1. část příběhu naleznete zde
 2. část příběhu naleznete zde
3. část příběhu naleznete zde
 4. část příběhu naleznete zde
 5. část příběhu naleznete zde
 6. část příběhu naleznete zde
 7. část příběhu naleznete zde
 8. část příběhu naleznete zde
9. část příběhu naleznete zde
10. část příběhu naleznete zde
11. část příběhu naleznete zde
 
 
A tak jsem pomalu listovala dál a začetla jsem se do dalšího textu. Ten člověk si opravdu poctivě každý den zapisoval, co měl na srdci. Viděla jsem, jak se mu postupně mění nálada. Už začal psát i nějaké pozitivní věci (mezi námi mně to tak pozitivní nepřišlo, ale on tvrdil, že jsou to pozitiva).
Dnes jsem měl zvláštní telefonát. Ozval se mi bývalý kolega z práce, že u nich ve firmě mají nový projekt, a tak si vzpomněl na mě. Prý něco podobného dělám a oni by s podobným případem potřebovali pomoci. Tak jsme se domluvili, že se v práci domluví s šéfem, a že mě budou kontaktovat. Tak uvidím. Jinak jsem vzal dnes kluky do Zoo. Moc jsme si to neužili. Říkali, že v Zoo už byli několikrát. A tak jsem se jich zeptal, kam by vlastně chtěli jít. Uvědomuji si, že jsem se jich nikdy vlastně neptal. A dost mě odpověď překvapila. Oni nechtěli se mnou jít nikam. Jen chtěli být u mě doma a společně si povídat a hrát si. To mě dostalo. Já jim pokaždé vymýšlím spoustu aktivit, aby měli zážitky, a oni na to dlabou. Ale je super, že se mnou chtějí být. A já jsem se jich poprvé zeptal, co chtějí. Vždyť stačí se jen zeptat. Tak je to jednoduché. Z toho mám radost.
Pak jsem kousek dál četla:
…Tak mi celý týden kamarád nezavolal. Asi si ze mě dělal srandu. Nebo mě asi nechtějí. Jsem pěkně naštvaný. A tak mi napadla myšlenka, že mu zavolám. Přece se stačí jen zeptat…..
Zase o kousek dál jsem četla:
….Tak jsem mu zavolal. Omlouval si mi, že to ještě se šéfem nediskutoval. A děkoval mně za připomenutí….
…Dnes mi volal, že pokud budu mít čas, tak se můžeme zítra sejít. Domluvil jsem se na 18 hodin…
…Schůzka byla super. Domluvili jsme se. Jsem rád, že jsem se jen nenaštval a neposlal vše k vodě. Tak asi dám výpověď….
…Po zralé úvaze jsem si nechal celý měsíc, abych si odpočinul a do nové práce nastoupím až pak…
…Je to zvláštní, ale cítím se nějak lépe. Nevím, co všechno zabralo, ale psaní mě začíná bavit. Začínám se na svět dívat jiným způsobem…
…Dnes jsem byl první den v nové práci. Informací bylo víc než dost, ale pořád mám v sobě pocit radosti…
Jak jsem četla, úplně jsem cítila, že ten člověk je šťastný. A musela jsem si přiznat, že já mu to nepřeji. Jsem naštvaná, že se mu podařilo změnit svůj život. Jak je možné, že mně ne. Co dělám špatně. Pořád jsem o tom uvažovala až jsem přišla na poslední stránku knížky.
…Dnes bych se chtěl rozloučit s touto knížkou. Píši poslední stránku a od té doby, co jsem začal psát tuto knihu, uplynulo sedm měsíců, dva týdny, jeden den a 21 hodin. Když to shrnu, tak jsem ani nepozoroval, že by se něco měnilo. Vše přicházelo postupně a šlo to úplně lehce. A teď píši pro tebe čtenáři. Nechávám ti zde tuto knihu, abys viděl mou cestu. Taky jsem nevěřil, že se může něco změnit. A nejdříve jsem to ani neviděl. Na začátku byl jen pocit zmaru, agrese a nespokojenosti. Pak mi můj kamarád ukázal, že je důležité začít měnit věci v mém nitru. Začni něčím, co tě bude bavit. Je to jedno. Mě nejvíce pomohlo psát si deník (i když to na začátku bylo velice frustrující). Existuje ale spousta jiných věcí. Můžeš meditovat, prožívat pocity, začít vnímat, co vlastně děláš, začít vnímat přítomný okamžik. Těch věcí je opravdu hodně. Pro jednu se rozhodni a poctivě ji každý den dělej. Stačí jen jedna věc. Ale nejdůležitější je, začít ji dělat. Nikdo to za tebe neudělá. Proto jsi přišel na tento svět, aby ses něčemu naučil. A pozor. To, co zvládneš, i nezvládneš, tak si vše odneseš z tohoto světa. Teď už to vím. Nejde o hmotné věci, ale o tvé nitro. Pracuj na něm. Vše ostatní ti bude přidáno. Musíš jen začít. Užij si života a užívej ho plnými doušky…
Když jsem dočetla, tak jsem byla překvapená, že tu knihu psal i pro mě. Myslel na všechny lidi, kteří chtějí změnit svůj život. Stačí jen jedna věc. Jen jedna jediná věc a pomocí ní, můžu překonat všechny překážky. No, nevím, jestli to vyjde i u mě, ale pokusit se o to můžu. Abych řekla pravdu, tak ono mi toho, jak si pomoci, moc nezbývá. Pokud nechci úplně bláznit, tak je to možnost. Cítila jsem, jak jsem naplněna radostí. Rychle jsem vstala z postele. Musím jít za Květinou a popovídat si o všem. Otevřela jsem dveře a pod schody jsem ji uviděla. Čekala na mě. „Musím se ti na něco zeptat. Mám spoustu otázek.“ úplně jsem vyhrkla a hnala jsem se ke Květině. Nějak jsem ale zakopla. Pak jsem už jen viděla Květinu, jak mi mává a usmívá se na mě. Ještě jsem slyšela, jak říká. „Uvidíme se večer při meditaci, šťastnou cestu domů. Budu čekat“.
Když jsem zvedla hlavu, neviděla jsem ani Květinu, ani vesnici. Nejdříve jsem měla jen mlhu před očima. Pak jsem si uvědomila, že ležím na něčem tvrdém. Vždyť já ležím na schodech. Cítila jsem, jak mě bolí celé tělo. A taky jsem slyšela řev svých dětí. Sedla jsem si a přemýšlela o tom, co jsem všechno zažila. Květina. Kde je Květina. A kdo to vlastně byl?
A najednou jsem na to přišla. Je to moje průvodkyně. Moje pomocnice. Mé druhé „JÁ“. Mé „JÁ“, které ví. A já se s ní musím jen spojit a ona mi pomůže. Pomocí ní, můžu dokázat vyjít na správnou cestu. NA CESTU DOMŮ.
 
 
Tak, a další pokračování je na vás. Pokud chcete uvést alespoň část věcí zde napsaných do praxe, tak nezbývá nic jiného, než začít.
A jak dál pokračovat?
Třeba online kurzem Najděte si tu správnou metodu hubnutí.
 
Spousta myšlenek, které jsem uvedla v povídce, je aplikována právě v kurzu.
 
Takže, těším se na vás na kurzu.
 
Krásný den                                                                                       Hanka Havlátová
 
 

Najděte si tu správnou metodu hubnutí.