„Jíst, meditovat, milovat“… autobiografický příběh, který byl před lety podle stejnojmenné knihy zfilmován, inspiroval jistě spoustu žen, stejně jako jeho autorka Elizabeth Gilbert. Pár životních mouder ženy s velkým Ž, kterou jsem na jaře zažila live na 1.Mezinárodní ženské konferenci bych s vámi ráda sdílela. A byla to síla. Alespoň pro mě.
Liz byla stejná jako ve svých knihách: výřečná, upřímná, bez strachu, pro někoho možná občas až tvrdá. Zároveň velmi milá, když vyprávěla svůj příběh, ve kterém byla realita, z níž mě chvílemi až mrazilo. Stále mě však nutí přemýšlet.
Snila o tom být spisovatelkou. Začínala jako servírka v New Yorku, užívala života, a spisovatelská dráha nikde. Jednoho dne potkala ženu žijící život, který by si ona sama tak přála. Když jí Liz povyprávěla svůj sen, včetně všech „PROČ to nejde?“, „AŽ…“ a „NEMÁM NA TO ČAS“, aby ho teď momentálně uskutečnila, dotyčná jí položila zásadní otázku:
„ČEHO JSI SCHOPNA SE VZDÁT, ABYS ŽILA ŽIVOT, JAKÝ PŘEDSTÍRÁŠ, ŽE ŽIJEŠ?“
„Zdá se mi, že veškerou energii dáváš do všeho jiného než do toho, co předstíráš, že chceš tak moc mít. Upřímně-kolik z nás si najde čas civět na seriály v telce, místo toho, aby něco napsali, namalovali, vytvořili?“
Společně s další téměř tisícovkou žen v sále jsem bezděčně vydechla americké „wow“ a vzápětí si připustila: Sakra, to je i o mně! (ne, že bych civěla na televizi, ale spousta jiných, zcela nedůležitých, činností mi zabírá můj drahocenný čas). Je to o nás všech. Každý ve svém životě měl někdy takovou etapu. A někdo ji má, bohužel, celý svůj život…
Pokud chcete být opravdu tvůrkyně svého života, svých snů, svého lepšího JÁ, nemůžete se rozhoupat a stále čekáte na to své „AŽ“, zeptejte se samy sebe:
- Proč si ukrajuji čas něčím, co nechci?
- Proč se nevěnuji tomu, čemu chci?
- Proč si hledám neustále výmluvy, že nemám na nic čas?
- Proč si neplním své sny?
- Proč mám stále z něčeho strach ?
- Proč zůstávám v situacích, které mě pomalu ničí, přestože předstírám, že dělám, to, co chci?
- Čeho jsem schopna se vzdát, abych žila život, jaký předstírám, že žiju?
Na CO čekám? Na paní DOKONALOU?
Stále mnoho žen věří, že jim není dovoleno posunout se vpřed, dokud ony samy a jejich práce nejsou perfektní a bez kritiky. Ale ani s perfekcionismem vám to nezafunguje. Nikdo není perfektní. Avšak všichni chceme být ve svém životě SPOKOJENÍ.
Kladete si neustále otázky typu: Jsem dost dobrá? Co když to, co vytvořím, udělám, změním, atd. nebude dobré? Co když to, co jsem vytvořila, udělala, změnila, atd. není dost dobré? Co když nebudu úspěšná?
Elizabeth by vám nekompromisně řekla: „Na všechny podobné myšlenky okamžitě zapomeňte a začněte. Pokud se chcete utápět v bezvýchodných scénářích a trápit se tím, že nikdy nic nedokážete, raději ani nezačínejte. Stejně tím své dílo (práci, akci, cokoliv) zabijete ještě dříve, než ho vzkřísíte k životu“.
Taky jsem dlouhou dobu neustále na něco čekala. Naposledy, než začnu tvořit tyto stránky. Má „AŽ“ začínala: AŽ budou děti větší, AŽ budu mít víc času, AŽ budu míň pracovat, AŽ dodělám kurz, AŽ bude vhodná chvíle… Trvalo mi dlouho,než jsem se konečně rozhodla. Dnes už vím, že ta vhodná chvíle je právě TEĎ.
A jaká, že jsou doporučení Liz k tvůrčímu životu?Přečtěte si zde.
