřebuji zdraví, smrt pro mne nic neznamená. Slyšíte to, a přesto s tím nemůžete nic dělat, nemůžete pomoci a můžete jen zděšeně přihlížet, neboť vše se okamžitě obrátí proti Vám s naprostou údernou silou, která Vás povalí. Pomoc je odmítána, jste v koncích … nejhorší je bezmocnost.

Co by měl ukřivděný člověk udělat?

V první řadě si DOTYČNÝ člověk musí sám uvědomit, kdy JEHO křivda vznikla. Prvním vodítkem může být zamyšlení nad současnou situací a pocity z ní. Nositelé tohoto zranění velmi často dávají na odiv svoji spravedlnost a morálku, snaží se být s každým zadobře a jsou závislí na hodnocení druhými. Odsuzují páchané křivdy na ostatních, ale neuvědomují si, že do těchto křivd projektují svoje vlastní potlačované křivdy. Jsou velmi pracovití/é, zodpovědní/é a samozřejmě mají větší sklony k syndromu vyhoření, protože chtějí zachovat spravedlnost světa. Nedovolí si přijímat žádnou energii od druhých, neboť mají pocit, že by byli dlužníci, což simuluje jen další křivdu.

Jak dál?

Podívat se na VLASTNÍ křivdu, připustit si ji. Možná vznikla někdy hluboko v dětství, může to být projekce vztahu k rodičům, nespravedlnost.  Jedinou možností je ODPUŠTĚNÍ. Je to těžké, hluboké a bolestivé. Nejlépe se odpouští, když si DOTYČNÝ představí, že ten člověk co křivdu způsobil, je ON sám. Jaké jsou emoce? Může to být odpor, blokace … Pokud si tohle připustí, začíná si postupně budovat vztah sám k sobě, přestává odmítat vlastní JÁ, které bylo potlačováno… přestává se zraňovat. Začíná si vážit sám/a sebe. Je pozorný/á k vlastnímu tělu. Je v úctě i k těm vlastnostem, které celý život potlačoval/a nebo přímo odsuzoval/a u druhých. Zvýší trpělivost, toleranci i lásku k sobě i k ostatním. Ale především si uvědomí, že jakýkoliv boj je jeho vnitřní boj sám/a se sebou a svým vlastním stínem.

Je to běh na dlouhou trať. Je zapotřebí klid.

V životě se setkáme s ukřivděnými, zraněnými lidmi, ale pokud budete mít pochopení, s laskavostí nabídnete pomocnou ruku, v duchu obejmete, můžete dojít k vlastnímu pocitu sounáležitosti, že jste v životě spravedliví k sobě i k ostatním.

Pokud se rozhodnete vyhledat odborníka … není to ostuda.

Buďme tou pomocnou rukou, která podrží. Jestliže zraněný člověk neustále odmítá…. nechte jej, život ho/ji  k tomu posune sám, možná bolestivější cestou, ale můžete mu/ji říci, že jste kdykoliv připraveni tuhle cestu s ním/ni absolvovat…

Místo, kde můžeš psát a diskutovat

Pro možnost vložit komentář musíte být přihlášena.
lemur
lemur 18. 6. 2019

Pěkně napsané.

Odpovědět
avatar
Mirka Vaľová 17. 6. 2019

je to fajn článok...ďakujem

Odpovědět
avatar
Stanislava Gabriel 17. 6. 2019

Ja děkuji a jsem rada, ze je trosku prospesny

hudlenka
hudlenka 17. 6. 2019

jojo, jsou takoví lidé, je potřeba jim, pokud to jsou naši blízcí lidé, říci, aby se zamysleli a nefňukali stále, přemýšleli, proč to tak cítí...a hlavně, MYSLELI OPTIMISTICKY, brali život s nadhledem a třeba se vám svěřili, protože svěřená starost je poloviční starost...A když to nebude fungovat, tak aby vyhledali odbornou pomoc, a pomoci jim tu cestu dotáhnout do konce...Je to těžké období v životě lidí....

Odpovědět
Daniele
Daniele 17. 6. 2019

Výborně sepsaný článek!

Odpovědět
avatar
Stanislava Gabriel 17. 6. 2019

Dekuji????

ŽENY s.r.o. v číslech

1
žena na začátku (naše Eva)
3.
rok startujeme v novém
10
regionálních Pracoven ŽENY s.r.o.
3 000
žen v průměru na jedné akci v OC
84 519
registrovaných inspirativních žen
2 922
testovaných produktů
43 290
odeslaných produktů
165 073
vložených hodnocení

Chci odebírat novinky na svůj email.