Tento web využívá cookies. Jeho používáním s tím vyjadřujete souhlas. Více informací

HaHaHanka
HaHaHanka
Vloženo 18. 9. 2017
Líbí se mi

Cesta domů - 11. část

HaHaHanka
HaHaHanka
Vloženo 18. 9. 2017
Líbí se mi
Cesta domů - 11. část

Cesta domů - 11. část

 

1. část příběhu naleznete zde

 2. část příběhu naleznete zde

3. část příběhu naleznete zde

 4. část příběhu naleznete zde

 5. část příběhu naleznete zde

 6. část příběhu naleznete zde

 7. část příběhu naleznete zde

 8. část příběhu naleznete zde

9. část příběhu naleznete zde

10. část příběhu naleznete zde

 

 

 

 

„Pokud chceš jít do svého nitra, tak si najdi místo, kde nikdo není a nic tě neruší. Pak si sedni. Zavři oči a udělej velký nádech a výdech. Tím se uvolníš. Pak si představ, že se nacházíš na nějaké cestičce. Krok za krokem jdeš po ní. Pozvolna jdeš z kopce a v dálce uvidíš malé světýlko. Jak se přibližuješ, tak světýlko sílí. Jdeš až úplně k němu a najednou se před tebou otevírají dveře. Vstupuješ do místnosti. Vůbec nic tam není. Jen cítíš, že tě naplňuje radost a láska. Postupně se celé tvé tělo naplňuje láskou, radostí a harmonií. Ve svém srdci cítíš pokoj. Užívej si všech příjemných pocitů. Takhle posílena vstáváš a vydáváš se jinými dveřmi ven. Ocitáš se na louce. Cítíš, jak se nohy dotýkají hebké trávy. Vidíš, jak se naklánějí stébla trav, jak okolo poletuje včela. Když se otočíš doprava, uvidíš velký strom. Jdeš až k němu a díváš se na nádherný košatý strom. Pod stromem nacházíš studánku. Postupně se do ní noříš. Cítíš, jak z tvého těla odchází veškeré napětí, všechno nepohodlí a špatné pocity. Každá tvoje buňka se obnovuje. Připadá ti, jako by tvé tělo zářilo. Když vystoupíš z vody, tak úplně celá záříš. Tvé tělo je lehké a lehké jsou i tvé myšlenky. Usedáš na trávu a ptáš se svého nitra na cokoliv potřebuješ. Nespěcháš s odpovědí. Ale pozor, je důležité vědět, že tvé nitro mluví v symbolech. Požádej tedy své nitro, aby ti odpovědělo symbolem.  Až ti symbol přijde, zjisti, zda mu rozumíš. Pokud ne, požádej znovu své nitro, aby ti poslal symbol, kterému budeš rozumět. Až budeš znát všechny potřebné odpovědi, poděkuj a pokloň se. Pak se vydej na zpáteční cestu. Nejdříve jdi do světelné komůrky a tento symbol si zde ukryj. Pak z ní vyjdi a dej se cestou nahoru. Najednou si uvědomuješ, že se cesta ztrácí. Postupně otevíráš oči a když je úplně otevřeš, tak jsi tady a teď.“

 

Otevřela jsem oči. Celá má mysl byla úplně klidná. Ještě pořád jsem měla pocit klidu a takové zvláštní vnitřní radosti po celém těle. Příjemně mi to šimralo v břiše. Tak takhle se jde do nitra. A já jsem si myslela, že se dá setkat jen s lidmi.

Už si nepamatuji, jak dlouho jsem tam seděla, ale měla jsem pocit, že jsem v sedmém nebi. Květina mi pokynula, abych šla za ní. Tak jsem vyšla z Místa setkávání a šla za Květinou. Zdálo se mi, že svět je nějak hezčí. Ale vždyť se nic nezměnilo. Vše bylo stejné.

