Tento web využívá cookies. Jeho používáním s tím vyjadřujete souhlas. Více informací

avatar
Denisa Sobolová
Vloženo 22. 3. 2020
Líbí se mi

Cesta k sobě, za sebou a do sebe

avatar
Denisa Sobolová
Vloženo 22. 3. 2020
Líbí se mi
Cesta k sobě, za sebou a do sebe

Cesta k sobě, za sebou a do sebe

V nouzi poznáš přítele. Teď je nouze pro nás všechny. A když vám přátelé napíšou, jak se máte, a jestli jste zdraví, víte, že jim na vás opravdu záleží. A jsou to lidé, kteří jsou s vámi ne proto, že musí, ale protože chtějí. A tak, děkuji za to, že mám kamarády. Děkuji i za ty, které už nemám vedle sebe, ale které jsem mohla poznat. Každý z nich mi totiž něco předal. Byť by to byl jen dojem, který jsem pak přeměnila v článek o nich. Jedna myšlenka, jeden čin. Stálo to za to.

Ať už se vidíme jednou za rok, jednou za čtvrt, nebo ať už se náhodou potkáme zrovna v termínu, kdy si jeden z nás vzpomene. Potkáme se. A já pookřeju, směju se, jak už dlouho ne, vymýšlím blbosti, a jsem sama sebou. A říkám si, taková chci zůstat. Taková chci být.

 

Nedávno, příspěvek na Instagramu.: …za co byste se pochválili vy?

Měla jsem nutkání odepsat. A tak jsem odepsala:

Moje odvaha, empatie, kreativita, přesun do Prahy a chuť učit se cítit štěstí v každém přítomném okamžiku.

 

PS: Nechci sáhodlouze vyprávět o koronaviru. Myslím, že toho v posledních dnech máme všichni dost. Přesto vnitřně děkuji  všem, kteří pomáhají. A neskutečně si vážím lidí, kteří šli do práce proto, aby druhým lidem šili roušky. A o to víc si vážím těch, kteří je v době nedostatku dávali do nemocnic potřebným. Šít ji pro ty, které vůbec neznám…

Kéž bych i já v sobě jednou měla tento kus obětavosti…

To, že nám na chvíli někdo omezil naše zábavy, není konec světa. Po prvotní pachuti z toho, že nic nesmíme, pojďme se podívat sami do sebe. Být sami se sebou. Jen to a nic víc. Být s rodinou. Být s partnerem. Ponorka může nastat, ale přece – když mám toho druhého opravdu rád, nebudu s ním jen za podmínek, že mám k dispozici všechno to, co mám, nebo ano? Televize je vymoženost posledních desítek let. Internet zrovna tak. Lidé spolu dřív taky nějak žili. Bez vymožeností doby. Bez opouštění se.

Možná učit se vrátit se zpět k dětským hrám, vědět, proč jsme s tím, koho jsme si vybrali. Hledat sami sebe. A když nám něco nevyhovuje, změnit to.

Nasávat vůni přírody a děkovat – ven ještě zatím pořád smíme. A co uzdravuje víc, než právě Ona...

A kdoví, možná si pak všeho budeme tak nějak vážit víc...

Místo, kde můžeš psát a diskutovat

Pro možnost vložit komentář musíte být přihlášena.
Jankkas
Jankkas 19. 5. 2020

Odpovědět
avatar
Denisa Sobolová 19. 5. 2020

LilyAnn
LilyAnn 28. 3. 2020

Odpovědět
avatar
Denisa Sobolová 28. 3. 2020

Maruš11
Maruš11 25. 3. 2020

krásný článek

Odpovědět
avatar
Denisa Sobolová 28. 3. 2020

Děkuji mockrát, Maruško. Za všechno čtení a komentáře!

lemur
lemur 23. 3. 2020

Šiji roušky a tak mě to začíná bavit.

Odpovědět
avatar
Denisa Sobolová 24. 3. 2020

Klobouk dolů!

Kahomar
Kahomar 22. 3. 2020

právě jsem třídila a skládala dětské puzzle, abych zjistila, co nechat vnučkám a co vyhodit /pokud není komplet/

Odpovědět
avatar
Denisa Sobolová 24. 3. 2020

To je hezké!

ŽENY s.r.o. v číslech

3 887
testovaných produktů
98 115
registrovaných inspirativních žen
210 746
vložených hodnocení

Chci odebírat novinky na svůj email.