Jak je to s naším sebepřijetím? Co všechno ovlivňuje zda přijímáme sami sebe či nikoliv?
Klíčovou roli hraje SEBEÚCTA.
CO JE TO SEBEÚCTA A PROČ JE DŮLEŽITÁ?
Základem zdravého vztahu k sobě je to, jestli vnímáme, že jako člověk máme určitou vnitřní hodnotu, která je trvalá. Není tedy určována tím, zda splňujeme nějaká měřítka a očekávání společnosti, tuto hodnotu máme čistě proto, že jsme. Proč ale někteří lidé svoji vnitřní hodnotu nevidí? Kdy a jak se takové vnímání sebe sama utváří?
Dítě, které přichází na svět nemá žádnou stupnici, podle které by měřilo svou vlastní cenu. Tuto stupnici si ale buduje podle toho, co vnímá okolo sebe. Klíčovými osobami v životě člověka, malého dítěte, jsou bezpochyby jeho rodiče. Osoby, které se o dítě starají, které s ním tráví první okamžiky jeho života a svým vlastním pohledem a postoji mu zprostředkovávají pohled na život a na svět, především však i pohled na ně samotné. Každé slovo, gesto, způsob, jakým se k němu okolí chová, to vše mu říká, jakou hodnotu jako člověk má. Zároveň se z reakcí okolí dozvídá, zda je tato hodnota neměnná a je založena čistě na tom, že existuje a je jako člověk jedinečný, nebo jestli musí splnit určité „podmínky“, aby svoji hodnotu získal.
Člověk, se zdravou sebeúctou, si je své vnitřní hodnoty a jedinečnosti vědom. Nejen však svojí, ale i hodnoty druhých. Zná své silné stránky i slabiny, nebojí se přiznat si o sobě pravdu a v případě potřeby požádat o pomoc. Chová se s láskou, respektem a úctou jak k sobě, tak druhým. Dokáže je pak ocenit a nemá potřebu nikoho odsuzovat nebo se nad ním povyšovat. Ví totiž, že hodnota každého člověka je stejná a neměnná.
Oproti tomu člověk, který svou hodnotu vnímá jako nízkou, má tendenci sám sebe podceňovat a hledat potvrzení od druhých lidí. Buď se jim bude snažit zavděčit a ponižovat se, nebo si ze strachu postaví silnou zeď, kvůli které se cítí ještě více sám. Může se pak začít nad druhými lidmi povyšovat nebo s nimi manipulovat. Takový člověk trestá jak sebe, tak druhé. Připadá si zbytečný a bojí se odsouzení. Nejčastěji bylo do těchto lidí vštěpováno, že mít rád sám sebe znamená sobectví.
Ve skutečnosti sobectví nevychází z nadbytku sebeúcty, ale právě jejího nedostatku.
VNITŘNÍ ZRANĚNÍ (Díl II.)