 

Rozhovor začala Květina: „Svět je takový, jaké jsou tvé představy, myšlenky a pocity. To, co máš uvnitř se odráží i ven. Každý vlastně žije ve svém světě. Každý si vytvořil svůj svět, kde platí jeho pravidla. Jimi se vše řídí. Jen to má jeden háček. O těch pravidlech člověk neví. A ani netuší, že si je nastavuje sám. V tom je ta zrádnost. Dá se ale velice jednoduše obejít. Vše je totiž nastaveno v mozku, ale ne ve tvém nitru. Když se spojíš s nitrem, najednou tvé nastavení přestane existovat. A pojit se s nitrem můžeš v meditaci. Ono existuje spoustu způsobů spojení. Další způsob spojení je přes pocity. Když si začneš uvědomovat negativní pocity, tak taky začnou odcházet. Prostě odejde vše, co si člověk vytvořil a zůstane jen nastavení nitra. Tedy radost a pokoj. A v tu chvíli se začne měnit i místo, kde právě jsi. Ale to místo bylo stejné i před tím, jen se na něj dokážeš dívat jiným způsobem.“ „No jo, to se mi právě stalo. Mám pocit, jako by svět kolem byl daleko krásnější než předtím.“ řekla jsem plná údivu. Květina se zase jen usmála.

 

Já jsem si ale všimla, že jsem na ni naštvaná. Je pořád tak záhadná a já jí tak málo rozumím. To jsem dřív vůbec nepozorovala. Kde se to tam najednou vzalo? No a hlavně, co teď s tím? Přemýšlela jsem, jestli se zeptám Květiny. Pak jsem našla odvahu a začala se ptát: „A co když si začnu všímat těch pocitů? Co s tím mám potom dělat? A je rozdíl mezi pocity? Jak se mám chovat, když jsem naštvaná, smutná, uražená? Když si totiž ten pocit uvědomím, tak mi připadá, že začne nějak víc bolet.“ „Ano,“ řekla Květina, „když si začneš uvědomovat pocity, tak nejdříve se ti zdá, že víc bolí. S tím musím souhlasit. Pak se ale negativní pocity postupně rozpouštějí, až úplně zmizí. Proto je vhodné si uvědomit, kde se daný pocit nachází ve tvém těle. A pak nezbývá než ho opravdu procítit. Tím se ho zbavíš. Hodně lidí nechce, anebo taky nevnímá, pocity v těle. A proto se pocity zintenzivňují. Ony na sebe chtějí upozornit. Chtějí, abychom si je prožili a ony tak mohly odejít. Říkají nám, že je něco v nepořádku a že tělo potřebuje pomoc. Tím, že si je uvědomíme, tak se taky s daným problémem smíříme. Začneme věci dělat jinak, a nakonec se se vším vyrovnáme. Je úplně jedno o jaký pocit jde. A už jsem ti říkala, že špatný pocit spouští další destruktivní myšlenky a člověk se tím dostává do začarovaného kruhu. Pocity jsou další možnost, jak najít své nitro.“

 

Než jsem cokoliv mohla říci, tedy ono ani nebylo co říci, Květina mi podala knížku a odešla. Tak jsem tak stála uprostřed lesa s knížkou a sama. Dost zmatena na to, abych něco udělala. A tak jsem šla po pěšině. Za chvíli jsem byla zase ve vesnici. Protože jsem nevěděla kam jít, tak jsem šla k sobě do pokoje. Sedla jsem si na postel a přemýšlela. Najednou jsem uslyšela nějakou ránu. Úplně jsem sebou trhla. To mi vypadla knížka z ruky. Zvedla jsem ji a pomalu jsem otáčela stránky, až jsem narazila na přání, která jsem už četla. To, jak to ten člověk nakreslil, mi nepřišlo až tak dětinské. Zjistila jsem, že už neřeším kvalitu obrázku. Začala jsem vidět, co tím chtěl ten člověk opravdu říci. Najednou jsem začala cítit, jak z obrázku vyzařuje velká síla a odhodlanost. Bylo v tom něco jiného, než jsem znala. Chyběla tam ctižádost. Byla tam jen víra v to, že se vše změní.

 

pokračování příště

Místo, kde můžeš psát a diskutovat

Pro možnost vložit komentář musíte být přihlášena.
Jankkas
Jankkas 14. 6. 2020

Odpovědět
hudlenka
hudlenka 15. 4. 2020

Odpovědět
Maruš11
Maruš11 31. 3. 2020

Odpovědět

ŽENY s.r.o. v číslech

3 887
testovaných produktů
102 481
registrovaných inspirativních žen
210 746
vložených hodnocení

Chci odebírat novinky na svůj email.